Seebepřijetí. To je tavěc, kterou člověk musí zvládnout, aby uzdravil nejen tělo, ale i duši. Aby opravdu mohl říct, že se nějak dostal z PPP. Pokud tohle nedokážete, nemůžete tvrdit, že jste to porazili, bez ohledu na to, kolik přiberete, kolikrát se nevyzvracíte nebo kolik čokolád zvládnete ochutnat...
Teď je hodně rozšířený trend sebelásky, ale na rovinu, kdo z nás se má rád, připadá si krásný a je se sebou spokojený? Kdo z těch, kteří třeba přibrali v léčbě 20 kilo je s tím najednou smířený a spokojený? Proto není třeba hrát divadýlko jak na cizí, tak na sebe, ale spíš pracovat na nějakém běžném přijetí sebe sama.
Tohleto jsem já sama ještě nezvládla. Nezvádla jsem své tělo přijmout takové, jaké teď je, nezvládla jsem kaceptovat svoji váhu a samu sebe... Ale pracuji na tom. Takže vám řeknu, jakým stylem to dělám a co se snažím sama sobě vštípit. Jak zěmnit své myšlení tak, abyste jednou dosáhli toho, že se nějak přijmete.
Když se léčíte z anorexie, musíte přibrat. A často opravdu hodně. Někdo potřebuej přibrat 5, někdo 10 a někdo třeba 25 kilo. Někdo potřebuej přibrat více, než na nejnižší zdravou váhu. Někdo dokonce přobere opravdu o dost víc, ať už kvůli přejídání nebo kvůli tomu, že má tak poničený metabolismus nebo si to to tělo na opravy prostě vyžádá... Já sama přibrala 12 kilo a teď se snažím přijmout nepříjemnou skutečnost, že budu muset přibrat ještě víc, abych se zbavila realimentačního syndromu, získala zpátky menstruaci a abych podpořila funkci zničené štítné žlázy a přibrat právě i tuk, protože kvůli svalům mám stále málo tuku a nevstřebávají se mi vitamíny a minerály, takže i když jím zdravě, dostatečně a doplňuji je, mám je stále v těle hodně deficitní... A tohle je hodně těžké přijmout.
Když několik měsíců nebo let dýcháte jen za to, abyste hubli, abyste si udrželi váhu o 10 nebo 20 kilo nižší, než máte teď, abyste za žádnou cenu nepřibrali ani deko a najednou se to stane, vaše noční můra se stane skutečností, tak pokud nenajdete způsob, jak se s tím vyrovnat, zešílíte z toho...
Abyste se přijali i bez mezery mezi stehny, se špíčekm nebo s věštím zadkem a s vyšší hmotností. Protože to důležité je to, co máte v hlavě, to, jací jste, co umíte, čeho jste schopní, co umíte překonat, lidé kolem vás a zážitky. Ne vzhled.
Já sama s tím hodně bojuju. Je strašně těžký to tělo přijmout a nění to ze dne na den. Stojí za tím spousta hodit strávených s psychiatrem, s pláčem a s přeříkáváním si těchhle vět. Přibrala jsem nějakých 12 kilo během pár měsíců, a i přesto spadla do záchvatovitýho přejídání. A z těch nejnižších 43 kilo a následných dlouho udržovaných 47mi kilo jsem přibrala... no nejvíc jsem navážila asi 57 kilo, teď mívám okolo 54-55 a vidím, že budu muset ještě trošku přibrat...
2 roky jsem téměř nejedla a najednou jsem musela přijmout to, že jím hodně a rychle přibírám a nejde to zastavit. A že to vlastně ani nesmím zastavit... Protože pak by šlo zase vše do háje. Ale nechci život propkalat nad tím, jak jsem ,,tlustá", chci ho žít, užívat si ho, být užitečná druhým a něco tu zažít. A kvůli tomu se budu snažit na sobě pracovat!
POKUD SPADNETE DO PŘEJÍDÁNÍ, PŘIJMĚTE TO NA URČITOU DOBU
Je logický, že když jste dlouho hladověli, že si projdete práv tímhle. Vlčí hlady, nezvladatelné chutě na to, co jste si dlouho odpírali, nové chutě, které se vám zdají nejlepší na světě, touha těla si vše dohnat i s úroky, nemožnost se dojíst a brečení hlady i ve stavu, kdy jste vlastně přejezení. Děje se to všem. A v tuto chvíli vy musíte přijmout, že je to vlastně dobře. Je dobře, že se dokrmíte, je dobře, že přiberete, protože to přece potřebujete! To je nutný k uzdravení. A čím dřív a rychleji se vám to povede a čím dřív teda všecko zase ochtunáte a nasytíte se, tím dřív to přestane. Záchvatovité přejídání je také nemoc a rozhodně by se s tím něco dělat mělo, ale na určitou chvíli by jste ho měli akceptovat. Ono se to stejně dít bude... nezabráníte tomu. Takhle aspoň přoberete, dříve se uzdravíte a dříve se dojíte, a pak se vám toho bude lépe zbabovat, než kdybyste se tomu furt bránili a vlastně se nedojedli. Přejídání je jen dań za to, že jste tělo enchali hladovět.
NEPOROVNÁVAT SE S OSTATNÍMI
Nikdy se nesrovnávejte s druhými. Vy jste VY, ne tamten, ne tahleta ne onento... Každý jsme jiný. Někdo prostě nemůže mít míry 90 60 90, někdo nemůže mít 50 kilo, někdo má modré oči, někdo hnědé... Každý jsme trochu jiný, a to je přece dobře! Představte si, že by jsme byli všichni stejní :D No jak by to vypadalo.
Taky se nikdy neporovnávejte s nikým na internetu. Spousta těch fotek je strašně upravených a na některých je to i dost vidět, takhle prostě lidské tělo nevypadá... Taky hodně udělá například stahovací prádlo, vhodně vybrané oblečení, úče nebo make up, světlo, úhel... Nevřte ale tomu, že to tak vypadá pořád a v běžném životě. Nedívejte se na fotky na instagramu, podívejte se na lidi kolem sebe! Venku, v obchodě, na louce se psy... To je realita. Někdo prostě nemůže mít cihličky na břiše, dolíčky ve tvářích, někdo zase nemůže mít vlasy až do pasu a někdo prostě nemůže vystudovat práva... Nechtějte být jako někdo, protože stejně nikdy nebudete. Každej je jinej, jedinečnej, a má jak chyby, tak i přednosti. A je lepší rozvíjet své přednosti a pracovat na chybách, na svých vlastních, než se snažit ze sebe dělat něčí kopii.
POKUD TO JDE, NAJDĚTE SI PSYCHOLOGA
Je fajn, když máte nějakou pomoc, a pokud ve svém okolí nemáte někoho, komu věříte a kdo vám umí pomoct, zkuste si najít psychologa, poradce nebo alespoň dobrého psychiatra. Někomu to může pomoct.
NECHTĚJTE MOC
Nesmíte chtít být nejhubenější ze třídy, nejkrásnější z party a nedávat si tak vysoké nároky. Stejně tak nečekejte, že se najednou začnete milovat a budete si připadat krásný, asi nikdy už se neuvidíte hubení a nebudete se sebou spokojení, ale můžete se přijmout alespoň na tolik, abyste se s tím naučili žít. A to teď musí být váš cíl. Nic víc. Jen se naučit pro začátek aspoň tohle.
BUĎTE K SOBĚ UPŘÍMNÍ.
Na rovinu... myslíš, že jsi tlustá? Jen proto, že už nemáš podváhu nebo proro že nechrastíš kostma? Jo, chápu, že když najednou nejsi ta nejhubenější v okolí a nejhubenější, co jsi kdy byla, že to bolí jako rána do hlavy, ale to neznamená, že jsi tlustá. Ani to, že nemáš BMI 16, ale 20 neznamená, že bys byla tlustá...
Dokud nemáte nezdravě vysoké procento tuku ( což je u žen 30 a víc) nebo BMI vyloženě nad 25, dokud nosíte normální velikosti oblečení a nekutálíte se, NEJSTE TLUSTÍ! Prostě nejste. Nejste možná vyhublí, ale nestje tlustí. Tak k sobě buďte upřímní. Neměřte se okem anorektičky, ale reálným okem někoho druhého. Dívejte se na sebe cizíma očima. Nedávejte si nesmyslné, choré nároky. to by vás je a jen zničilo.
ZDRAVÍ NAD KRÁSU
K čemu vám je hubenost v hrobě? K čemu vám je nejnižší váha na kapačkách? K čemu vám je to, že vám někde třčí kost a nemáte na těle žádný špek, když to stejně nikdo neuvidí, protože nemáte ani sílu slézt z postele? K čemu vám je že jakkoli vypadáte, když jste nemocní a máte dzravotní problémy, když vám hrozí, že zemřete a prostě tu NEBUDETE, když kvůli zdravotním mezením nemůžete většinu věcí, užívat života a furt mátě nějaké problémy, které vám komplikují život?
K čemu vám je pocit čistoty z nejezení, když se olem vás hromadí vaše vyapdané vlasy, nehty, když si nemůžete normálně dojít na záchod a když se zhrbeně a unaveně ploužíte? Dejte si v tuto chvíli jako jedinou prioritu a jedný cíl zdraví. Zlepšovat pak nějak postavu a vzhled můžete celý život, až na to budete připravení, ale pokud teď umřete nebo budete upoutaní na lůžko či na vlastní pokoj, tak už toho stejně moc neuděláte... ani se svým vzhledem :)
Tam venku je svět, který může přijmout hodně hezkého, svět, který nabízí víc, než jen váhu, problémy s jídlem, slzy a utrpení... Ale musíte do něj jít.
CHARISMA DĚLÁ NEJVÍC.
Určitě jste někdy narazili na někoho, kdo byl třeba silnější nebo nebyl vyloženě atraktivní, třěba ani nebyl žádný fešák, neměl značkové hadry, ale měl zdravé sebevědomí, byl v pohodě, veselý, a byl oblíbený, lidé ho měli rádi a spousta lidí ho chtělo... A stejěn tak už jste určitě potkali člověka, který byl na první pohled ideál krásy nebo byl ideál vaší postavy, ale vyzařovalo z něj něco engativního, nějaká špatná energie, bylo vidět, že se sám se sebou necítí a že v sebe prostě nevěří... a vnímá ho tak tím pádem i jeho okolí.
Věřte, že oplácanější, ale pohodový, vyrovnaný a oteřvený člověk je mnohem atraktivnější, než někdo, kdo je na první pohled ideál krásy, ale jde z něj negativní energie. No řekněte sami, koho by jste měli radši... někoho, kdo vás zásobuje pozitivní energií, umí si udělat srandu sám ze sebe, bere se takový, jaký je a je s ním pohoda, ale má nějakou vadu an kráse, nebo s někým, kdo vypadá jako ztělesnění dokonalosti ( dle vašeho vkusu) ale je protivný, nervní, toxický a jen si zoufá, proč jen je tak ošklivý a nedokonalý :D S kým radši budete trávit čas? :)
PRIORITY
Každý, kdo se narodí se všema rukama a nohama, se všemi smysly a může chodit do školy nebo do práce, má kde bydlet, co jíst, hezké oblečení a vlastní PC a mobil, má obrovské štěstí. Važte si toho, co máte. I když nemáte reálně žádné problémy, vaše trápení není špatně. Máte právo se cítit mizerně, být smutní, a nikdo by to ani tak neměl zlehčovat... Nicméně i navzory tomu, že nás trápí povrchní věci, by jsme si měli uvědomovat ty dobré věci a vážit si jich. Toho, co je doopravdy důležté. že vidíte, slyšíte, chodíte, že máte rodinu, možnost studovat nebo že vlastníte například ten mobil. Že si můžete občas udělat radost tím, že si něco hezkého koupíte. Že máte kde bydlet. To je to důležité. Ne to, jestli máte o 3 kila víc nebo míň.
POVAHA
Učte se si an sobě vážit toho, co máte uvnitř. Toho, jak umíte jednat s lidmi, že jste třeba hodní, upřímní, umíte pomoct druhým, že krásně zpíváte, kreslíte, umíte skvěle nějaký jazyk, programovat nebo že pečete skvělý dorty. Že si umíte udělat legraci sami ze sebe, vyslechnout druhé, že jste pečliví nebo pracovití.
To krásné v člověku je očím neviditelné. A na čem vám záleží u druých? Na jejich váze? Na jejich obvodu pasu? Na tom, jak mají tenké nožky? Nebo na tom, jací jsou a co umějí, jak se chovají? Asi na tom druhém. Tak proč je to u vás jinak? V čem jste jiní nebo horší, než kdokoli jiný? To, jak člověk vypadá je úplně irelevantní, pokud je to debil, bezohledný sobec nebo úplně neschopný člověk. Každý má své klady i zápory. každý něco umí. Každý má v sobě i něco dobrého. I vy! Tak se mějte rádi za to, jací jste. Pečovat o svůj vzhled a zlepšovat vizáž je jednodušší, než rozvíjet duši. Ale ta jednoduchá cesta nemusí být ta nejlepší. Raději se zaměřte na rozvíjení své duše, svých schopností, svých koníčků. Učte se hledat priority tam, ne ve vzhledu.
Komentáře
Okomentovat