život s PPP

Tady je realita. Tady je anorexie. Takhle to vypadá doopravdy a ne ve filmech. Tak se dobře podívejte. Toto je krása? Tohle chcete? Anorexie není tohle Anorexie je TOHLE Tohle to s vámi provede. Nebudete krásné. Budete chodící mrtvoly bez vlasů, bez života, s kruhy pod očima a mizernou pletí. Nic vám nebude sedět. Ska vám budou velká a dětské oblečení vám bude krátké. Nebudete sebevědomé. I když budete mít 10 kilo podváhu, pořád se budete vidět tlusté a budete nenávidět svoje tělo. Sebevědomí ztratíte úplně. Hodně štíhlé nohy a užší pas znamená také trčící žebra, koukající páteř a klíční kosti,a ta páteř fakt tlačí, když máte sedět :) A nestane se to hned... Ale čím dýl trvá, než se do toho stavu dostanete, tím dýl také bude trvat, než se z toho dostanete ven. Ještě chcete hubnout? :) PROSÍM SDÍLEJTE!

Někdo by si mohl myslet, že muset přibírat a jíst hodně je něco skvělého. Že by to dokonce měli závidět. Jedna slečna, co vím, to dokonce dělala proto,a by pak mohla jíst hodně XD Nebo alespoň to mi řekla. že až zhubne do nějaké praštěné podváhy, že pak si bude moct jíst co cche a kolik toho bude chtít, aže to bude super. NOJO. Jenže ono to takhle nefunguje a vážně mi věřte, že to vůbec super není. Někdo by si mohl říct, že je fajn muset přibírat. Cíleně jíst hodně a potraviny, ze kterých se přibírá, aby se to konečně povedlo. Jíst i sladkosti, tučná a kalorická jídla atd. ( například když su půl dne v práci,a fakt to nestíhám sníst ve dzravém jídle, ani kdybych se zbláznila a na tři hlavy postavila, a prostě si tu čokoldáu, tyčinky nebo kvantum něčeho tučného sníst musím, jinak bych byla na 800 kaloriích...) Jenže ono na tom opravdu není nic skvělého. když už přibíráte z podváhy, a jste rozhodnutí to udělat, ideálně co nejrychleji,a byste to měli za sebou, a aby se vaše tělo začalo c...

Tak jsem to nějak zvládla. I když zvládla je silné slovo, to bych se zbytečně chlubila. Jíst jsem tak zvládla, ale jinak jsem totálně šílela. Cvičila jsem každej den 2-3 hodiny, i po práci, kde lítám a tahám hadry a pytle a sotva pletu nohama... V pondělí jsem se málem pokusila vyzvracet svačinu, i když už jsem si přesně 8x ověřila, že to fakt neumím, a že mi to akorát vyteče nosem a dva dny mě pak pálí v krku... naštěstí jsem si to rozmyslela hned, jak jsem si klekla nad koš... V úterý jsem se histericky rozbrečela nad večeří a sesunula se v kuchyni na zem... A ve středu jsem si v práci v obchodě vybrala košili ve velikosti 48 ( asi 4XL) Proč to všechno píšu? Proto, že si nechcu na nic hrát a dělat, že takhle krásně jím, a je to všechno v pohodě. Nebo že je to lehký. Není. A chce to obrovskou vůli a obrovský sebezapření. Ale je to pro dobrou věc a nehodlám se vzdát. Vážíms e zítra, no jestli tam bude o 4 kila víc, tak mě šlehne... Ale udělala jsem sama se sebou dohodu. když tam bude v...

Jsem fanaticky závislá na cvičení. Spousta lidí si myslí, jak je to dobře. Když někomu řeknu, že jsem závislá na cvičení, že chodím běhat 10 kilometrů a každý den cvičím, tak mě přesvědčují, jak je to strašně dobře, že je to zdravý a jak je to hrozně super. JENŽE... Ono to má svůj háček. Teď už cvičím rozumněji, už necvičím dvě tři hodiny denně jako dřív. Ano, cvičím 6x týdně hodinu denně. Obvykle 2x-3x jdu běhat ( na páse těch 10km), obden cvičím břicho a 1-2x týdně ruce a nohy. To zní dobře, že? Ano, cvičit hodinu denně je v pořádku. Je to zdravý, prospěšný a fajn. Ono nejde o to cvičení samotný, tam problém není. jde o můj přístup. V poslední době jsem si uvědomila, jak moc jsem na tom závislá. Cvičím totiž bez ohledu na všechno, musím cvičit a nejede přes to vlak. Je jedno, jak moc jsem unavená, že se mi nechce, není mi dobře, jak moc mě to třeba bolí, ( necvičím fakt jenom, když mám horečku) že u toho padám, selhávám ( a pak se v afektu flákám čínkama, že mám až modřiny) prostě si...

Ono to úplně nejde. Člověk, který žil pro to, aby hubnul, který byl pro to ochotný i umřít se nepřestane bát přibírání a nepřestane v hloubi duše chtít hubnout a mít ještě míň, než kdykoli před tím... Ale je třeba si uvědomit, proč to děláme. Proč jsme se tak rozhodli, i když to tak moc bolí, a když to vlastně nechceme, ale víme, že je to nutné... Ode dneška jím 1700-2000 kcal. A jsem rozhodnutá přibrat na 55 kilo a na tom udržovat a naučit se s tím žít... A popravdě, dnešek byl hodně špatný. Cvičila jsem skoro 3 hodiny a měla jsem chuť to jít zkusit vyzvracet ( i když jsem si přesně 8x vyzkoušela, že mi to fakt nejde a že by mi to zase akorát vyteklo nosem a dva dny by mě to pálilo...) Chtěla jsem si omlátit hlavu o zeď, přestat, jíst 1200, hubnout... Pokud přibíráte z anorexie, určitě vám tyhle pocity nejsou cizí. Ten strašnej pocit, že už to nemůžete mít pod kontrolou, že budete muset být tlustí i navzdory tomu, co všechno jste udělali a obětovali tomu,a byste byli hubení... Tady je...

Jak víte, povedlo se mi přibrat na 50 kilo a vedla jsem si dobře. 1x týdně jsem chodila s přítelem na zmrzlinu, každý den cvičila jen hodinu a jedla správně, 1500 kalorií. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že na té váze prostě 50 a víc bude, zjistila jsem, že se s tím žít dá... navíc jsem vyrostla, takže moje nejnižší zdravá je teď 55 :( Jenže teď mi slítla váha skoro o dvě kila za týden, což není dobrý. Hlavně proto, že mě to v tu hcvíli zase popadlo: ,, Ještě 3 kila a měla bys krásných 45 a ještě 5 a trhla bys svůj váhovej rekord. A vzpomeň si, jak jsi v pondělí byla sytá i z pár mrkví a vlastně se ti vůbec nechtělo jíst..." Už zase šeptal ten hlásek. A jedinej způsob, jak ho umlčet je zajíst to XD Navíc moje zdraví se taky nějak extra nelepší. Pořád beru léky na štítnou, žlázu, pořád nemám nestruaci a hormonově jsem naprosto vypnutá, ( Až z toho byla včera ostuda, přítel na mě zkoušel dvojsmysly a já v tom viděla jídlo a zvířátka :D ) je mi zima i teď v létě, motává se mi hlava (...

Už jsme se podívali na hodnoty běžných restauračních obědů, jídel z fast foodu i sladkostí, takže dnes se podíváme na kalorie věcí, které si běžní lidé ( štastlivci) dávají v cukrárnách. Hodnoty budou odpovídat průměrné velikosti kusu, každá cukrárna může mít samozřejmě jinak velké zákusky a také je jinak dělá, používá více nebo méně curku, másla, jiný krém či smetanu, takže hodnoty jsou jako vždy orientační :) Medovník ( běžný kus 120g) - 468 kcal Cheesecake originál - 348 kcal Sacher dort - 530 kcal rakvička se šlehačkou - 140 kcal indiánek - 209 kcal punčový řez - 215 kcal Ovocný želé řez - 220 kcal Kremrole - 227 kcal Likérová špička - 170 kcal Marlenka - 505 kcal Laskonka - 59 kcal Brownie dortík - 473 kcal Pohádka - 300 kcal Krtkův dort - 190 kcal Zmrzlinový pohár se šlehačkou a čokoládovou zmrzlinou - 537 kcal Vanilková zmrzlina kopeček - 58 kcal Kornoutek - 26 kcal Malý ovocný košíček - 53 kcal piškotový zákusek - 297 kcal Veneček - 123 kcal Větrník - 287 kcal Míša řez - 239 kc...

Minule jsme si řekli, že sacharidy opravdu nejsou jedovatý :) Potvrdil mi to i tento víkend, kdy jsem měla hodně chuť na ovoce a sacharidy jsem měla dva dny po sobě nad 200g a neumřela jsem :) Jo, panikařila jsem, ale nakonec jsem si dala brambory k večeři dva dny po sobě, zmrzku a jeden den 3 kusy ovoce a kalhoty mi padaj furt stejně :D Takže se opravdu žádná pohroma nekonala. A dneska se podíváme na tuky. Navzdory tomu, že sacharidy byly ( a pořád jsou) největší strašák, i z tuků mám pořád svým způsobem strach. Avokáda, hummus nebo olivy jím, teď už někdy i normální neodtučněný jogurt ( do těch 3.5% ) ale pořád nedokážu použít olej, másla (třeba pod vajíčka) tak 1 gram a všechny věci jako smetany, plnotučný mlíko nebo sýry, nelight verze nebo jiný takovýhle věci jsou pořád tabu. Přitom... Jistě, nemusíme jíst plnotučné výrobky a mít tuku moc taky není dobré... Ale pokud i tyhle věci jíme v určité míře a v rámci vyváženého jídelníčku, nic zlého na tom není. Strach z tuků je u PPP vělm...

Popravdě, strach se zacharidů mám také. Velký. Větší, než z tuků... Ano, dělá mi menší problém sníst něco tušnějšího( Nemyslím tučný tvaroh, ale třeba avokádo, olivy nebo oříšky) než pořádnou porci přílohy nebo větší kus pečiva, sladkost... I z ovoce mívám ještě stále výčitky ( I když už je to lepší,a rozhodně nic nepůlím a jahody atd. nevážím) A je to škoda. A hlavně úplně zbytečné. Dyť na bramborách, rýži, ovoci, pečivu a občasné sladkosti není nic tak strašného. Jasně, nepotřebujeme bílé pečivo. Nepotřebujeme sladké, ( Ale dát si jednou za týden čokoládu, zmrzlinu nebo muffin s karamelem nevadí) a nemusíme se cpát obrovskými porcemi těstovin. Obejdeme se bez toho, nějak. Ale mít ze sacharidů, celkově z nějaké živiny strach, je samo o sobě špatně. Začala jsem ,,blbnout" v době low carb stravování a keto diet. Dočetla jsem se, že kdo sní rohlík, tomu upadne ruka, kdo sní trochu víc ovoce, upadne prst, kdo sní přílohu, tomu noh,a a kdo nějakou sladkost, tomu dokonce hlava ( S...

Tohle píšu hlavně kvůli lidem, kteří mají stále pocit, že porucha přijmu potravy je záležitost několika měsíců nebo dokonce týdnů. Nedávno jsem mluvila s otcem a řekla, že mám strach z pátečního vážení a on se úplně udiveně zeptal? ,, Tebe to ještě pořád stresuje?" NO TO SI PIŠ, ŽE MĚ TO STRESUJE! ASI MI TO NEPŘESTANE BÝT Z TÝDNE NA TÝDEN FUK! Popravdě, v tu chvíli jsem nevěděla, jestli začít ukřívděně brečet, dost důrazně mu to vysvětlit nebo to nechat být... nakonec volím kombinaci těch polsedních dvou věcí... vysvětlím to tady a před ním jsem to nechala být. On to nemyslel zle. Prostě si to jenom vůbec neumí představit. Jemu je úplně jedno, kolik bude mít na váze, pokud ho to teda nebude ohrožovat na životě. je mu úplně jedno, jestli je tam o tři kila víc nebo míň. Většině lidí je to jedno. Jasně, třeba pět kilo už by dost lidí trápilo, ale půl kila nebo kilo nepovažují vůbec za rozdíl... pro mě je i půl kila rozdíl rána nožem. Průměrná doba na vyléčení se z anorexie se uvádí ...

Váha 50 kg pro mě byla vždycky noční můra :( Když jsem se dostala na 50 kilo poprvé, loni na konci léta, začalo to nejhorší období. To, které mě dostalo letos na podzim na 43 a půl kila a do nemocnice... Pak jsem na 50 přibrala znova kolem Vánoc... A zase jsem se vydělia a slítla o 2-3 kila, pak se celé měsíce nějak držela mezi 48-49.5, prostě nad 50ti, ale nesnažila jsem se naplno. Buď jsem jedla okolo těch 1200 ( a jeden krizovej den v týdnu třeba 600), což je fakt málo, pro někoho, kdo tolik cvičí a chodí, a nebo jsem jedla těch 1500, ale k tomu cvičila přes dvě hodiny denně ( Samozřejmě abych to všechno vycvičila, i za cenu toho, že mě všechno bolelo a měla jsem akorát vlčí hlad a z toho nervy, protože tělo chtělo energii zpátky) Teď se mi povedlo znovu přibrat přesně na 50 kilo. Přitom na cm ( míry) mám v podstatě stejné, takže to asi opravdu nebude čistý tuk, ale možná i troška nějaké svalové hmoty ( Snad :D ) Pocit je to strašný, tohle číslo opravdu nesnáším, ale aspoň na fotce ...

POTŘEBUJEME 60g pistácií 50g tykvových semínek 50g ovesných vloček 2 bílky ( Můžete dát celá vejce, ale kvůli seminkům už má dortík i tak dost tuku, takže stačí bílky) 30g Matcha pudink 300 ml odtučněného mléka ( sladidlo) POSTUP 40g pistácií a semínka rozemeleme na prášek. To samé ovesné vločky. Potom vločky, semínka a pistácie smícháme s bílky a uděláme těsto. To dáme do dortové formy a dáme péct na 200 stupňů asi na 20 minut. Mezitím si v mléce připravíme pudink a rozemeleme zbytek pistácií, ale ne na prášek, jen lehce na jemno, aby byly kousky. Kousky pistácií vmícháme do pudinku. Tento pudonk pak dáme na upečený korpus a dort dáme do lednice Na čtvrtinu to vychází na 270 kcal, 26 g bílkovin, 23g sacharidů, 14g tuku a 5g vlákniny :)

NEDĚLE: Snídaně: 2 proteinové pudinky ( celkem 300g) Svačina: Cappucino Oběd: Celozrnná tortilla, hummus s červenou řepou 200g, salát cca 150g Svačina: Chalva 25g Večeře: bílý jogurt 200g, mrkev, 2 papriky, salát cca 100g, hořčice 20g, bylinky Cvičení: 40 minut posilování břicha PONDĚLÍ: Snídaně: Ovesná kaše - 60g vloček, 20g proteinu, mražené maliny Svačina: Mléko 150ml, tyčinka 50g ( nějaká raw) Oběd: Chalva 75g ( byla jsem v práci a nemám pauzu na oběd) Svačina: avokádo Večeře: Salát - 100g salátu, 2 papriky, cca 150g tvrdého tvarohu, 150g bílý jogurt, 30g hořčice 1536 kcal Cvičení: 20 minut běh, 30 minut orbitrek, 15 minut posilování rukou ÚTERÝ: Snídaně: Bílý jogurt 250g, 40g ovesných vloček, banán, skořice, 20g dýňových semínek Svačina: mléko 150ml Oběd: 100g červené čočky, 4 špadlové chlebíčky ( asi 20g) Svačina: kyselé zelí 500g Večeře: salát, polívka, 35g rostlinného proteinu 1478 kcal Posilování břicha 40 minut, jízda na rotopedu 20 minut STŘEDA: Snídaně: Omeleta - 2 vejce,...

Někdy přemýšlím, co by bylo, kdybych anorexií nikdy neonemocněla. jaká bych teď asi byla? No, asi o 5 nebo 10 kilo těžší :D A štastnější? Nevím... Asi ano. Určitě svobodná. Naprosto svobodná. Dokázala bych jít večer spát, aniž bych neměla odcvičeno, neotáčela bych všecky obaly a histericky neštudovala, jestli to náhodou nemá moc kalorií, moc tuku nebo přidaný cukr... Nepočítala bych si každý jídelníček týden dopředu. Netrávila bych hodiny v krámě prohlížením si potravin, které nemám odvahu si koupit. Nebála bych se každý pátek, že ručička váhyukáže až moc. Klidně bych si neplánovaně dala zmrzlinu jen proto, že by bylo teplo, klidně bych si na oslavě dala kus dotru, vypila neskafé, i když je v něm hodně mléka, klidně bych si k snídani dala toasty, protože bych na ně měla chuť a ne přesně 30g vloček, banán a bílý jogurt, protože bych to měla naplánované a vypočítané tak, aby mi to sedělo do celého dne... Ta svoboda by asi byla krásná. Ale popravdě... Neumím si představit, že bych tohle b...