Včera to bylo hpdně blbý....Na Vánoce jsem si vedla dobře, dokonce jsem ráno ochutnala kousíček vánočky. Sice jsem měla strašný výčitky a musela na to vypít 3 svařáky, ( xD nojo jsem hovado, co se na Vánoce přiopilo už v poledne a kámoš pak se mnou musel sedět na schodech u nás v baráku a střízlivět, abych mohla domů :D ) abych na to nemyslela, ale zvládla jsem to. K obědu jsem zbouchala celej pytel salátu a k večeři normálně lososa s odlehčeným bramborovým salátem a jeden perníček. A nebylo to až tak hrozný. Teda bylo mi strašně a měla jsem chvilkama takový ty záchvaty ve stylu ,,zítra budu jíst jenom jabka" ale ustála jsem to.
Cvičila jsem jenom 35 minut a dokonce ani nešla lítat schody :)
Jenže včera už to na mě dolehlo :( Byli jsme u babičky a já chtěla celé rodině ukázat, že už jsem v pohodě, a tak jsem si vzala kuličku a dva vanilkový rohlíčky, no a pak to na mě všechno dolehlo. Pak jsem si navíc všimla, že mám na košili jen jeden spínací šlendlík a není mi velká...no a už to bylo :/
Úplně jsem se z toho zhroutila, měla jsem takový uzkosti, že jsem normálně nemohal dýchat a to nepřeháním :/ Klepaly se mi ruce a bylo mi tak zle... že jsem to nevydržela a musela si vzít prášky. Pak jsem usnula. Na skoro celý odpoledne.
Zase jsem šílela jako dřív a už si naplánovala, jak budu pít jenom podmáslí a mandlový mlíko a podobný hovadiny... dokonce jsem v jednu chvíli málem šla i pro peroxid... naštěstí mě pak úžasná konverzace s přítelem vrátila trochu na zem.
Ale nechápu to. Proč je to pořád tak strašně těžký? Dva kousky cukroví, to je přece nic, vím to. A přesto se kvůli tomu musím narvat práškama, abych to ustála? Nevím... Přece vím, jak je to strašně hloupý. Úplně debilní :/ Stydím se za to. Vánoce přece nejsou o jídle ( at už o tom se přejídat cukrovím a řízkama, nebo v mým případě opačnej problém, hrotit to a bát se každýho sousta) měla bych si užívat času s rodinou, duchovna a ctít to, o čem Vánoce doopravdy jsou a místo toho jsem se takhle sesypala :/
To su zvědavá, jak zvládnu to, co jsem sama sobě slíbila. Že přiberu aspoň na těch 53. Pořád budu kilo v podváze, takže budu mít ,,rezervu pro klid na duši, a přitom to bude pro zdraví neškodný. A pak se s tím prostě budu učit žít. Aspoň to budu mít za sebou a nebudu pořád žít ve strachu, až ta váha přijde.
Na váhu vlezu až po Novým roce, to jsem si taky slíbila, takže to hodlám dodržet, ale obávám se, jak pak zareaguju... Bude to chtít hodně odvahy a pevné vůle.
Komentáře
Okomentovat