Na tenhle článek buď teď nebo v budoucnu určitě narazí i lidé, kteří se právě chytají do léčebny kvůli PPP. Sama jsem před každou hospitalizací hledala co nejvíce informací o tom, co mě tam čeká, takže si myslím, že lidé v této situaci takový článek určitě ocení. Co se teda v dnešním článku dozvíme? Co je dobré si sebou vzít do léčebny, jak si nastavit myšlení, jak tam probíhá běžný den ( Ale mám zkušenosti jen se dvěma léčebnami v Brně a se třemi odděleními, všude to je trochu jinak, takže vše, co tady budu psát, jsou mé osobní zkušenosti, někde to může být jinak), a co je dobré tam udělat.
Na psychiatrii jsem byla celkem 3x, jednou i na dětském, ale tehdy jsem tam nebyla s PPP, takže budu více mluvit o léčení pro dospělé, nicméně napíšu i o tom, jak to funguje na tom dětském.
Pokud jdete na dětské oddělení, pak tam jděte opravdu jen pokud je to nutné. Na dětské vás často dají v době, kdy se ještě léčit nechcete a problém si neuvědomujete, protože nezletilé tam často pošlou rodiče... A v tomhle případě to nejspíš dopadne tak, že je budete mít strašně na háku, a hned, jak vás pustí domů, budete vše chtít zhubnout zpět a taky to uděláte... Takže pokud se léčit nechcete, nejdete tam dobrovolně a plánujete si hned po příchodu zase jet v anorexii, pak tento článek není pro vás, vám bohužel nepomohu, vám pomůže až vaše rozhodnutí a pevná vůle...
Nicméně pokud jdete na dětské, tak se připravte, že tam budete muset sníst všechno a budou to po vás chtít. Bohužel ale hrozí, že z vás kvůli PPP udělají V.I.P pacienta a budou vás utvrzovat v tom, že jste vlastně vyjímeční. Nedovolte to! Nestavte svou identitu na anorexii, musíte se toho chtít zbavit. Na dětském vás bohužel hlavně vykrmí a opravdové léčení nastane až potom a budete muset sami chtít.
Také co se týče dětského oddělení, nepočítejte s tím, že by jste si tam mohli vzít fén, kosmetku, líčidla, žiletku, voňavku nebo elektroniku. Bohužel, je to tak. Telefon dostanete na pár hodin denně a vše ostatní vám vezmou. Takže je to docela peklo. Také je bohužel bude zajímat jen vaše váha a ne psychický stav. Je to smutné, ale říkám, jak to bohužel je. Nicméně čímd říve přiberete, tím dříve vás pustí, a by se můžete léčit jinde, ambulatně a pracovat na tom. Takže opravdu doporučuji přetrpět to jídlo, přibrat tolik, kolik po vás budou chtít, abyste mohli dříve pryč a začít pacovat na té psychické stránce. Díky tomu jídlu, díky tomu, že vás tam donutí, vlastně dostanete povolení se najíst a dá vám to šanci se rychleji uzdravit a taky si vrátit metabolismus v plné síle a zbavit se těch fyzických obtíží dříve. Takže navdzory tomu, že je to tam strašné a jde hlavně o to jídlo, zvládnete se tam vyléčit alespoň fyzicky. A jak říkám, na psychice budete muset pracovat potom. Hlavně si tam nenechte vymýt mozek ostatními anorektičkami, soustředtě se jen sami na sebe a na to, abyste se vyléčili!
Na dospělém oddělení, zvlášť na otevřeném, jste dobrovolně. Takže se počítá s tím, že se doopravdy chcete vyléčit. Někde po vás ani nebudou chtít, abyste jedli celé porce, osobní věci vám tam nechají a budou s vámi více pracovat. Ale o to těžší to svým způsobem je. Protože vás nikdo nenutí tam být, nikdo vás nenutí všechno sníst, a muíte to všechno chtít vy sami. Jít tam prostě s tím, že začnete jíst, a že přiberete. že se toho chcete zbavit. A pokud tam půjdete s tímhle nastavením, pak vám tam pomohou. Ne, za ty dva měsíce nezískáte normální vztah k jídlu, nenaučíte se úplně normálně jíst a nedostanete to úplně z hlavy. Ale probíhají tam inentizvnější terapie, skupinové i ososbní a budete mít kolem sebe odborníky, kteří vám pomohou udělat ten první krok. Ukáží vám, že jde sníst více jídla a nevybocuhnout nebo neumřít, že můžete být zdravější a více při síle, že máte oporu, a že cesta ven existuje. Také vám tam hodně poradí, co máte potom dělat doma.
CO SI VZÍT S SEBOU
Pokud jdete na uzavřené nebo na dětské, pak jak říkám, rozlučte se s elektonikou, kosmetikou, holítky, žehličkami na vlasy, šperky a vlastními léky. Bohužel. Taktéž s pásky, možná i tkaničkami od bot, voňavkami a se vším, co má nějaký kabel nebo provázek. Víte co, abyste se nam nevěšeli, neřezali, nepálili a tak podobně... Tam se s vámi mazat nebudou...
Pokud jdete na otevřené, na dospělé, pak vám všechnu elektoniku i kosmetiku nechají, jen jí musíte nahlásit a ukázat. Stejně tak šperky, fén, tkaničky a vlastní léky, ale zase, musíte jim to nahlásit. Pak vám to normálně nechají, pokud si tím neublížíte, neztratí se vám to nebo s tím neuděláte nějaký problém. někde vám nechají i nůžky, ale jakmile by jste si něco udělali, tak máte po srandě.
Rozhodně si s sebou vemte hodně oblečení. ne všude si můžete prát a ne všude vás budou hned pouštět na vycházky domů. Neberte si ale zbytečně moc džín, šatů, boty na podpadku a prostě takovýchle věcí. Opravdu je tam nebudete potřebovat, takže si vemte spíš tepláky, legíny, pyžano, nějaký pohodlný boty, budete tam hlavně sedět, ležet, budete v dílně nebo na zahradě, rozhodně nepůjdete do města, do divadla, na párty nebo na rande :D takže si vemte spíše pohodlné oblečení.
Pak samozřejmě ručník, předměty osobní potřeby, jako pastu, kartáček, šampony, krém, kosmetiku atd.
Dál doporučuju něco, co vás tam zabaví. Knížky, časopisy, nějaké křížovky, omalovánky, šitíčko, pastelky, prostě něco, co vás tam zabaví. Protože volného času budete mít hodně. Pokud hrajete na kytalu nebo na jiný přenosný huební nástroj, rozhodně si ho tam vetme, všichni ostatní to ocení, často se tam zpívá a minimálně jedna kytara ( a třeba ukulele) tam je a moc to prospívá režimu na oddělení. Také si vemte s sebou svou práci. Notebook, učení, sešity, materiály z práce, ze školy. Protože počítejte s tím, že tam budete tak 6-12 týdnů. Tak abytse tolik nezameškali. čas na to mít budete.
Vemte si vlastní jídlo. Oni sice budou chtít, abyste jedli to, co vám tam dají, ale pokud si k tomu vezmete něco navíc, budou vás jen chválit a budete v jejich očích ti snaživí. navíc díky tomu rychleji přiberete a rychleji si nakopnete metabolismus a dříve se uzravíte. Navíc jídlo v nemocnici je dost jednotvárné, co si budeme namlouvat... Rohlíky, chleby, pomazánky, sýr, brambory s masem, těstoviny s masem, ( pokud jste vegetariáni, tak soja a tofu) polívka, máslo,jabko, sem tam kompot, sem tam okurek, sem tam pomeranč nebo rajče, ale spíš to pojede furt dokola. Takže vám nakonec nějaké zpestření asi přijde vhod :) Chápu ale, že si tam nezvládnete vzít hromadu sladkostí ( a pokud jste bulimici, tak ani nesmíte) ale vemte si s sebou prácě třeba ovoce a zeleninu, vlastní kafe a čaj, protože v nemocnici dostanete jen meltu a ten nemocniční přeslazený nebo slabý hořký čaj, vetme si třeba nějaký šmáky, minerálku, oříšky atd. Neobtěžujte se s taháním celozrnného pečiva a nízkotučých jogurtů, to vám tam moc neprojde.
JAK PROBÍHÁ BĚŽNÝ DEN NA OTEVŘENÉM ODDĚLENÍ PRO DOSPĚLÉ PRO PPP
Ráno vás vzbudí, ovykle okolo sedmé. Pak je rozcvička, na kterou vy asi nebudete smět... Potom je snídaně ( obvykle dva rohlíky nebo dva chleby, máslo, marmeláda, salám nebo šunka, jablko, a někdy ještě jogurt) po snídani ranní léky, nějaká komunita - sestřičky, doktoři a všichni pacienti přijdou a diskutuje se o tom, kdo má dnes jakou službu, kam se půjde na program, který doktor chce s kým mluvit popř. co na oddělení nefunguje atd. Pak taky můžete přednést své návrhy a prosby. Pokud máte nějakou službu ( například že uklidíte stoly, zalejete kytky nebo donesete noviny) tak jí potom půjdete splnit.
Pak následuje nějaká relaxace, autogenní tréning, nějaká jakoby meditace ( někde probíhá i před spaním), po ní obvykle dopolední svačina, ke které, pokud máte podváhu nebo jste nutričně podvyživení ( kvůli zvracení) dostanete nutridrink a protein s cukrem, a k tomu třeba kus ovoce nebo mléko, někde rohlík. Po svačině pak začínají programy. Takže buď jdete do dílen ( na keramiku, kreslit, sázet kytky, šít nebo něco yvrábět z drátků či lepit koláže), nebo máte skupinovou terapii s ostatními PPPčkáři.
Potom je oběd, to počítejte s nějakou polívkou a hlavním jídlem ( někdy je to fakt omáčka s knedlíkama, někdy to je třeba rizoto nebo brokolice s bramborem, ale někdy taky nálož špaget)... To je různé. občas dostanete kompot nebo salát nebo okurek. Po obědě máte obvykle hodinu volno, kdy musíte ležet nebo sedět a nesmíte z pokoje a na záchod ( musí s váma jít sestra)
Potom začne odpolední program. Buď jdete zase na nějakou terapii, máte sezení s doktorem nebo přijdou z nějaké organizace a něco s vámi dělají ( hry, úkoly, změv, kognitivní tréring) nebo jdete na procházku nebo na zahradu nebo zase do dílen.
Potom přijde odpolední svačina, to nejspíš dostanete zase nutridrik a proteinovou kaši s cukrem a třeba pomeranč, někde je to zase rohlík, někde nic, jen ten nutridrink.
Po svačině máte obvykle až do večera volno, pokud vás nepsoílají na nějaké vyšetření. Také jsou návstěvy a vycházky. Volno máte obvykle až do večeře, která bývá tvořena dvěma chleby a nějakou pomazánkou, sýrem nebo vyjímečně chleba s omeletou, k druhé večeři k tomu dostanete ještě třeba rajče, chleba navíc nebo banán. Buď si to můžete sníst hned nebo si to nechat k té druhé večeři.
Po večeři máte zase volno nebo je program na oddělení, nějaké skupinové hraní her, zpívání, rozdělují se služby atd. Pokud máte volno, můžete se koukat na televizi, jít se na chvilku projít po areálu nebo být na pokoji. ( někteří, ehm, ehm, hříšníci... vytáhli činky z tajné kapsičky v kufru a začali zběsile cvičit, žeee, madrpincess...)
Pak je druhá večeře, kde si vezmete to, co jste nesnědli při večeři, a dostanete další nutridrink. Pak už vám jen dají léky a asi v půl 10 je večerka a jdete spinkat.
S ČÍM JÍT DO LÉČEBNY
Je opravdu stěžejní, abyste tam šli s tím, že se chcete uzdravit, že hodláte přibrat minimálně na zdravou váhu, možná na nějakou dobu ještě trošku víc, než na tu minimální, že se budete doopravdy snažit, poslouchat doktory a jíst, co vám dají.
Zkuste sníst opravdu všechno. Ze začátku to nepůjde, protože pokud máte anorexii a jste zvyklí jíst jeden jogurt denně, první dny do sebe prostě ty celý porce nenacpete. Ani nemůžete. A oni to po vás prvních pár dní chtít nebudou, první den budou chtít čtvrtiny porcí, a pak asi týden poloviny. Ale jakmile to váš žaludek aspoň trochu dokáže ( bolet to bude, s tím počítejte, ale už to prostě alespoň na sílu půjde) tak jezte všechno, i když to po vás nebudou chtít. Já ničeho nelituju víc, než právě toho, že jsem nejedla celé porce, přibrala jsem stejně a ještě mám furt metáč v háji... Takže to tam napalte, vaše tělo vám to potom pozitivně vrátí. Nebojte se si taky říct o léky na trávení. Dostanete po nich hlad, ale věřte, že za to budete ještě rádi, protože to jídlo zvládnete sníst. Když nebudete hned ze začátku jíst dost, věřte, že potom spadnete do přejídání. Prostě to přijde. Pokud se nenasytíte tam, doma to sami nezvládnete a nakonec se vaše tělo proti vám spikne a přijde to.
Nenechávejte si nic pro sebe. Mluvte s těmi doktory o svých pocitech, říkejte, co se vám děje v hlavě a čeho se bojíte a proč. Spolupracujte, jedině tak se někam dostanete. Stejně tak jim přiznejte případná selhání. Když se tajině vyzvracíte, když se přejíte, když schováte máslo do rukávu... Oni vás za to nebudou trestat. naopak, spíš ocení upřímnost, maximálně vás pak budou víc hlídat, ale to v určité fázi prostě potřebujete.
Nenechte se stáhnout ostatními. je možné, že s vámi na oddělení budou anorektičky nebo bulimičky, které se léčit nechtějí. Které se snaží všechno očůrat a dělají vše proto, aby nejedli, nepřibrali a aby se jen co nejdřív dostali ven a pak mohli zase nejíst a hubnout. Od těchhle lidí se vy držte dál! Necchete se nechat stáhnout na dno. Neporovnávejte se s nimi. Neřešte, že mají o dvě kila míň, než vy, že někdo přibral míň, že někdo zhubnul, že někdo našel výmluvu, proč nedojíst oběd... vy tam jste kvůli sobě, kvůli svému vyléčení. Ony se neuzdaví. Ony se vrátí domů a budou na tom jen hůř. Vy se můžete uzdravit. To, že přiberete rychleji nebo víc nebo že vy to sníte, je dobře. Vy jste ti dobří, vy jste ti šikovní, vy můžete být ti úspěšní. Ti, co jednou můžou být šťastní. Oni? Těžko, dokud také sami nebudou chtít. Budete chtít zhubnout. Já to vím, sama jsem chtěla ( a chci a moc) ale to vám vnukla ta nemoc. A tahle doba. Pro vaše přežití, zdraví, budoucí štěstí a nějakou fknční budoucnost je to nemožné. Poruchy přijmu potravy jsou neslučitelné se životem, se vztahy ( všemi) a časem i s prací, společenským životem a zábavou.
Nelekjte se. Ze začátku můžete skokově přibrat strašně moc. Já přibrala za týden skoro 3 kila a to jsem ještě nejedla ani poloviční porce. Ale nebyl to tuk. Zavodnila jsem se a nemohla jsem si týden dojít na velkou... To udělá samo o sobě dvě kila jako nic, věřte zkušenýmu. časem se to zpomalí, ale čím rychlejší to na začátku bude, tím dřív se pak přibírání zastaví.
Komentáře
Okomentovat