To je můj život. S kalkulačkou v ruce. Do kuchyně chodím jen s kalkulačkou...Abych přepočítala kalorie a makra...
Abych mohla hlídat, že můj příjem nepřesáhne 600, ve dny, kdy chodím do posilovny 800 kalorií ( jinak by mi asi hráblo) Abych mohla hlídat, že můj příjem sacharidů nebude o moc vyšší, než 50g. ( radši zdravé tuky, než sacharidy, cukr je pro mě jako pro druhé pavouci)
Nenávidím to. Nenávidím život s kalkulačkou v ruce, ale nemůžu přestat! Je to jako závislost. je to závislost. Jsem jako člověk závislý na heroinu, který trpí, když si nešlehne. Trpím, když přesně nevím, kolik jsem toho snědla. Nedokážu to nedělat. i když tu kalkulačku nemám, počítá se to samo...Jak je to možné? Jak to, že člověk tak nenadaný na matiku, který nezvládl ani nejjednodušší lineární rovnice a malou náslobilku dokáže z hlavy vypočítat příjem a výdej, přesně si uvědomit, kolik tohosnědl na energii? Jak to, že v matematice nezvládnu základní příklady, ale z hlavy vím, že jogurt, co má 56 kalorií na 100g má 130 gramový kelímek má 73? Když jde o kalorie, najednou z hlavy vím, že 0.56*130 je 72.3? Podvědomí je mocnější, než vědomí...
Přála bych si to neřešit. Myslet aspoň hodinu denně na cokoli jiného. jen hodinu! Ne, nevydržím to.
Dnes příjem 521...Je smutné, že to vím...A ještě smutnější, když vím, co přesně bych neměla dělat, abych se uzdravila, ale místo toho si jdu spočítat příjem na zítra... A je to tu. Závislák si jde šlehnout...
Komentáře
Okomentovat