život s PPP

Včera to bylo hpdně blbý....Na Vánoce jsem si vedla dobře, dokonce jsem ráno ochutnala kousíček vánočky. Sice jsem měla strašný výčitky a musela na to vypít 3 svařáky, ( xD nojo jsem hovado, co se na Vánoce přiopilo už v poledne a kámoš pak se mnou musel sedět na schodech u nás v baráku a střízlivět, abych mohla domů :D ) abych na to nemyslela, ale zvládla jsem to. K obědu jsem zbouchala celej pytel salátu a k večeři normálně lososa s odlehčeným bramborovým salátem a jeden perníček. A nebylo to až tak hrozný. Teda bylo mi strašně a měla jsem chvilkama takový ty záchvaty ve stylu ,,zítra budu jíst jenom jabka" ale ustála jsem to. Cvičila jsem jenom 35 minut a dokonce ani nešla lítat schody :) Jenže včera už to na mě dolehlo :( Byli jsme u babičky a já chtěla celé rodině ukázat, že už jsem v pohodě, a tak jsem si vzala kuličku a dva vanilkový rohlíčky, no a pak to na mě všechno dolehlo. Pak jsem si navíc všimla, že mám na košili jen jeden spínací šlendlík a není mi velká...no a už t...

Po strašně dlouhé době se zase usmívám a věřím v budoucnost. Myslím, že začalo jedno z mých nejhezčích období vůbec. I přes všechny ty úzkosti, deprese a sebenenávist a kus ztraceného života vždycky budu anorexii za jednu věc vděčná. ( nebo spší snaze uzdravit se z ní) Kdyby se neobjevila, nikdy bych neheldala cesty, jak z toho ven a nenarazila na něj :3 Nikdy jsem nevěřila v osud... ale teď, když jsem našla svou spřízněnou duši se na to dívám jinak. Myslím, že nebyla náhoda, že jsme si oba museli projít tímhle svinstvem. Teď už mi jen zbývá doufat, že nám budou hvězdy přát. Po tom všem, co jsme si oba prožili jak s touhle nemocí tak v našich nepovedených vztazích, si to oba zasloužíme. A teď opravdu, reálně věřím, že už bude zase dobře. Sice ne doma, ale v životě ano. Zažila jsem toho za těch krátkých 19 let, co tu jsem, hodně. Byla jsem nahoře, a pak zase dole. Smála jsem se i plakala. Chtěla jsem všechno vzdát, na všechno se vykašlat, ale nakonec jsem se začala snažit, a teď zase ži...

Z Vánoc mám dost obavu. Já vím, že bych si měla Vánoce snažit užít a nelámat to přes koleno, a že jsou jednou za rok...Jenže se ode mě očekává, že budu na Vánoce jíst normálně :/ A je jasný, že cukroví, bramborový salát a chlebíčky nejsou jídla, která by mi nedělala problém :/ Řízky mít nebudu ( stejně jsem je nikdy neměla ráda) budu mít lososa, ale obávám se, že si ho dám jen se zeleninou, že bramborový salát s majonézou opravdu nedám...Jenže pak budu mít na talíři dalších 5 měísců, že se nesnažím a že jsem se nikam neposunula a jak chci jenom přitáhnout pozornost... A to se mi opravdu nechce celé svátky poslouchat. Takže jsem si už před dvěma týdnama vypočítala vánoční jídelníček a udělala to tak, abych i s menší porcí vánoční večeře a pár kousky cukroví nepřekročila nějaký pro mě snesitelný limit... A chci si dát aspoň pár kousků toho cukroví a užít si tu chuť a ne pak brečet, jako kdyby byl konec světa... Udělám to tak, že si nakoupím hodně salátu a na oběd budu jíst salát, abych b...

Domácí Vánočka ( silnější kus) - 382 kcal Kuřecí řízek ( 100g) - 247 kcal Vepřový řízek - 371 kcal Smažený kapr - 215 kcal Pečený losos - 217 kcal Bramborový salát s majonézou ( 100g )- 270 kcal čočková polévka - 143 kcal rybí polévka - 193 kcal Štika filet - 88 kcal Odlehčený bramborový salát ( 100g) - 119 kcal Kuba ( 100g) - 118 ckal Vaječný likér velký panák - 114 kcal Vanilkové rohlíčky ( 100g - cca 10ks) - 461 kcal vosí hnízda - úly ( u všeho to samé množství) - 382 kcal rumové kuličky - 426 kcal kokosové kuličky - 480 kcal linecké - 525 kcal perníčky - 289 kcal ořechové pracičky - 525 kcal makronky - 284 kcal vaječňákové kuličky - 328 kcal marcipánové brambory - 429 kcal

Upřímně řečeno, čekala jsem, že až se vrátím, že budu víc v pohodě, že si s klidem zvládnu dát rýži nebo kousek čokolády a prostě to nebudu řešit... Jenže ono to tak jednoduchý není. Čekala jsem, že to porazím úplně, ale pořád nejsu na 100% zdravá... Rozhodně je to mnohem lepší. Vydržím den bez cvičení a jím...aspoň něco. K snídani si dávám plátek celozrnného chleba s žervé, cottage nebo šmakounem, k svačině puju ten fresibin ( nutridrink) k obědu se teda moc nevyznamenám, většinou mám jenom salát, ale aspoň do něj přidávám olivy nebo mozarellu k druhé svačině, pokud je, jogurt nebo tvaroh a k večeři obvykle tofu s další zeleninou nebo aspoň luštěninu... ale pořád to v hlavě mám, ty myšlenky.... I když jím okolo 1000 kcal ( 900-1200 +- jak kdy) Ale problém je hlavně doma. Já bych měla i vůli jíst a snažit se, jenže doma to bohužel dost bojkotují. Včera jsem si k večeři jen vzala z komory řepu, protože do kuchyně mě máma nebyla ochotná pustit a až do večera tam dělala scény... Bylo by ...

Když nade mnou nestojí doktorka a nutriční a nemusím jít ukázat sestřičce, že jsem opravdu všechno snědla, je strašně těžký se doma dokopat :/ Tam to bylo vlastně strašně jednoduchý. prostě nás zavolali, museli jsme jít, sednout a všechno sníst, a pak to dojít ukázat a zapsat... Doma je to všechno jen na mě. Mám nastaveného budíka na ty samé časy, co v nemoncici ( kromě druhé večeře) a když budík zazvoní, tak prostě jdu a jdu jíst. A je to hrozně těžký, ale myslím, že jsem si pro začátek nevedla tak špatně. Chci jíst denně aspoň těch 1200 kcal, vím, je to málo, ale jsem realista a vím, že víc nedám a než se nutit třeba do 1500, a pak zpanikařit a jíst ještě míň, to radši těch 1200... SOBOTA: SN: Ovesné vločky 80g, kiwi, voda, skořice SV: Fresubin OB: naběračka fazolového guláše s chilli a cibulí SV: Rýžové mléko VE: zelený salát s křenem 350 g, cherry rajčátka Celkem: 996 kcal NEDĚLE: SN: Sojový jogurt s banánem SV: Fresubin OB: vajíčko na tvrdo, okurka, rýže, omáčka SV: Podmáslí se sk...

Poslušně hlásím, že jsem propuštěná .) Konečně mě propustili. jenže teď toho bude fakt moc.Zameškané dva měsíce v maturitním ročníku udělají opravdu hodně a teď se z té školy nejspíš zblázním :( Do toho příprava na přijímačky na vysokou :/ Mám málo času a hlavu plnou starostí, jak všechno půjde dál...ale o tom více zítra, pozítří...mám ted náladu zase psát, na témata, která se mě týkají, tak doufám, že si pěkně počtete i vy:) Včera jsem byla i na brigádě, na focení, takže jsem si během chvilky vydělala 2 litry, což se hodí, protože ještě nemám nakoupenou dobrou půlku dárků... jak se znám, tak je zas budu nahánět 23 :D A balit dvě hodiny před Ježíškem :D To léčení mi ale dost pomohlo, možná ne s tím hlavním, s čím jsem tam byla, ale s pohledem na můj život a vnímáním. Dost věcí jsem si tam uvědomila. Se svojí nemocí jsem jistý pokrok udělala, ale pořád je to velký problém. Povedlo se mi nabrat z necelých 44 kilo na 50 a fyzicky se cítím o moc líp, úplně se do mě vlil nový život. Psychic...

Tak mám před sebou poslední týden léčby, ve středu nám knčí skupina a v pátek bych měla být propuštěná. Pokud budu mít zdravou váhu... ( Což nevím, teda, jestli stihnu za týden přibrat na 54 - to asi ne, ale řetěz v podprsence to jistí - fakt už potřebuju jít 17. do školy...) Je mi z toho hrozně psychicky i fyzicky zle. jak se blížím k těm 50ti kilům, což je taková moje hranice hrůzy, je mi z toho úplně špatně. Já vím, že jenom ddaluju to, co stejně bude muset přjít,a že jak říká doktorka dokud nebudu mít aspoň tu minimální zdravou váhu, což je na mojí výšku těch 54, tak že nebudu zdravá...ale je to hrozně těžký. Kolikrát si říkám, že už bych snad měla radši tu požadovanou váhum, než třeba 51, abych už ,,to měla za sebou"...Ale vím, že bych asi úplně vyhysterčila. Teď mám něco málo přes 49 kilo, a je strašně těžký s s tím vyrovnávat. Když si uvědomím, že jsem od začátku pobytu přibrala skoro 6 kilo...Je to šílený. Hlavně mám obavu, jak to pak bude doma, protože je mi jasný, že kd...

Jsem člověk, co má rád výzvy a toho musím využít ve svůj prospěch :D ne, vážně, kdykoli mi někdo dá nějakou výzvu, strašně snadno mě vyhecuje k tomu, abych jí plnila, takže se snažím vyhecovat sama sebe a splnit do konce pobytu tyto náročné výzvy, kde se utkám se svým strachem s jídla 1. Sníst jeden den ÚPLNĚ všechno, co dostanu. 2. O víkendu necvičit 3. Nepočítat jeden den kalorie ( což teda opravdu nevím...nevím jak) 4. Jít s holkama na ten zákusek, jak jsme se domluvily. 5. V tom stánku s oříčkama a sušeným ovocem, co na něj furt chodím čumět, si při odchodu koupit to, na co budu mít chuť a sníst ( aspoň trošku) 6. Dát si jeden den něco vlastního na obě svačiny 7. Dostat se na tu minimální zdravou váhu a naučit se s tím žít.