Tak mám před sebou poslední týden léčby, ve středu nám knčí skupina a v pátek bych měla být propuštěná. Pokud budu mít zdravou váhu... ( Což nevím, teda, jestli stihnu za týden přibrat na 54 - to asi ne, ale řetěz v podprsence to jistí - fakt už potřebuju jít 17. do školy...)
Je mi z toho hrozně psychicky i fyzicky zle. jak se blížím k těm 50ti kilům, což je taková moje hranice hrůzy, je mi z toho úplně špatně. Já vím, že jenom ddaluju to, co stejně bude muset přjít,a že jak říká doktorka dokud nebudu mít aspoň tu minimální zdravou váhu, což je na mojí výšku těch 54, tak že nebudu zdravá...ale je to hrozně těžký. Kolikrát si říkám, že už bych snad měla radši tu požadovanou váhum, než třeba 51, abych už ,,to měla za sebou"...Ale vím, že bych asi úplně vyhysterčila.
Teď mám něco málo přes 49 kilo, a je strašně těžký s s tím vyrovnávat. Když si uvědomím, že jsem od začátku pobytu přibrala skoro 6 kilo...Je to šílený.
Hlavně mám obavu, jak to pak bude doma, protože je mi jasný, že když nade mnou nebudou stát sestřičky a doktorka a nutriční, a nikdo mě k tomu jídlu vždycky ve stejnou hodinu neposadí a neřekne ,,Sníš to všechno" bude hrozně těžký nejíst jenom ovoce a zeleninu.
Ty přídavky ( nutridrinky) ještě budu mít tak na 14 dní na doma, aspoň jeden denně...Ale stejně. Bude to dost šok vrátit se domů, navíc, když je to tam tak hrozný a to nemluvím o tom, že musím nějak dohnat školu.
Teď se budu muset plně soustředit na maturitu a přijímačky na vysokou a jídlo a kalorie bude muset jít stranou, což si pořád ještě neumím představit. O cvičení nemluvě.
Představa, že budu cvičit jenom 3x týdně je pro mě taky skoro nepřijatelná, ale vím, že když se budu drtit každej den, brzo skončím tam, kde jsem byla ( dyť takhle to bylo po minulým léčení, ze začátku jsem začala jíst, ale cvičila jako magor...)
Nebude to snadný, opustit pohodlí a bezpečí léčebny a vrátit se do té ,,kruté divočiny" a nesnažit se zase hubnout.Ale věřím, že blížící se Vánoce by mi v tom mohly pomoct :DD
Komentáře
Okomentovat