Takže slibovaný článek, jak se mi daří.
Musím říct, že lépe. Mnohem lépe. A to díky cosplay a tanci. Našla jsem si prostě něco, co miluju, a čemu se pořád věnuju, a co mě baví tak moc, že už není tolik prostoru na anorexii.
Také když tančím, cítím se krásná. Takže co, že mám váhu, kterou nesnáším. Přece... Nosím pořád to samé oblečení, dveřmi projdu, nikdo neumřel, svět neskončil. Přibrala jsem, ale neděje se nic zlého :) Takže to začínám postupně příjmat. Ten fakt, že vážím 55 kilo, a že nejsem nejhubenější z okolí. Vlastně to ani nechci. Vím, že tlustá nejsem. I když se tak samozřejmě občas cítím, ale rozumově vím, že nejsem.
Naopak, vypadám líp. Mám aspoň nějaké vlasy a v obličeji už tolik nevypadám jako nemocný kluk, a to je super. Cítím se dobře. Silná, zdravá a mám spoustu síly na tanec. A to je hlavní! Jsem přece tanečnice, musím jíst, abych měla energii.
Jasně že mám stále občas strach a výčitky z jídla. Když sním něco navíc nebo víc něčeho nezdravého. Ale už jsem to udělala tolikrát, a nic se nestalo :) Nestalo se to, že bych se nevešla do kalhot, neupadla mi noha, nenarostla třetí hlava, a i když jsem třeba přibrala na váze, tak na centimetrech ne. A i kdyby, s mou výškou na mě prostě nějaké to kilo nebo 2cm vidět nebudou.
Už jídlo zas tolik neřeším, protože na to ani není čas a prostor. Taneční a cosplay videa v kombinaci s mou školou, zpěvem a vším ostatním to ani nedovolují. Počítám si sice kalorie, ale udělám si plán jídla na týden dopředu, na ten si hezky nakoupím, a to pak jím, už neležím v tabulkách dvě hodiny denně. Nepotřebuju. Prostě si jen ohlídám, že jím dost, a zároveň se nepřejídám, že mám aspoň trošku vyvážené makroživiny a dost sacharidů ( protože už se jich odmítám bát a mám díky nim spoustu energie) a dál se tím tolik netrápím. Vím, že když to jeden den přetáhnu, tak se svět nezboří. Netvrdím, že se neleknu. Že si pak neříkám jak budu vypadat a určitě zas nakynu no to zas bude... Ale pak si řeknu, že se žádná katastrofa stát nemůže.
Už ani nemám potřebu držet dietu a hubnout. Jo, chtěla bych, ale víte co? Nestojí mi to za to. Za to hlídání a omezování. Navíc když nemáte nadváhu, a když jste ještě ke všemu spíš na té nižší hranici zdravé váhy, tak vaše tělo hubnout nebude. Ne pokud se neuchýlíte k extrémům. A já opravdu ani s mými 2-3 hodinami pohybu denně nehubnu, pokud vyloženě nejím pod 1000 kcal. A to nehodlám. Z toho je pak akorát jen únava, vlčí hlad a přežer ( takže to stejně nemá smysl) špatná nálada a zadělává to na problémy. Takže mi za tyhle všechny útrapy nějaký blbý tři čtyři kila, co bych chtěla dát dolů, vážně nestojí! Nemluvě o tom, že bych je ani dávat dolů neměla, a i kdyby se mi to normální cestou povedlo, nebylo by to dobré. Nebylo by to zdravé ani správné, a hlavně bych se pak jen zas nesmyslně upnula na nějaké číslo, jehož udržení by také nebylo snadné normálním životním stylem, protože podváhu si tělo taky držet nechce a udělá všechno pro to, aby i z minima přibralo na to, co by mělo. A fakt kvůli nějakým blbým kilům nehodlám po zbytek života přežívat na jabku a třech mrkvích denně! Takový život už ne.
To budu radši normální holka s normální váhou a s ne dokonalou postavou, která je ale šťastná, plná síly a dělá to, co jí baví! Moc všem přeju, aby k tomuhle také dokázali jednou dojít, mě samotné to trvalo tři a půl roku, než jsem se k tomu dostala.
Pokud by jste mě chtěli podpořit v mé tvorbě, která mi z anorexie pomohla, najdete jí zde:
https://www.instagram.com/rinonyxovakagamine/ Budu moc ráda za jakoukoli podporu v tom, co miluju, a co přemohlo i anorexii.
Možná nebudu nikdy vyléčená úplně, nebudu se na jídlo dívat tak, jako před tím a nebudu úplně v pohodě se svojí váhou, ale přijala jsem to tak, jak to je, a už se tím tolik nezabývám, protože život nabízí mnohem víc. A trávit ho jen trápením se tím, co všechno nemůžu jíst, co budu jíst, kolik, kdy a jak upraveného, jak zastavit hlad jinak, než tím se najíst, jak moc musím cvičit, zda mi náhodou nevyskočila váha o kilo a půl nebo tím, že nemám úplně ploché břicho? Ne, díky :) Už jsem ztratila hodně let života tímhle, a další roky už si nemocí vzít nenechám.
Komentáře
Okomentovat