V tomhle článku vám ukážu, jak jsem vypadala před anorexií, jak při ní, a jak vypadám teď. A k tomu hlavně dodoám to, jak jsem se sama se sebou na té váze cítila a co mi to udělalo.
Od malička jsem měla jiný problém, byla jsem obézní. Ne že bych se přejídala, já ani nemohla, protože u nás se nikdy nejedlo moc, ve fast foodu jsem jedla poprvé v životě letos a sladkosti jsem moc jíst nesměla. Takže možná to bylo i z toho, že jsem od malička jedla právě málo a to mi od útlého dětství zpomalovalo metaboslusmus. Taky byl problém v nedostatku pohybu, protože já se jako malá fakt nepohnula...Pak jsem začala plavat a tancovat a vyrostla a něco zhubla, ale vždycky jsem byla silnější. Potom jsem dostala špatné léky a zase přibrala, tehdy ve 12ti letech ( a to jsem byla mnohem menší, než teď) téměř na 70 kilo... Ve 14ti se mi pak povedlo docela zdravě zhubnout asi na 58-55 kilo, a to jsem si držela a byla popvé v životě šťastná a docela sebevědomá.
Pak jsem si asi do 17ti držela tu váhu 55 kilo, pak jsem teda s věkem něco přibrala, asi na 60-63 kilo. Tehdy jsem měřila 168cm. Byla jsem holka krev a mlíko, to sice ano, ale nikdo by o mně nemohl říct, že jsem tlustá. Podívejte se sami... 60-63 kilo. Takhle to vypadalo. A to jsem neměla prakticky žádný svaly :)
V téhle době s nejvyšší váhou jsem byla úplně nejsebevědomější. jasně, vadila mi moje váha, chtěla jsem vážit míň, protože jsme tak bohužel naučení, že čím míň, tím líp...ale protože jsem se sama sobě docěla líbila, tak jsem to zas tak neřešila. Měla jsem krásný vlasy, pěknou pleť a nehty, do Ska jsem se vešla, vážila jsem sice na můj vkus moc, ale v těsných šatech jsem rozhodně nebyla tlustá, ale... pěkná ženská. Nebyl důvod se tím teda trápit... A proč taky, dkyž donuty jsou super... XD Taky o mně byl v té době ten největší zájem... takže i okolí reagovalo pozitivně...
A pak jsem začala hubnout. Nejdřív kvůli experimentům, pak už i cíleně. A od 55ti kil dolů, tedy do podváhy, šlůo moje sebevědomí těžce do kopru. Začala jsem se cítit mnohem víc tlustá, než na těch 63 kilech, i když už jsem měla o nějakých 10kg míň, začala jsem být úzkostná, plachá, nenáviděla jsem sebe, nenáviděla jsem pohled do zrcadla, začala jsem se stranit lidí a měla pocit, že dokud nezhubnu, tak nemám právo vystrčit nos. A s každým kilem dolů kromě toho pocitu štěstí, že je tam zase míň, jsem se ale cítila hůř ve svém těle a víc úzkostná a celkově ošklivá.
Nakonec jsem zhubla skoro 20 kilo a to, co jste viděli na předhozích fotkách, se změnilo v tohle... To není hezká proměna, že?
Abych neukazovala jenom tělo... Podívejte se na tohle. TOHLE S VÁMA UDĚLÁ ANOREXIE:
Ukazuju to vážně hodně nerada, ale je potřeba, aby to lidi viděli na vlastní oči tak, jak je to doopravdy, protože tohle vám filmy o anorexii, instagram a thinspa neukážou. Opravdu věříte, že budete automaticky hezčí, když hodně zhubnete? Nebo že nebudete moct vypadat dobře, když budete vážit víc? že je krása orpavdu jen v tom, jakou máte mezeru mezi sthenama a jak plochý břicho? A vlasy, pleť, obličej, třeba prsa a hezky tvarovaný zadek, nehty, výraz, úsměv, vyzařování... To jste hodili do pytle? :)
Teď se mi povedlo přibrat celkem 13 kilo. Aktuálně mám asi 55 kilo a možná budu muset přibrat ještě trošku... A je to těžké, protože se vidím strašně tlustá, přijdu si tlustá, a přijdu si mnohem oplácanější, než na těch prvních fotkách...
A vypadá to reálně asi takhle, já to nevidím...
A přijdu si asi úplně nejtlustší, co jsem si kdy připadala a taky ošklivá, ale zase se usmívám a mám na to sílu a aspoň trochu se zase bavím s lidmi. Už mi zase je velikost XS a nevisí na mě, oblečení na 12 let mi sedí už i bez hrsti špendlíků... A netvrdím, že mě netrápí, že jsem přibrala. Samozřejmě že trápí a vždycky bude. Kdyby ne, tak žásná anorexie neexistuje a je po problému... Ale razím teď heslo, že zdraví na prvním místě. Už zase mám svoje vlastní nehty a už můžu chodit bez paruky, takže o něco lepší to asi bude...
Cílem tohohle článku bylo, aby si lidé, zvlášť holky, uvědomily, že to není jenom o váze, že ta v tom ve finále nehraje roli, protože můžete mít 63 a být šťastný a spokojený, a můžete mít 55 a být v háji nebo mít 43 a stejně se vidět tlustý...
Spokojenost netkví v tom, jakou má člověk postavu nebo kolik váží, to je mnohem složitější, a spousta lidí si vůbec nepotřebuje srovnat tělo, ale srovnat hlavu.... A bez toho stejně nikdy štěstí nedosáhnou.
Stejně tak hubenější nebo míň vážící neznamená automaticky hezčí... Řešíte si svoje kila a svoje tenký nožičky, a ani si neuvědomíte, že nemáte žádnej zadek a jste tak prlochý, že vás nejde rozeznat ze předu a ze zadu, že jste chlupatý, máte děsný vlasy, pytle pod očima, jste zelný, zamračený a naprosto nesrovaný sami se sebou...
Bojíte se, že když přiberete, butete ohavný a něuvědomujete si, že jevíc ohavný jste byli, když jste byli nejhubenější, protože jste byli v podstat+ě živý mrtvoly.
Samozřejmě, že to tak budete brát a budete se bát, já se taky bojím. Ale snažím se těmito články apelovat jak na ostatní, tak sama na sebe! Lidi, vezměme rozum do hrsti a nenechme si vymýt mozek tím, že vážit míň nebo zhubnout znamená vyřešit si všechny problémy, být dokonalí, krásní a sebevědomí. není to tak. Ale dokud tu budou lidé, kteří tomu věří, budou nás táhnout dolů a PPP se budou dál šířit, a když ne PPP tak debilní diety, strach z jídla a přehnaný důraz na to, jakou má kdo postavu a kolik váží.
O opravdu důležitých věcech, těch nevzhledových jsem dnes nemluvila cíleně, mám o tom jiné články a ještě jich hodně bude, ale dnes jsem chtěla apelovat tímhle, protože asi nikomu z nás nebdue ze dne na den úplně fuk jak vypadá,a kolik váží jen proto, že je milý, chytrý nebo hezky maluje... I když je to smutné, je to tak.
Komentáře
Okomentovat