Zdravím, tak jsem si řekla, že koncem měsíce zas přidám něco o tom, jak se mi vede, moje aktuální fotky, váhu, míry a myšlení.
Snažím se si vézt dobře. Chodím na praxe, hledám brigádu, snažím se jíst alespoň 1500 kalorií a cvičit jen hodinu denně... Ale i tak je fitko 5 dní po sobě a pak další den cvičení doma vyčerpávající, stejně tak několikahodinové procházky, a i navzdory tomu na těch 1500ti strašně přibírám. Z 53.7kg jsem během pár dní přibrala zpátky na 55 kilo, cítím se strašně a téměř žádný den se to neobejde bez pláče.
Co se týče mír, tak mám 43cm přes stehno, 58cm v pase a 84cm přes zadek. Což se zas tak moc neliší. Ale trápím se. Snažím se prostě jíst dostatečně, nelinčovat se za kopeček ovocné zmrzliny a nepřehánět cvičení, ale jsem zoufalá. Vím, že to ještě potrvá, než mi tělo začne důvěřovat a nebudu přibírat ze všeho, ale pořád si říkám, kdy tohle peklo skončí. Kdy budu mít aspoň šanci se sebou něco udělat. Ale pro zatím jsem dospěla jen k tomu, že váha musí z domu, protože jibak se z toho velice brzo zblázním... Jsem vyčerpaná z toho, že moje nálada závisí čistě na tom, co ten den ukáže váha. Že mě někdy přepadne takový strach, že zase přiberu, že se mi až zamotá hlava a udělá zle od žaludku. Že pořád jen koukám do tabulek a ověřuji si, zda si ještě můžu dát 50ml mlíka do kafe nebo ještě mandarinku. Že už mám ze cvičení vyloženě těžké trauma a někdy jsem schopná před fitkem i půl hodiny brečet, že tam nechci. Mám ze cvičení už úplnou fobii. Nenávidím ho. Každej den, i když je venku krásně a ostatní jsou ven na koupák a na zmrzku a já jdu do fitka... A proč? Pro to, abych stejně přibrala, i když jím velmi zdravě a na to, kolik cvičím, vlastně strašně málo? Je to celé frustrující. nejraději bych se na to vykašlala úplně a prostě si jen užívala života, ale hlava mi to nedovolí.
Stejně vypadám takhle:
Než mi napíšete, že jsem tlustá, tak si ale uvědomte, že jsem po léčbě anorexie. Že moje tělo prostě šetří a nechce nic spalovat. Že jsem musela přibrat proto, abych se uzdravila. že stále nemám menstruaci a krevní testy v normě. A že mi i lékaři říkají, že budu muset přibrat ještě víc, aby se mi menstruace vrátila a uzdravila hypofunkce štítné žlázy, kterou mám.
Jo, trápím se. Ale uvědomuju si to, že je prostě ještě brzo na to snažit se něco udělat s tím, jak vypadám. Teď to stejně nepůjde. jak vždycky radím i ostatním, první se člověk musí plně uzdravit, protože to musí tady a teď a na své postavě může pak pracovat po zbytek života, ale bez uzdravení se se člověk stejně dál nepohne.
Chci jen znova říct, že strašně moc lituju, že jsem nezačala jíst hodně od začátku, mohla jsem už teď s mým cvičením udržovat na 2000 kcal místo tloustnout na 1500. Ale jen můj bazál má být okolo 1350ti...Takže když i na tom přibírám, přestože se ty kalorie mavíc skládají z ovoce, zeleniny, vajec, rýže, brambor, luštěnin,libového masa, tvarohu, jogurtů a proteinu, tak je prostě něco špatně a v jídla - repketive z toho, že bych prostě jen jedla moc, to nebude.
Stejně tak lituju, že tolik cvičím a že jsem tolik cvičila. Přibrala jsem asi 4-5 kilo blbých svalů, které se mi nelíbí a jako holce mi jsou k ničemu a akorát strašně moc vážej... Kéž bych tolik necvičila a nenabrala svaly.
Prosím neopakujte mé chyby, nechtějte přibrat jen svaly, neomezujte na začátku jídlo, radši se zorjezte v začátku a nechtějte přibrat jen svaly v domnění, že to bude vyapdat o tolik líp, než tuk. Ne. nejenže budete pak muset přibrat mnohem víc, nže je vaše BMI, protože ty svaly budou těžký, ale hlavně mít viditený biceps, triceps a namakané nohy hezké není. břicho mám buď nafouklé jak balon nebo se mi na něm objeví náznak těch ošklivých kluččích cihliček. Vážím tolik, že kvůli tomu denně pláču, přesto však nemám ani menstruaci a v pořádku zdraví, protože to stejně nestačí. Necítím se vvůbec žensky. Přes břicho si nevidím na pšičky, prsa a azdek však zůstaly v první třídě...
Jezte ze začátku radši víc, necvičte moc. Nebudete spokojenější. Bude to jen horší. I přes to se ale nechci vzdát a dál se snažit bojovat a být normální, nebát se jídla a nemít neustále trauma z toho, že zase přiberu. Každopádně... Váha musí z domu! Musím se jí zbavit, nebo brzy přijdu o rozum...
Komentáře
Okomentovat