život s PPP

Dnešní článek je už svým názvem trošku kontroverzní. Přehnané mlsání rozhodně není nic, co bychom se měli učit a každý ví, že mlsat nezbytně k životu nepotřebujeme, že neumřeme, když nebudeme jíst sladkosti, párky v rohlíku a zmrzlinu... Nojo. Jenže každá mince má dvě strany. A dát si jednou, dvakrát za týden kus dortu na oslavě, kus čokolády, koblížek nebo knedlo vepřo zelo u baičky, i si zajít na to KFC, pokud jinak po zbytek týdne jíte zdravě, je naprosto v pořádku, je to normální a vůbec ničemu to nevadí. Naopak, prospěje to naší psychice a dělá nám to v životě nějakou radost. A pokud jinak jíme zdravě a plnohodnotně, a ještě se třeba hýbeme, pak nám to asbolutně nic neudělá. Tady platí, že neexistuje špatná potravina, jen špatné množství. A ani to není úplně pravda, protože pro někoho, kdo se opravdu hodně hýbe a jídlo si hlídá a jí hodně zdravě, dostatečně a celkově správně, může být jednou za týden ok i celá tabulka čokolády. Ne zdravá, ne k prospěchu, ale naprosto neškodná... ...

Zdravím, tak jsem si řekla, že koncem měsíce zas přidám něco o tom, jak se mi vede, moje aktuální fotky, váhu, míry a myšlení. Snažím se si vézt dobře. Chodím na praxe, hledám brigádu, snažím se jíst alespoň 1500 kalorií a cvičit jen hodinu denně... Ale i tak je fitko 5 dní po sobě a pak další den cvičení doma vyčerpávající, stejně tak několikahodinové procházky, a i navzdory tomu na těch 1500ti strašně přibírám. Z 53.7kg jsem během pár dní přibrala zpátky na 55 kilo, cítím se strašně a téměř žádný den se to neobejde bez pláče. Co se týče mír, tak mám 43cm přes stehno, 58cm v pase a 84cm přes zadek. Což se zas tak moc neliší. Ale trápím se. Snažím se prostě jíst dostatečně, nelinčovat se za kopeček ovocné zmrzliny a nepřehánět cvičení, ale jsem zoufalá. Vím, že to ještě potrvá, než mi tělo začne důvěřovat a nebudu přibírat ze všeho, ale pořád si říkám, kdy tohle peklo skončí. Kdy budu mít aspoň šanci se sebou něco udělat. Ale pro zatím jsem dospěla jen k tomu, že váha musí z domu, prot...

Noční přejídání je něco, čím lidé při a po PPP často trpí a já sama tím dlouho trpěla. V bulimii jsem se přejídala úplně každou noc. Měla jsem v hlavě budík, vždycky kolem druhé nebo třetí jsem se prostě vzdbudila a neusnula už, dokud jsem se nepřejedla. Bylo jedno, jak dlouho jsem se převalovala nebo jak dlouho jsem stepovala před kuchyní a přemlouvala, se, at to neudělám. Vždycky jsem to nakonec udělala, a pak měla hrozné výčitky, bylo mi zle, vzala jsem si projímadlo a přehnaně jsem cvičila... A takhle to bylo strašně dlouho každou noc. Trpěla jsem tím ještě docela dlouho potom, zpátky v anorexii při léčbě. To už jsem se sice nepřejídala, ale ujídat jsem chodila. Budila jsem se k smrti hladová, bez ohledu na to, jak moc jsem ten den jedla. Faktem je, že když jsem jedla nad 2000 kcal, stávalo se mi to méně, ale jakmile jsem jedla třeba i 1800, stejně jsem se budila naposto šílená hlady, že to až bolelo a musela jsem chodít jíst. Už toho sice nebylo tolik, třeba jsem snědla jen krajíc...

Mám pro Vás další super tipy na zdravý mlsání. Známe to... Už jsme si všechno sežrali nebo jsme se včera přejedli, máme výčitky, bojíme se jídla, ale něco bychom si dali a víme, že bychom si i něco dát měli... Tak těchhle zdravých mlsot plných bílkovin, vlákniny a s minimem kalorií se bát nemusíme. Jídlo pro nás může být velký strašák, i když jsme se před krátkou dobou zrovna nepřejedli, ale to, že se ho bojíme, neznamená, že nemáme na něco chuť. A těchhle věcí se bát nemusíte. Sami uvidíte, že jsou ze zdravých, kvalitních a nízkoenergetických potravin. Zvlášť se hodí právě teď na léto, když je teplo, ale netroufáme si ještě na zmrzku ( a o tom jak se učit jíst i normální mlsoty a dovolit si je, udělám článek později) Tady vám teda přináším další tipy na zdravý mlsání hodící se právě do teplého počasí: MRAŽENÉ TVAROHOVÉ KOUSKY. - Chutnají jako Míša. - Potřebujeme: Tvaroh, kakao, ovoce nebo oříšky na zdobení. Otdučněný tvaroh vyšleháme se sladidlem a namažeme ho na alobal. Kakako rozmíc...

Rozhodli jste se začít cvičit nebo chodit do fitka? Pak je tenhle článek přesně pro vás. Pojďme si tedy říct, co bychom měli před první návštěvou posilovny vědět a jak by mohl vypadat první tréning. Sama bych tyhle tipy kdysi ocenila, protože když jsem poprvé naběhla do fitka, tak jsem se hodinu mučila na kardio strojích, přepínala se, a pak přidávala i posilování, ale dost neorganizovaně, přehnaně a úplně špatně. Přitom právě v začátku nejen že dosahujeme největších pokroků, ale hlavně si budujeme zdravé sportovní návyky. Nyní cvičím už rozumněji, pořád hodně, ale snažím se to omezovat a dělat jen přiměřený, ale efektivní a zdraví prospěšný tréning. Jako první si musíme uvědomit, v jaké pozici se nacházíte. Pokud jste do teď nikdy necvičili a nijak nesportovali, měli by jste s návštěvou posilovny ještě počkat a začít nejdřív cvičit doma, s vlastní vahou. Pokud jste se ale rozhodli začít cvičit, určitě začněte, ale pro začátek vám bude stačit domácí cvičení, které vás předpřipraví na p...

Moc děkuji jedné mé staré známé, která se dlouho potýkala s anorexií, za zodpovězění mých otázek do rubriky Rozhovory s Vámi, kde lidí, kteří si prošli nějakou poruchou přijmu potravy, odpovídají na otázky a předávají svůj příběh dál. 1. Jakou PPP jsi trpěla? Kdy to u tebe začalo a co se v tobě v té době odehrávalo? Všechno začalo, když jsem se v létě roku 2015 zůčastnila, spolu se svou partnerkou, Mistrovství ČR-U17 v beach volejbalu. Volejbal byl od malička mojí vášní. Nedokázala jsem si představit život bez něj. Sezonu jsme ukončily na 6. místě a ačkoliv to zní krásně, na to, že jsem beach volejabal hrála první sezonu (dřív jsem hrála pouze halový volejbal), brala jsem to jako obrovké selhání. Připadalo mi, že je to má chyba. Ne proto, že by na mě tlačili moji rodiče nebo trenér. Všichni mě podporovali. Moje partnerka byla a je svéráz a mnohdy si svoje nezdary vylila právě na mě, a i když vím, že to nikdy nebylo schválně, zpetně vidím jak mi to ubližovalo a potápělo... Cítila jsem s...

Na tenhle článek buď teď nebo v budoucnu určitě narazí i lidé, kteří se právě chytají do léčebny kvůli PPP. Sama jsem před každou hospitalizací hledala co nejvíce informací o tom, co mě tam čeká, takže si myslím, že lidé v této situaci takový článek určitě ocení. Co se teda v dnešním článku dozvíme? Co je dobré si sebou vzít do léčebny, jak si nastavit myšlení, jak tam probíhá běžný den ( Ale mám zkušenosti jen se dvěma léčebnami v Brně a se třemi odděleními, všude to je trochu jinak, takže vše, co tady budu psát, jsou mé osobní zkušenosti, někde to může být jinak), a co je dobré tam udělat. Na psychiatrii jsem byla celkem 3x, jednou i na dětském, ale tehdy jsem tam nebyla s PPP, takže budu více mluvit o léčení pro dospělé, nicméně napíšu i o tom, jak to funguje na tom dětském. Pokud jdete na dětské oddělení, pak tam jděte opravdu jen pokud je to nutné. Na dětské vás často dají v době, kdy se ještě léčit nechcete a problém si neuvědomujete, protože nezletilé tam často pošlou rodiče... ...

Seebepřijetí. To je tavěc, kterou člověk musí zvládnout, aby uzdravil nejen tělo, ale i duši. Aby opravdu mohl říct, že se nějak dostal z PPP. Pokud tohle nedokážete, nemůžete tvrdit, že jste to porazili, bez ohledu na to, kolik přiberete, kolikrát se nevyzvracíte nebo kolik čokolád zvládnete ochutnat... Teď je hodně rozšířený trend sebelásky, ale na rovinu, kdo z nás se má rád, připadá si krásný a je se sebou spokojený? Kdo z těch, kteří třeba přibrali v léčbě 20 kilo je s tím najednou smířený a spokojený? Proto není třeba hrát divadýlko jak na cizí, tak na sebe, ale spíš pracovat na nějakém běžném přijetí sebe sama. Tohleto jsem já sama ještě nezvládla. Nezvádla jsem své tělo přijmout takové, jaké teď je, nezvládla jsem kaceptovat svoji váhu a samu sebe... Ale pracuji na tom. Takže vám řeknu, jakým stylem to dělám a co se snažím sama sobě vštípit. Jak zěmnit své myšlení tak, abyste jednou dosáhli toho, že se nějak přijmete. Když se léčíte z anorexie, musíte přibrat. A často opravdu h...

Už jsem psala článek, podle jakých signálů můžete poznat, že někdo ve vašem okolí trpí PPP a tady je: http://madprincess.blog.cz/1901/signaly-ze-nekdo-muze-trpet-poruchou-prijmu-potravy A stejně tak reálné příznaky PPP a jak se projevují: http://madprincess.blog.cz/2004/jak-poznate-ze-trpite-ppp-anorexie-je-v-hlave-ne-na-vaze A dnes napíšu takové ty první signály, které mohou signalizovat, že už to není v pořádku, a že se řítíte do velkého průšvihu. Nebo věci, kvůli kterým jste náchylnější k PPP. Pokud u sebe tyto signály vypozorujete, rozhodně zasáhněte, dokud je čas! Protože když je budete ignorovat, bagatelizovat, popírat nebo dokonce rozvíjet, pak se vám anorexie nebo bulimie či přejídání rozvine v plné míře, a můžete s tím taky bojovat do konce života... Ano, do konce života už to budete řešit a budete mít následky. Takže pokud u sebe tohle pozorujete, vyhledejte pomoc, přiznejte si problém a začněte ho řešit a snažte se ho zbavit, dokud je čas. Je taky fajn, když to podhcytíte vč...

Zase vám sem picnu ukázku toho, jak aktuálně jím. Jím teď 1400 kcal bez ohledu na to, jestli ještě přiberu, protože jsem zase jedla nějakých 1000 kcal, cvičila skoro dvě hodiny denně, další dvě prochodila a stejně jsem udržovala nebo lehce přibírala, byla jsem vyčerpaná a plačtivá, takže prostě musím opravut metabolismus a to z 1000 nebo 1200 kcal neudělám, tak zase postupně navyšuju, i když mi to rve srdce a mám hroznej strach :( Takže teď mám 1400 kcal a chtěla bych to ještě navýšit... tady to je :) SNÍDANĚ: Banán, 200g jahod, kiwi, hrst kešu, 140g bílý řecký jogurt SVAČINA: Mléko do kávy ( odtučněné) 150 ml a domácí arašídové mléko 100ml, kakao. OBĚD: Kuřecí prsa 150g, cuketa, rajčata, paprika, 5ml olivového oleje, chilli omáčka SVAČINA: 2 krajíce celozrnného chleba ( 80g), perla tip cca 15g, kuřecí prsní šunka 100g VEČEŘE: Zeleninová polévka ( z cukety, špenátu, celeru, brambor a brokolice), okurka, mrkev, cottage 200g

V dnešním článku chci zmínit jednu strašně důležitou věc. Je to hlavně pro vás, kteří si stále myslí, že poruchou přijmu potravy trpí jen někdo, kdo váží 35 kilo... Každý jsme jiný. Každý máme jinou kostru, jiný poměr svalů v těle, každý je celkově jinak stavěný a hlavně každý je jinak vysoký. Přesto však mám pocit, že se na tohle vůbec nehledí. Před mou první hospitalizací ( když jsem vážila asi 49 kilo) mi jeden doktor řekl, že to nic není, že jeho neteř má taky asi tak, přitom už zapomněl dodat, že jí je 12 a je malinká. A opomněl, že mě bylo v té době skoro 19 a měřím 171cm. Jiná holka, když už jsem byla v léčebně, mi řekla, že přece nejsem anorektička, když vážím 48. že ona váží 45.( přitom i na těch 45ti byla pěkně prsatá a prdelatá) Ale už zapomněla, že měří 152cm, nemá žádné svaly a je od přírody drobnější. A když jsem jí pak poslala fotku: řekla, že nemůžu mít víc jak 40 kilo a vypadat takhle :D směšné, co? A já vížila 48... Copak za to mohu? Jedla jsem jabko za den a cvi...

V dnešním článku shrnu kompromisy, které jsem udělala pro své uzdravení, i když se mi to třeba nelíbí a jsem z nich neštastná, ale jsou nutné pro to, abych byla zdravá. Můžete je zkusit udělat taky, a věřte, i když vás to bdue trápit, štvát a deptat, vaše tělo vám stokrát poděkuje a jednou snad i duše... Protože tohle je cesta, která pomalu, hoooodně poamlu ale jistě, vede od záhuby a zachrání i vaší duši ze spárů poruch přijmu potravy. JInak jsou to jen moje osobní zálěžitosti, takže nemusí být ideální zrovna pro Vás, ale myslím si, že tyhle kompromisy stejně musel udělat každý, kdo se rozhodl vyléčit z PPP. A když ne teď, tak je jednou stejně bude muset udělat. A věřte, že je lepší je udělat dobrovolně. 1. UDRŽUJU SI NEJNIŽŠÍ ZDRAVOU VÁHU, A KDYŽ ZHUBNU, PŘIBERU TO ZPÁTKY CÍLENĚ. Hned na začátek asi ta nejtěžší věc. Ale musela jsem tu váhu, kterou tolik nenávidím akceptovat alespoň na tolik, abych to s ní vydržela. I když mě deptá a hnusí se mi, je to pořád jen minimum, které musím m...