Už dlouho jsem se ,,nepochlubila", jak na tom jsem. A to proto, že to... popravdě není nejlepší. Začal podzim, tak je asi logický, že nemám nejlepší období. Ne že by to bylo fakt špatný, že bych nezvládala jíst nebo tak, ale mám zase jedno z těch období, kdy je to horší psychicky.
Byla jsem se sebou paradoxně dost spokojená. Poprvé v životě jsem se sama sobě začínala i docela líbit a být spokojená se svou postavou. Už jsem se neviděla nějak tlustá. A to je, si myslím, jeden z největších pokroků, kterých může člověk, který si prošel PPP, dosáhnout. Bohužel mi to furt kazila ta váha, která se tak nějak zastavila na 56ti kilech. Takže na jednu stranu jsem se sebou byla spokojená, a byla za to ráda, připadala jsem si docela fajn, ale pak jsem viděla tu váhu... To je fakt na pytel.
Po letech anorexie, bulimie a přejídání a sebenenávisti jsem se na sebe konečně dokázala podívat do zrcadla a říct: JO, JE TO DOCELA DOBRÝ. Jak říkám, to je jeden z největších pokroků, jakých zle dosáhnout. A to je super. Takže je potom docela rána, když váha ukáže, že to v pořádku není... Není to fér, no :( Nejsem přece doopravdy tlustá. V pase mám asi 57cm, to je přece v pořádku. Ne, fakt nechápu, proč musím vážit tolik ( a aby zase nedošlo k omylu, 56 kilo pro spoustu lidí fakt není moc, je to zcela v pořádku! Pro někoho je v pořádku i 65 kilo. Ale každý jsme jiný. každý jsme jinak vysoký, jinak stavěný, a pro každého je ta ideální váha jiná! A pro mě to moc je. )
Pak jsem si taky uvědomila, že to prostě není fér. Akutálně mám zhruba tři hodiny pohybu denně. Ne kvůli pálení kalorií, ale kvůli tancování. Musím tolik trénovat, abych byla dobrá. Teď jsem se učila tři nový choreografie zároveň, takže mi ani nezbylo, než trénovat dvě hodiny denně, do toho si zacvičit kvůli zádům a abych zachovala stabilitu středu těla a sílu nohou, což při tanci potřebuju, a k tomu ještě nějaká procházka... A jím 1500-1600 kcal denně. Na tom by každej jinej hubnul. A mě se nedaří se zbavit toho jednoho, dvou kil, které potřebuji kvůli limitce, kterou mám na 55.1 kg ( a tohle jsem si ale sama nevymyslela, to je váha, která se ode mě v tomto případě jako od tanečnice v tomhle konkrétním odvětví požaduje)
Jako netvrdím, že nějak poctivě držím dietu :D To fakt ne. Ale jím převážně zdravě, a jak říkám, zhruba těch 1600 kcal. Do toho všechen ten pohyb. Každej jinej už by hubnul. Nebo by si držel správnou váhu. Ale já se toho nemůžu zbavit. No, fakt neplánuju začít hladovět nebo dělat kraviny. To by ničemu neprospělo. Já totiž tak nějak naivně doufala, že tohle bude stačit. Že když tancuju dvě hodiny denně a do toho i trochu cvičím, a že když jím takhle, pořád na sportovkyni relativně málo, že to půjde dolů nebo že si budu držet správnou váhu, aniž bych se o to musela nějak extra snažit a hlídat každý plátek jablka... Jenže ono ne.
A to je asi důvod, proč se ohledně toho zas cítím tak mizerně. Vlastně se to všechno podělalo, když jsem na konci května měla kovid. Předtím jsem si jedla, co jsem chtěla, jedla jsem i víc, a udržovala jsem si váhu jako nic. Pak přišel kovid, to jsem hned po něm přibrala, přestože jsem při tom kovidu, kdy mi bylo zle, týden skoro nejedla, a pak navyšovala postupně ( jen proto, že jsem týden ležela) a od té doby je to jen horší. Pořád jsem doufala, že se to zase srovná samo. A že to bude jako předtím, kdy jsem, právě i díky tomu, že jsem si držela správnou váhu a postavu, aniž bych se musela těmito věcmi stresovat, jsem byla už psychicky úplně v pohodě a po nějakých těchhle myšlenkách ani stopa.
Jenže ono se to nesrovnalo. A nebudu předstírat, že z toho nejsem smutná, nebudu tady tvrdit, jak jsem v pohodě, když to tak není. Navíc...když vím, že všechny holky kolem váží míň, než já, jenom proto, že nemaj ty pitomý svaly...Jo, je to strašně hloupý a úplně dementní... ale prostě tyhle pocity mám. Zcela otevřeně a na rovinu... mám je.
Jenže se vás nikdo nezeptá, na procento svalů... zeptaj se vás na váhu. A když se jim to zdá moc, tak vám to řeknou. A určí, kolik máte vážit. A ano, za normálních okolností by to bylo v pořádku. Jenže má mám opravdu dost svalů. Nebo... se možná prostě vymlouvám na svaly, abych si nemusela přiznat, že to kilo dvě opravdu potřebuju dát dolů? Sama už ani nevím. Popravdě, doufala jsem, že už to nebudu řešit. Že už bude klid. A ne že se mi to bude takhle vracet :(
Ahoj, jak se máš nyní?
OdpovědětVymazatTrochu se vyjádřím k tomu, co píšeš: Možná je tvé tělo stále v tom hladovícím módu. Samozřejmě jíš více než jsi jedla, než jsi se začala léčit, nicméně tohle je kalorický příjem, na němž anorektičky často v pohodě udržují svoje BMI pod 15 (i má zkušenost). Jak jsi nejedla pořádně ani v nemocnici, možná se tvé tělo nikdy nedostalo z toho, že hladovíš, a nezačalo nějak věřit, že budeš jíst dostatek kalorií a nemusí se snažit si toho co nejvíce ukládat, vždyť o takových věcech sama píšeš. Psala jsi, že 56 kg je pro tebe příliš, ale to je příliš asi jen psychicky, vždyť jsi, když jsi byla zdravá, vážila přirozeně i více a tehdy jsi navíc měla méně svalů. Proč si myslíš, že je to pro tebe moc? Navíc (a nejspíš i tohle jsi někde psala) je normální, že po anorexii člověk přibere třeba trochu více, než byla jeho původní váha, a po nějaké delší době se třeba jen tak vrátí na svou původní váhu (nebo také ne). Nemůžeš čekat, že přibereš 12 kg a tím to skončí, vždyť váha, na níž musíš jíst 1600 kcal a cvičit několik hodin denně, abys nepřibrala, pro tebe určitě není přirozená. Moje rada by byla přestat se konečně omezovat a jíst rozhodně více než 2000 kcal a prostě počkat, než tvé tělo uvěří tomu, že už nebudeš omezovat svůj příjem potravy. Pak by ses nejspíše ustálila na nějaké váze, i když asi ne 55 kg, a díky tomu by se ti i spravilo myšlení. Nicméně přibírání by pro tebe po psychické stránce bylo asi dosti náročné a tipuji si, že to neuděláš. Dobře se mi radí, nicméně sama se svými radami také úplně neřídím.