život s PPP

UPOZORNĚNÍ: Tento článek není zacílen na lidi, kteří potřebují přibrat a naučit se jíst všechno. Stejně tak to není návod na hubnutí a na vybírání jídel v restauraci při redukci. je to pouze tim na zdravé stravování i mimo domov. Jít občas do restaurace nebo jíst venku patří k životu a rozhodně bychom si to neměli odpírat. na druhou stranu, pokud se v retsauracích stravujeme třeba denně nebo několikrát týdně, a chceme se i tak stravovat zdravě, měli bychom se zamyslet. První krok je určitě výběr retsaurace. každému je asi jasné, že fast foody jako MCDonald nejsou dobrá volba, pokud si tam teda nedáte zahradní salát, ale pozor na dresingy. O maličko lépe je na tom KFC, je to sice smažené, ale třeba takový zinger má hodnotu normálního oběda a má i celkem slušné množství bílkovin. jasně, je to smažené, je to tučné, ale pokud si k tomu nedáte kyblík nebo hranolky, a písto slazených nápojů si dáte pepsi zero a nebudete tam chodit často, může být právě Zinger volba v KFC. Nicméně to není ...

Hodně lidí má stále názor, že lidé si za anorexii a bulimii mohou sami. Nikdo je přece nenutí nejíst, hodně cvičit nebo se přejíst a zvracet... Jenže! Něco je k tomu nutí. Jinak by to nedělali. Nutí je k tomu obrovská bolest a strach. Měli by jste si uvědomit, že anorexie a bulimie jsou nemoci. Taky by jste řekli, že člověka s kašlem přece nic nenutí kašlat? Člověk s poruchou přijmu potravy zažívá z jídla a z přibrání strach, který je srovnatelný se strachem ze smrti. nedívejte se na to svýma očima a tím, že je to absurdní, ti lidé to také ví, rozumem to ví, ale jsme lidi,a ne roboti ( alespoň někteří) a máme kromě rozumu i pocity. A člověk s PPP opravdu cítí z přibrání a z jídla strach, jako kdyby jim hrozila okamžitá smrt. Jak by se dělalo vám něco, u čeho by jste byli přesvědčení, že zemřete? Samozřejmě, že s tím musejí pracovat a tenhle postoj přehodnocovat a učit se, že to tak není a musí tenhle strach sami překonávat, aby se uzdravili. Ale než se rozhodnou se uzdravit nebo si p...

V dnešním článku vám řeknu, podle kerých signálů poznáte, že vaše léčení má smysl, že se uzdravujete, a že děláte věci dobře. Když se vám při léčbě začnou dít tyhle věci, je to dobré znamení, protože to signalizuje, že se vaše tělo a mysl udravuje, a že jdete správným směrem. Pokud se naopak tyhle věci i po dlouhé době nedějí, tak stagnujete a děláte někde chybu. Nejíte dostatečně, nejíte správně, mopc cvičíte nebo si i psychicky bráníte v tom se uzdravit. Všechny tyhle věci chcou čas, často opravdu celé roky, ale pokud je ani po dvou letech léčení nezaznamenáváte, měli by jste se zamyslet a udělat víc. Pokud je naopak zaznamenáváte, víte, že jste na dobré cestě :) Váha rozhodně není ukazatel toho, že jste se udravili. Samozřejmě, že pokud jste měli deset kilo podváhu a povedlo se vám přibrat osm kilo, jdete správným směrem a je to dobře! Přibrat je rozhodně potřeba a je to klíčové, ale to, že přiberete na nějakou, třeba i tabulkově zdravou váhu prostzě neznamená, že jste se z PPP uzdr...

Asi je toho v tvým životě hodně naprd... Zvlášť pokud jsi návštěvík tohohle blogu, tak tě asi trápí dost vážně problémy s příjmem potravy, se sebepřijetím nebo s jídlem a cvičením celkově... Zvlášť teď situace nebyla nejlepší. A všichni se někdy cítíme, jakože jsme úplně oškliví, neschopní, na nic a zbyteční. Že věci nejsou podle našich plánů, a že nás to tady občas nebaví. Ale jsou tady důležité věci, které si musíme uvědomit. I pokud máme starosti nebo jsme nešťastní sami se sebou. I pokud jsme zrovna přibrali mnohem víc, než jsme čekali. I když jsme právě hodně zhubli a oni po nás teď chcou, abysme to zase všecko přibrali zpátky... A je to frustrující. Ale musíme se soustředit na to, co je DOOPRAVDY důležité. - Pokud máte kde bydlet, jste šťastní. - Pokud můžete chodit do školy, i když vás občas nebaví a otravuje, jste šťastní. - Pokud máte práci, i když třeba mizerně placenou, náročnou a otravnou, pokud v ní máte alespoň nějakou jistotu, jste šťastní. - Pokud jste se dneska ráno v...

V tomhle článku vám ukážu, jak jsem vypadala před anorexií, jak při ní, a jak vypadám teď. A k tomu hlavně dodoám to, jak jsem se sama se sebou na té váze cítila a co mi to udělalo. Od malička jsem měla jiný problém, byla jsem obézní. Ne že bych se přejídala, já ani nemohla, protože u nás se nikdy nejedlo moc, ve fast foodu jsem jedla poprvé v životě letos a sladkosti jsem moc jíst nesměla. Takže možná to bylo i z toho, že jsem od malička jedla právě málo a to mi od útlého dětství zpomalovalo metaboslusmus. Taky byl problém v nedostatku pohybu, protože já se jako malá fakt nepohnula...Pak jsem začala plavat a tancovat a vyrostla a něco zhubla, ale vždycky jsem byla silnější. Potom jsem dostala špatné léky a zase přibrala, tehdy ve 12ti letech ( a to jsem byla mnohem menší, než teď) téměř na 70 kilo... Ve 14ti se mi pak povedlo docela zdravě zhubnout asi na 58-55 kilo, a to jsem si držela a byla popvé v životě šťastná a docela sebevědomá. Pak jsem si asi do 17ti držela tu váhu 55 kilo...

V současné době jsem dala pryč váhu a soustředím se JEN na uzdravení. Na to, získat zpátky menstruaci, dát si do pořádku hormony, štítnou žlázu, podvyživenou krev, přestat se přejídat a dát si dohromady i psychiku, dojíst se, všechno ochutnat a nic si neodpírat. taky nastartovat metabolismus, protože přesto, že cvičím 6x týdně minimálně hodinu a nachodím denně okolo 12ti kilometrů, jsem udržovala třeba jen na 1200 kcal a na více přibírala, což je jasné znamení, že je něco špatně. Takže postupně navyšuju kalorie, zatím jsem na 1600 kcal a chci se dostat až na 1800 kcal, což bych tak minimálně měla jíst, vzhledem k aktivitám. Co se týče mýho záchvatovitýho přejídání, tam se to asi zlepšilo, i když... před pár dny se to zase stalo. Snědla jsem čtvrt kila celozrnného toastového chleba. Celé balení.A dva jogurty. Cítila jsem se hrozně, na druhou stranu, stalo se to skoro po třech týdnech. Před tím jsem mívala přežery tak 2x týdně. A to, že se to zase stalo, mě dost mrzelo, ale nesmím to brá...

Dnešní článek bude hlavně pro ženy. Pardon, pánové XD Vím, že i vy trpíte PPP a bohužel vás není málo. Ale dneska budu mluvit o tomhle tématu. Ztráta menstruace je u anorexie velmi častá. U bulimie už tak častá není, protože bulimici mívají často normální váhu nebo dokonce nadváhu, ale i kvůli bulimii můžete měsíčky ztratit, protože tělo je vystavováno velké námaze a velkému kolísání úplně všeho a rozvratu hormonů. A právě konkrétně v bulimii mohou být hormonální problémy ještě horší, i když ke ztrátě menstruace nedojde, protože je to pro tělo ještě větší stres. Ke ztrátě menstruace dojde proto, že žena nemá dostatečné procento tělesného tuku. To je u mladé ženy 18-30%, u žen starších třiceti let dokonce 20-33%. Pokud má žena méně, je pravděpodobné, že menstruaci ztratí a říká se, že pokud u ženy klesne tělesný tuk pod 13%, je naprosto nereálná jakákoli hormonální činnost. Tady se na chvíli zaseknu, protože hodně dívek má pocit, že dokud teda menstruaci mají nebo pokud jí náhodou do...

Dneska si probereme rozdíl mezi tím, když se někdo přejídá následkem po anorexii,a když někdo trpí záchvatovitým přejídáním samotným, ať už čistě emočním nebo z jakéhokoli jiného důvodu. Obojí je samozřejmě problém, který se musí řešit, ale je třeba k tomu přistupovat trošku jinak. Ačkoli se o tom nemluví, hodně lidí trpí po anorexii přejídáním velmi dlouho. Dlouhou dobu je to následkem předchozí podvýživy, hladovění a snaha těla a vlastně i mysli si vše dohnat. Jenže kdy je to ještě volání vašeho těla o pomoct,a kdy už jen zvyk, který si nesete z tohohle období? A kdy je vaše jezení už emoční? To dnes rozebereme. Abyste svůj problém mohli řešit, je třeba ho pojmenovat a zjistit, co je jeho příčinou, a tu řešit. Jak ale poznáme, že se přejídáme kvůli předchozí podvýživě, a kdy už je to emoční? Jsou ukazatelé, podle kterých to poznáte. Prvním ukazatelem je to, čím se vlastně přejídáte. Člověk, který trpí přejídáním bez ohledu na důvod, se často přejídá velkým a nesmyslným množstvím jí...

Je léto, teplo, tak vám dám svých 5 receptů na zdravé a dobré domácí zmrzliny. Recepty je možné si upravovat a dát například ovoce nebo protein podle vaší chuti. Tyto zmrzliny tvoří převážně ovoce, protein, popř. trocha mléka, takže jsou zdravé, nízkokalorické, nemusíte se jich tedy bát, obsahují bílkoviny a vlákninu, žádný tuk a přesto skvěle osvěží a pochutnáte si. K výrobě těchto zmrzlin potřebujete jen mixér. OVOCNÁ ZMRZLINA S BANÁNEM A LESNÍMI PLODY POTŘEBUJEME: Banán 200g mražených borůvek, jahod nebo malin 15g proteinu. Všechny suroviny rozmixujeme. Mražené je ovoce, takže banán a protein nemusí být mražený, konzistence i tak bude výborná a akorát jako zmrzlina. Protein nám do zmrzky přidá bílkoviny, banán krémovost a lesní plody sladkou chuť. TOFU ZMRZLINA POTŘEBUJEME: 200G bílého tofu 200g mražených jahod, borůvek nebo malin Tofu rozmixujeme s mraženým ovocem. CUKETOVÁ ZMRZLINA POTŘEBUJEME: 150g mražené cukety 1 banán kakao 20g proteinu Tenhle recept jsem vám už sem dávala, al...

Znám dobrou hru na sebepřijetí, na to, jak si uvědomit své přednosti a silné stránky i bez toho, aniž by jsme se museli soustředit jen na naší váhu. Zkuste si jí zahrát se mnou, budu hrát taky. Je to fajn způsob, jak si uvědomit svoje silné stránky, přednosti, i slabé stránky, na kterých můžeme zapracovat. Připravte si papír a tužku nebo aplikaci a pište si své odpovědi. Pak si papír schovejte a v případě osobní krize, kdy dostanete pocit, že jste dokonale oškliví, hnusní a na nic, si papír přečtěte. Budeme na sobě hledat to dobré bez ohledu na to, jakou váhu to podle nás má. Možná to bude chtít trochu práce a budeme se muset donutit si přiznat, že nejsme tak úplně špatní. Odpoězme si na tyhle otázky: CO SE MI NA MĚ LÍBÍ? POVAHOVÉ VLASTNOSTI. Napište pět avšich povahových vlastností, které na sobě máte rádi. Nebuďte na sebe nároční. I kdyby to mělo být jen to, že umíte říkat, co si myslíte, plnit sliby nebo že jste hodní na své přátele. Určitě najdete 5 vlastností, které na sobě máte r...

V dnešním článku probereme některé mýty, které stále kolují ohledně jídla a potravin. Vysvětlíme si, jak vlastně vznikly, proč se tradovalo to, co si dodnes někteří lidé myslí, a proč to není pravda. Spousta z nás stále věří spoustě hloupostí, kvůli kterým se pak kolem jídla zbytečně stresují. A i já sama jsem, i navzdory tomu, že jsem věděla, že je to nesmysl, jsem se pak těchhle věcí bála, dokud jsem si sama několikrát nevyzkoušela, jak to doopravdy je. Pokud vynechám něco důležitého, a vás to napadne nebo budete chtít něco doplnit, prosím do toho :) PŘIBEREME, KDYŽ BUDEME JÍST POZDĚ VEČER Pokud náš celkový denní příjem nebude v nadbytku, pak je úplně jedno, kdy jídlo sníme. Samozřejmě kvůli trávení a energii je lepší jíst v průběhu celého dne a vyloženě se necpat těsně před spaním, aby to nenarušovalo spánek. Ale to, že se nesmí jíst po 17 nebo 18:00 hodině je nesmysl. Na přibrání to nemá vliv. Pokud nepřekročíte váš udržovací příjem, pak prostě nepřiberete, ani kdybyste všechno s...

Zdravím... Dál válčím. Lékaři po mě chtějí, abych ještě přibrala. protože přesto, že mám 55 kilo a tedy zdravou váhu ( BMI 18.7), tak stále nejsem zdravá. Stále nemám menstruaci a hrozí mi předčasný přechod, protože už je to dlouho, mám špatnou štítnou žlázu, nízký tlak, deficit dost minerálů, trpím na křeče z nedostatku hořčíku, přestože ho beru, nízkou tepovku a další problémy. Zavinila jsem si to sama přehnaným cvičením a stravou složenou především z bílkovin, protože těch se nejméně bojím. Kvůli tomu mám opravdu hodně svalové hmoty, kvůli tomu stále nízké procento tuku, takže musím logicky vážit víc, i když se mi to nelíbí. Také můj metabolismus je stále hodně zpomalený. jedla jsem 1300 kalorií, k tomu denně hodně cvičila, chodila a měla celý den opravdu dost aktivit, i tak jsem ale přibírala nebo udržovala třeba na 1200 kcal, což není ani hodnota mého údajného bazálního metabolismu. Takže v tuto chvíli ani nemělo smysl udržovat váhu nebo hubnout, protože za těchto okolností to pro...

Drtivá většina těch, kteří onemocněli poruchou přijmu potravy se v dětství setkalo se šikanou kvůli toušťce. Opravdu hodně anorektiků a bulimiků bylo v dětství tlustí, a byli za to škanovaní. Stejně tak i já. Vlastně od školky, kdy jsem byla při těle, si ze mě dělali legraci, že jsem tlustá, smáli se mi, že mám čtyři prsa atd... když jsem v první třídě hodně přibrala, šikana byla ještě mnohem horší. Spousta lidí mi fakt strašně nadávalo a trápilo mě jen proto, že jsem byla tlustá. Pak jsem ve třetí třídě zhubla a situace byla lepší, jenže někdy v 6. třídě, kdy jsem dostala nevhodné léky, které mi neseděly, a také se začínající pubertou jsem se, jako každá dívka, začala zakulacovat, hodně jsem přibrala ( ve 12-13ti letech téměř na 70 kilo) tak se šikana vrátila a ještě horší, než kdy dřív. A pak jsem se naučila se bránit natolik, že jsem se ubránila, nicméně si to nesu do teď. Pořád je v hlavě ten strach, že budu pro všechny zase ,,ta tlustá", a ukamenujte jí za to... Což je i...