život s PPP

Tak jak jsem si ,,vedla" tento týden? Co se týče výzvy, splnila jsem to asi 2x... Víkend jsem podělala totálně, protože jsem si v pátek uhnala svalovou horečku ze cvičení a o víkendu mohla jenom ležet, takže jsem nechtěla jíst vůbec nic, ale pak jsme si to nějak rozmyslela a aspoň jedla jabka...No nic kouknem se na to Pondělí: SN: Jablko SV: Sojový jogurt OB: Ovesná kaše - 40g vloček, voda, madlové mléko, trochu kokosu. VE: Proteinový koktejl Tady to i s pitím a mlíkem v kávě dalo zhruba tak těch 1000 kcal. Úterý: SN: Bílý řecký jogurt SV: 2 mrkve OB: Tuňák s rajčaty, chilli a cibulí Ve: Protein po cvičení Tohle bylo okolo 650 kcal...ale lepší než nic, i tak jsem se z toho klepala, kolik jsem toho zase sežrala... Středa: SN: Trocha zeleného salátu SV: Mrkev OB: Cottage VE: instatní nudle Tohle by bylo ani ne 250, ale na to jsem zbouchala další salát, s majonézou a vejcem ( nevím kdy nevím kolik, zas jsme byla mimo a prostě si to rvaal do krku) tak 600 kcal, ani nevím a následoval ...

Takže, jak to bylo dál? Když pominu občasné přejedení a následné prolévání se projímadlem, začal se můj stav zlepšovat. O vycházkách jsem zase začala chodit cvičit, ale řekla bych, že dost rozumně. 2x týdně, zhsuba půl až tři čtvrtě hodiny kardioa nějaké posilování. Navíc už jsem nevicičila ,,na prázdno" takže mi to šlo mnohem líp, než předtím a to jsme čekala, že mi to naopak po pár týdnech necvičení nepůjde vůbec. Nakonec jsem se i projímadla zbavila. Sice mi stejně museli dávat nějaké léky, co mi s tímhle problémem pomohly a rozpustnou vlákninu, protože moje trávení prostě nefungovalo... Ale docela jsem se dávala dohromady... A naivně jsme si myslela, že to porážím. Bylo mi totiý najednou skvěle, cítila jsme se skvěle, když jsem byla najezená a ne hladová. ( teda cítila jsem se normálně, ale po těch měsících ,,v hladu" to pro mě bylo jako nebe). Navíc v té době jsem ještě měla přítele a měla jsem se pro koho uzdravit... Jenže pak se to mezi náma začalo zhoršovat. Byli jsm...

Už delší dobu tenhle článek, slibuju, tak ho teď udělám. Článek o tom, jak jsem se vlastně léčila na psychiatrii...Asi ho taky rozdělím na dvě části Pokud jste dítě ( pod 18 let) umístí vás na dětskou psychiatrii, kde vlastně jenom musíte přibrat na nějakou tu jejich tabulkovou váhu... A budou z vás dělat VIP pacienta. Dostanete speciální pokoj, speciální stů, k jídlu cokoli,. co si řeknete, speciální sezení a budete spolu s ostatními pacienty s PPP a ty ostatní od vás budou odhánět...( to vím, protože jsem rok předtím na dětské psychiatrii byla s depresemi a nespavostí a viděla, jsem, jak tam ty s PPP léčily...) Pak enní divu, že nemají moc motivaci se uzrdavit, když ví, že takhle budou VIP pacienti... no ten přístup je hrozný a úplně na nic ( samozřejmě to tak asi není všude, ale tam, kde jsem byla, to tak bylo. Víceméně je v tom spíš podporovali) Já měla letos to štěstí, že jsem se dostala ( trochu na protekci) do nejlepší léčebny v Brně...Ale začneme od začátku. Moje léčení s anore...

Jelikož nemám sociální život, po večerech si sepíšu seznam cílů, věcí, co bych chtěla dokázat 1. Vynechat cvičení a nezbláznit se a nepotrestat se za to 2. Sníst něco, co obsahuje sacharidy ( kromě ovoce a ovesných vloček v určité dny) a nezbláznit se 3. Záchvatovitě se v polospánku nepřejídat - vůbec. 4. Jíst denně aspoň 1000 kalorií. 5. Zvládnout jeden den nepočítat kalorie. 6. Dát si něco spontáně, aniž bych to měla zapsané v plánu... Co chci, ale vím, že je to špatně: Zhubnout na 46kilo... Na druhou stranu chci mít zdravou váhu a snést to... nebo aspoň snést třeba těch 50,51 kilo a nezjevit se z toho...je to sporný. Je to jako mít dvě osobnosti, co se furt dohadujou a chvíli naprosto vládne jedna a chvíli se snatečně dere na povrch ta druhá... a vzápětí je utlačena zase zpět dolů. Bylo by fajn být zase zpátky. Neřešit furt to zatracený jídlo a nebýt v panice, dokud se nezničím v posilovně ( a pak být díky tomu aspoň pár hodin relativně v klidu...)

Jsi: Upřímná? :Ano, až moc, někdy se kvůli toomu i dostanu do problémů... Sebevědomá? : Mé sebevědmí není na nule, není ani pod nulou...neexistuje. Hodná? Ano, na ty, co si to zaslouží. ( vlastně se snažím být hodná na všechny, pokud to aspoň trochu jde) Přátelská? Už moc ne. Uzavřená? Jo… Samostatná? Ano, hodně. nic jinýho mi ani nezbývá XD Rozhodná? Právě, že ne. Moje nerozhodnost bývá problém. Sobecká? Asi trochu ano. Hádavá? Ne, to vůbec. Ale za svým si stojím i za cenu ostřejší výměny názorů. Ulhaná? ne. Agresivní? ne Tvrdá? Ne Jemná? To nevím Milá? Nijak zvlášť, ale snažím se. Ukřičená? Ne. Máš ráda? Společnost? Záleží na tom jakou společnost…a jak ta společnost má ráda mě. Ale spíš se jí vyhýbám a vyhledávám společnost jen těch blízkých. Samotu? Samoty se bojím,ale někdy sama být potřebuju. Ale nejsem sama ráda s ,,anou" furt otravuje, peskuje, popohání do schodů... Přírodu? Jo a moc <3 Jídlo? Moje největší láska a strach zároveň. Miluju a nenávidím zíroveň. Jsem jeho ot...

Bohužel...Zase jsem se nalila projímadlem. A to jsem ani nedodržela výzvu, snědla jsem okolo 650ti kcal a hodinu a půl cvičila v posilce ( kardio i poslilování) ale mám poslední dobou pocit, že se sebou nic nedělám. Přitom chodím cvičit víc, než kdy jindy, dělám hiit cardio, běhám schody, když to jde, chodím hodně pěšky... jenže stejně. Jak jsem každý den zhruba 7 hodin ve škole, kde ,,jen sedím", mám pocit, že nic nedělám a kynu. Takže jsem spanikařila a zase si to vzala :/ Ne, nejsem na sebe pyšná, měla bych být hnusná sama sobě. Nemluvě o tom, že tím ani nezhubnu, jen se odvodním. Vím to a stejně to dělám. To je na tom to nejhorší. Jenže nemám sílu tu lahvičku vyhodit. ( stejně bude zas hned prázdná -_-) Já vím, měla bych se stydět. Jenže to do sebe liju jak nektar spásy.

Tenhle článek dělám vlastně jenom proto, abych případné hříšníky odradila od drastického hubnutí, hladovění, extrémního cvičení a nebo hubnutí ,,anou" a vyznávání téhle píčoviny ( olouvám se za to sprosté slovo, jenže ono to jinak nazvat prostě nejde) Rozhodně tím nechci ukázat, jaká jsem chudinka a nebo si stěžovat ( však jsem si to taky udělala sama) ale chci hlavně varovat. Taky chci říct, že jsem nikdy nezašla do takového extrému, že bych umírala nebo byla na hadičkách, ne. Tak daleko jsem se naštěstí nedostala, ale i tak se to na mě podepsalo a veřte, že pokud budete dělat to samé, podepíše se to i na vás. ne hned, ale podepíše. I když třeba taky nebudete žádný extrém. Největší blbost je říkat si, že ,,mě se to nemůže stát, mě se to nestane", protože stane, dřív nebo později a když ne přesně tohle, něco podobného nebo trochu jiného, ale tělo vám to vrátí. Paradoxně nejvíc následků mám teď když už jím a něco málo jsem přibrala...Ono to všechno přijde dodatečně. ( Může se ...

Přidám ukázku jídelníčku #recorveryanorexia Pondělí ( ještě před výzvou 1000kcal) SN: 2 bílky vařené na tvrdo SV: protein po cvičení OB: Vejce na tvrdo, baby špenát 100g VE: Vejce na tvrdo. Úterý: SN: bílý řecký jogurt, 30g ovesných vloček SV: hruška, půlka jablka. OB: Cottage 150g VE: Vařená mrkev, parmská šunka Středa: SN: Bílý řecký jogurt, 6 lžiček ovesných vloček SV: kiwi OB:Těstovinový salát se zeleninou a tuňákem - 50g celozrnných těstovin, tuňák, rajče, paprika. VE: Hovězí maso na mrkvi Čtvrtek: SN: skyr, skořice. SV: Půlka menšího jablka OB: acidofilní mléko 300ml VE: Čaj s kapkou mléka ( tady nic moc vím, ale máma mi zakázala doma večer jíst) Pátek: SN: Tvaroh 100g SV: tvaroh 150g, skořice, kousek jablka. OB: syrové kyselé zelí 100g VE: čaj s mlékem. Sobota: SN: Cottage, plátek krůtí šunky SV: mandlové mléko, 150 ml, jablko OB: Tofu s vařenou zeleninou VE: Zeleninový salát s olivami. Neděle: ( dnes) SN: Půlka avokáda SV: 2 vlašské ořechy, menší mrkev OB: Tofu, půlka avokáda V...

No moc ne :(Ve středu jsem to měla úplně krásně těch 1000 kcal, ale ve čtvrtek už jen 500 a v pátek dokonce 400 :( Měla jsem menstruaci ( i když jen 2 dny) a udělala tu chybu, že jsem se zvážila, navíc po jídle, měla 49 kilo a zpanikařila...( při menstruaci má člověk vždycky ca o to kilo víc) Včera už to bylo lepší, to jsem jedla 800 kcal a samé výživné věci, jako cottage, šunku, ovoce a zeleninu. Dneska se taky posnažím, jdu cvičit a po cvičení si dám protein, ten má 112 a ještě pomůže mým svalům ( a navíc je strašně dobrej :D ). Problém je, že doma mi vyčítají každé sousto, neustále říkají, ať nic nejím, aby mě zase zavřeli nebo abych chcípla a neustále ukazují, ¨co nesmím jíst. ( dneska jsem ¨mamce pomáhala s nákupem a skoro u každé potraviny mi řekla : ,,Tohle je naše tak né že nám to zase sežereš nebo hlavně nám to nesněz) Je to hrozně ponižující a mám pak chuť nejíst vůbec nic :( Ale musím být silnější, pokud chci být zdravá a dostat se z toho a to chci. Už mám rozplánovaný jídel...

Takhle už to dál nejde. Dneska mi někdo vyčetl, že se vůbec nesnažím. Že to jak všechno přepočítávám a vážím, že tím bojkotuju svoje uzdravení a má bohužel pravdu... Dneska jsem ve škole totálně krachla. Strava 600kcal mi sice bohatě stačí an to, abych normáůně fungovala a měla energii fyzicky, ale po psychické stránce mi není vůbec dobře. Ono to tak někdy je, když rapidně klesne cukr...Málem jsem se ve škole psychicky zhroutila a test, na který jsem byla dobře připravená jsem odevzdala úplně prázný... nemyslí mi to, strašně panikařím a nervuju se a nálada je pořád hluboko pod bodem mrazu... Dnes jsem se vážila. 49 kilo :( Měla bych být ráda, ale ne. Jsem na sebe naštvaná, zděšená, jak můžu být tak obézní ( jo vím, ale takhle to vnímám...) Vím ale, že to musím překonat, takže si dávám výzvu a navyšuju příjem na 1000kcal za den :( A nechci začínat ,,od pondělí" nebo ,,od zítra", začala jsem dnes. A taky do jídelníčku přidám nějaké komplexní sacharidy :( Mám z nich hrůzu, fobii...

To je můj život. S kalkulačkou v ruce. Do kuchyně chodím jen s kalkulačkou...Abych přepočítala kalorie a makra... Abych mohla hlídat, že můj příjem nepřesáhne 600, ve dny, kdy chodím do posilovny 800 kalorií ( jinak by mi asi hráblo) Abych mohla hlídat, že můj příjem sacharidů nebude o moc vyšší, než 50g. ( radši zdravé tuky, než sacharidy, cukr je pro mě jako pro druhé pavouci) Nenávidím to. Nenávidím život s kalkulačkou v ruce, ale nemůžu přestat! Je to jako závislost. je to závislost. Jsem jako člověk závislý na heroinu, který trpí, když si nešlehne. Trpím, když přesně nevím, kolik jsem toho snědla. Nedokážu to nedělat. i když tu kalkulačku nemám, počítá se to samo...Jak je to možné? Jak to, že člověk tak nenadaný na matiku, který nezvládl ani nejjednodušší lineární rovnice a malou náslobilku dokáže z hlavy vypočítat příjem a výdej, přesně si uvědomit, kolik tohosnědl na energii? Jak to, že v matematice nezvládnu základní příklady, ale z hlavy vím, že jogurt, co má 56 kalorií na 100...

1. Anorektici musí být hrozně hubení Blbost. Jistě, když se dostanete do té fáze, že už je to fakt špatný, paqk tohle platí. Ale jak už jsem říkala, ten problém obvykle nastane ještě dřív, než se na extrémně nízkou váhu dostanete. Můžete už mít problém, mít anorexii a ještě nebýt až tak vyhublí. Anorexie je v hlavě, ne na váze. Však to vidíte u mě, měla jsem podváhu 7 kilo, což není žádný extrém a stejně jsem na tom byla špatně. 2. Anorexii mají jen dospívající dívky. Tenhle mýt už je dnes asi částečně zbořený. I když mladé dívky tvoří největší část lidí s anorexií, znám paní, která měla anorexii v 60ti a jedenáctiletého chlapce s anorexií ( což je strašné, kluk a ještě dítě) Celkově poruchy přijmu potravy nepotkávají jen mladé holky. 3. Anorektici nejí vůbec. Kdyby nejedli vůbec, jakože vůbec vůbec, byli by do dvou měsíců mrtví...a po problému by bylo velice rychle. Jí ale strašně málo. No a samozřejmě jsou i případy, kteří přestali jíst úplně a umřeli nebo skončili na kapačkách, ale ...

Kalorické tabulky jsem si vytvořila do deníku už minulý srpen a ppstupně jsem je rozšiřovala...Teď už snad není potravina a nápoj, o kterém bych nevěděla, kolik má kalorií. Dokážu to velice dobře odhadnout i u hotových jídel. Jednou jsem z toho udělala hru XDD Strašně ráda bych to dostala z hlavy, ale je to snad to jediné,co mi v ní šrotuje... Ale je to docela zajímavé, kolik má jaká potravina, jakou má energetickou hodnotu. Ty základní potraviny vám sem dám,abyste viděli... Můžete si z legrace vypočítat příjem XD ( ale ne že z toho zmagoříte jako já) Jinak, žena by měla denně přijmout 1500-2000 kalorií, pokud je hodně aktivní ( fitnesky trenérky a profi sportovkyně i víc, tak 2500) a muž minimálně 2500 ( ale zase záleží jak je aktivní, takže chlap co hodně sportuje nebo má fyzicky náročné zaměstnání klidně 3500) Jdem na to jídlo :D Všechny údaje budou na 100g/100ml potraviny nebo na průměrně velký kus ( u ovoce a zeleniny - kde to nikdy nejde říct přesně, protože každé se jinak urodil...

Takže, jak to bylo dál? Touhle dobou už jsem si uvědomovala, že mám problém, i když jsem odmítala označení ,,anorektička". Tou dobou už mi to lidi říkali. Doma mi máma říkala, že ví, že mám anorexii ( ale nic s tím nedělala) i přítel mi to říkal, že už je to porucha. Já argumentovala tím, že anorektičky přece váží 35 kilo a ne 50...Ale někde hloub v sobě jsem věděla, že je to blbost, že anorexie opravdu není o váze a že problém mám, ale nechtěla nebo jsem se spíš bála si to přiznat. Ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli okolí. Právě proto, že všichni mají pocit, že anorexie je jen o té váze a moje největší noční můra byla, že by se mi někdo smál, že ze sebe dělám anorektičku a vymýšlím si problém, abych byla zajímavá. Přitom to bylo přesně naopak... Tohle období bylo opravdu jendo z nejhorších v mém životě. Navzdory tomu, že jsem skoro nejedla a šíleně cvičila, váha nešla dolů tak rychle. Nevím, jestli moje tělo prostě šetřilo ( dva roky před tím jsem prošla mononukleozou, kdy js...

Rozhodla jsem se napsat, jak to se mnou a PPP vlastně (je) bylo. Asi to rozdělím do více článků, aby nebyly příliž dlouhé. Dnes napíšu, jak to celé začalo, co to způsobilo a jak to pokračovalo... S váhou jsem vlastně bojovala celý život. Přesněji řečeno s nadváhou...Nikdy jsem nebyla taková ta hubená holčička samá ruka samá noha. Už jako miminko nebo dvou-tří letá je vidět na fotkách, že jsem byla takové to dítě s buclatými tvářičkami, silnými pěstičkami a širšími rameny. Mám zkrátka takovou postavu. Širší kostru, širší ramena, kulatý obličej...I když jsem v jednu dobu ( prý a podle fotek) byla hodně hubená, ta široká ramena a celkově širší stavba těla tam vidět byla... Nadváhu jsem měla, co si pamatuju. Částečně to bylo asi dáno geneticky, částečně i životosprávou. Neřekla bych, že jsem se přejídala, to ne, jak už jsem jednou zmínila, vždycky jsem měla ráda zdravé jídlo a naši nebyli příznivci kupování sladkosti nebo chození do fast foodu ( vlastně jsem nikdy v životě nejedla v MCdona...