V dnešním článku shrnu kompromisy, které jsem udělala pro své uzdravení, i když se mi to třeba nelíbí a jsem z nich neštastná, ale jsou nutné pro to, abych byla zdravá. Můžete je zkusit udělat taky, a věřte, i když vás to bdue trápit, štvát a deptat, vaše tělo vám stokrát poděkuje a jednou snad i duše... Protože tohle je cesta, která pomalu, hoooodně poamlu ale jistě, vede od záhuby a zachrání i vaší duši ze spárů poruch přijmu potravy. JInak jsou to jen moje osobní zálěžitosti, takže nemusí být ideální zrovna pro Vás, ale myslím si, že tyhle kompromisy stejně musel udělat každý, kdo se rozhodl vyléčit z PPP. A když ne teď, tak je jednou stejně bude muset udělat. A věřte, že je lepší je udělat dobrovolně.
1. UDRŽUJU SI NEJNIŽŠÍ ZDRAVOU VÁHU, A KDYŽ ZHUBNU, PŘIBERU TO ZPÁTKY CÍLENĚ.
Hned na začátek asi ta nejtěžší věc. Ale musela jsem tu váhu, kterou tolik nenávidím akceptovat alespoň na tolik, abych to s ní vydržela. I když mě deptá a hnusí se mi, je to pořád jen minimum, které musím mít. Což je u mě těch 55kg. A když jsem teď kvůli tomu stresu ze zkoušek zhubla na nějakých necelých 54, přes víkend to napravím, i když bych samozřejmě radši dál hubla... Ale jednou jsem si něco nastavila a jednou jsem něco slíbila, navíc podváha teď není to, co by mi pomohlo ke zdraví, když ještě nemám spádky menstruaci, štítnou žlázu, vlasy ani vztah k jídlu... A jediná šance jak se vzdát posedlosti podváhou a lpění na těch nižších číslech, je prostě za každou cenu udržovat to správné, i když to bolí.
2. KDYŽ SE PŘEJÍM, NEKOMPENZUJU TO.
Tohle není stoprocentní pravda, ale rozhodně už to nekompenzuju jídlem. Ne, jím stejně, jako bych jedla, i kdyby se ten přežer nestal, jediná chyba, kterou dělám, tak tu, že si přidám víc pohybu, ale s jídlem nehýbu. Protože vím, že kdybych to udělala a byla den po přežeru na salátu, tak se mi to za dva dny stane znova...
3. VĚTŠÍ VÁHU PŘIKLÁDÁM CENTIMETRŮM, NEŽ KILŮM
Co se týče hmotnosti, pak vám velmi snadno, zvlášť po PPP, může váha jen tak vylítnout ze dne na den o dvě tři kila ani nemrknete. Ale není to tuk. Takže je lepší se spíše měřit. Protože když právě takhle přiberu 2 kila, ale na centimetry mám stejně nebo o cm míň, je to takové uchlácholení, že se nic neděje. Je lepší se spíš měřit metrem, než vážit.
4. UŽ NIKDY NESÁHNU NA PROJÍMADLO A NEBUDU ZKOUŠET ZVRACET
Ani když se sebevíc přejím. Zvracet už se nepokouším, protože mi to stejně nejde a rozhodně už si nikdy nevezmu gutalax. A neříkám, že jsem o tom ve slabé chvíli nikdy neuvažovala, ale musím si připomínat ty noci, kdy mě to málem zabilo a kdy jsem fakt prosila Boha, vesmír i všechno ostatní, aby mě ušetřili. Vlastně můžu být do teď vděčná, že nemám rakovinu střev. A nehodlám riskovat svůj život pro trochu vylitý vody, když bych stejně na tuku přibrala... To by byl takový nesmysl, že už bych to neudělala.
5. JÍM, I KDYŽ NEMÁM HLAD.
Jsou dny, kdy mám kvůli depresím ( jako teď) takové nechutenství, že je mi za těžko do sebe dostat i trochu jogurtu. Jenže po týdnu, kdy skoro nejím, kromě toho, že jsem vyčerpaná, tak pak stejně přijde přežer. Ani ne z hladu, ten právě nemám, ale z té strašlivé únavy. Tak jdu doplnit enegrii, jenže pak nejde přestat. Což je logické. Když jsem dny před tím nejedla. Takže se do sebe snažím za každou cenu dostat svoje kalorie, které jsou i tak nízké (ASi 1300) a přes to prostě nejede vlak, i když to vypiju v mléce a ovocné šťávě... Ale nějak si to zařídím.
6. KDYŽ MÁM NAOPAK VLČÍ HLAD, SNAŽÍM SE SE HODNĚ NAJÍST.
I když se bojím, a mám pak výčitky a je mi z toho smutno, najím se. Snažím se se nepřejídat, ale prostě se jen víc najíst, dát si něco zdravého a výživného, ve větším množství, ale neplácat. Ne vždy se to povede, někdy se to zvrhne v záchvat přejezení, ale už několikrát jsem to zastavila jen tím, že jsem se sice hodně, ale kvalitně najedla, že jsem třeba, joo, jako je toho dost... snědla 3 krajíce celozrnného chleba s perlou a medem nebo kaši nebo mísu ovoce s tvarohem navíc, ale prostě když jsem měla hlad, udělala jsem to a několikrát to přežerem neskončilo. někdy se to bohužel zvrhne, ale když se mi podaří opravdu poslechnout svoje tělo, což také není vždy, tak se někdy stačí jen víc, ale přesto zdravě nafutrovat.
7. STAVÍM ZDRAVÍ NAD VZHLED
V hrobě by mi už stejně byla hubenost k ničemu. Stejně tak doma, když bych neměla sílu z něj vyjít. To pak stejně není život. I s pár kily navíc se dá život užít spíš, než když jste tak slabí, vyčerpaní, bolaví a uplakaní, že neuvládáte chodit ven, věnovat se svým koníčkům,, s někým se stýkat a taktéž si plnit povinnosti a řešit důležité věci. Stejně tak v léčebně nebo na kapačce si moc života neužijete...
Nejdřív se potřebuju úplně uzdravit, fyzicky i psychicky, až pak bude ten správný čas na to si nějak zlepšit postavu.
Komentáře
Okomentovat