život s PPP

 Už jsme zvyklí, že se potraviny kolem nás dělí na zdravé a nezdravé, vhodné a nevhodné, zázračné a nebezpečné. Jenže tohle dělení nás akorát mate a učí nás bát se jídla nebo být naopak na určitém jídle závislými.  Jenže věci nejsou nikdy jen černé nebo jen bílé. Pojďme si tedy dnes říct, jak to s tou škodlivostí některých potravin je, a proč se nedá tak snadno rozdělit jídlo na čistě prospěšné a skoro jedovaté. Jistě, existují potraviny, které jsou zkrátka zdravé, zdravější, než jiné. A jsou potraviny, které moc zdravé nejsou nebo jsou to vyloženě šunty. Tohle je pravda. Ale ve finále jde vždycky o množství a o celkovou skladbu jídelníčku, než o konkrétní potravinu. Víte... ono je jedno, že pijete matchu, a že si dáte jeden salát, pokud 4x týdně jíte v mekáči, večer u telky jíte chipsy, pijete víc coly, než vody, a po obědě si každý den dáváte sladkost. Pak vás ani salát a matcha nápoj jednou týdně nevytrhne. A stejně tak se vůbec nic nestane, pokud jíte normálně zdravě, ale ...

 V dnešním článku se budeme bavit o tom, jak si trochu zvýšit sebevědomí. Je to i téma tohohle blogu. Protože drtivá většina lidí s PPP má hodně nízké sebevědomí. Dokonale zdravě sebevědomý člověk takovouhle nemocí trpět nebude. Pokud se v jeho životě nestane něco ošklivého, co ho k tomu donutí, ať už ze začátku formou nechutenství ze smutku a stresu nebo dokud se nestane něco, co mu právě i to sebevědomí poškodí.  V anorexii je pak člověk na bodu mrazu. Buď se stále vidí hrozně tlustý a ošklivý nebo ( občas, ve vyjímečných případech) i ví, že je až moc hubený, a má trauma zase z toho, ale nedokáže s tím v tu chvíli nic dělat. Ztráta sebevědomí pak samozřejmě souvisí i s podvýživou, která má celkově dopad na psychiku, ale také se ztrátou hormonů, která má na sebevědomí až fatální dopad.  V bulimii zase člověk čelí tomu, co dělá, a jak moc je to nechutné, a jak se sám sobě odporný. A v přejídání zase člověk ztrácí kontrolu sám nad sebou, může i hodně přibrat, a celkově to ...

 Už dlouho jsem se ,,nepochlubila", jak na tom jsem. A to proto, že to... popravdě není nejlepší. Začal podzim, tak je asi logický, že nemám nejlepší období. Ne že by to bylo fakt špatný, že bych nezvládala jíst nebo tak, ale mám zase jedno z těch období, kdy je to horší psychicky.  Byla jsem se sebou paradoxně dost spokojená. Poprvé v životě jsem se sama sobě začínala i docela líbit a být spokojená se svou postavou. Už jsem se neviděla nějak tlustá. A to je, si myslím, jeden z největších pokroků, kterých může člověk, který si prošel PPP, dosáhnout. Bohužel mi to furt kazila ta váha, která se tak nějak zastavila na 56ti kilech. Takže na jednu stranu jsem se sebou byla spokojená, a byla za to ráda, připadala jsem si docela fajn, ale pak jsem viděla tu váhu... To je fakt na pytel.  Po letech anorexie, bulimie a přejídání a sebenenávisti jsem se na sebe konečně dokázala podívat do zrcadla a říct: JO, JE TO DOCELA DOBRÝ. Jak říkám, to je jeden z největších pokroků, jakých zle...