Cvičení při anorexii? Proč ano/ne

 V dnešním článku rozebreme otázku, zda je vůbec dobré při léčení se z anorexie, popř bulimie, cvičit. Najdeme zde dva hlavní názory. Že by se nemělo cvičit vůbec, a zároveň dělat ani jinou pohybovou aktivitu, druhý názor zase říká, že cvičení je prospěšné tak či tak, protože je to zdravé, posiluje tělo a kosti a přiberete díky tomu i svaly. A já řeknu, co si o tom myslím já.

Nedá se nikdy říct TOHLE JE DOBŘE/ TOHLE JE ŠPATNĚ. Protože vždycky záleží na vaší výchozí situaci. Ale musíte být k sobě opravdu upřímní a připustit si, jak na tom DOOPRAVDY jste, a ne jak se cítíte pod vlivem nemoci, která vás kope do zadku nebo podle toho, jak říkáte, že se cítíte...

Faktem je, že pokud jste na tom zdravotně blbě, neměli by jste cvičit. Prostě pokud máte velkou podváhu, pak určitě NE. Stejně tak ale, pokud jste na tom zdravotně zle. A to neznamená vždy jen to, že máte nižší váhu, než máte mít. Prostě pokud i vaše krevní testy vychází špatně, máte pomalý tep, pořád se klepete, jste vyčerpaní, omdlíváte nebo se vám často motá hlava, řídnou vám kosti nebo máte jiné problémy plynoucí z anorexie, pak by jste ze zdravotního hlediska skutečně cvičit neměli. Stejně tak, když jste ještě ve fázi, že nezvládáte pořádně jíst.

Protože pokud hladovíte nebo k tomu máte ještě velkou podváhu, tělo pálí i svaly. Prostě pokud nemáte nadbytek tuku nebo ho máte dokonce mnohem míň, než je zdrávo, vaše tělo nebude pálit tuky, rozhodně ne poslední zbytky tuku, které máte kolem orgánů, Takže budete pálit svaly. Jenže těmi svaly se nemyslí biceps a břišáky... nezapomeňte, že vaše srdce je taky jenom sval...

Takže když takhle podvyživení, nemocní a s velkou podváhou k tomu vyrazíte běhat, může to být taky váš poslední běh. A vy můžete opravdu na místě umřít. Stejně tak, pokud je váš srdeční tep hodně nízký. Vaše klidová tepovka by se měla pohybovat mezi 60ti až 80ti tepy za minutu. Pokud je nižší, pak vám tím vaše srdíčko dává najevo, že už tak nemůže. A ono se 30x nestane nic, ale pak jednou ano... A pak můžete opravdu umřít.

Například já cvičila i s klidovou tepovkou 38 tepů za minutu, a doktoři mi jasně řekli, že každý cvičení nebo běhání v téhle situaci by mohlo být moje poslední... Tak nebuďte taky tak blbí...

Nemluvě o tom, že si v takové chvíli opravdu poškozujete i kosti a orgány, navíc tím bojkotujete možnost přibrat na zdravou váhu, připravujete se o minerály a vitamíny, kterých už máte i tak málo, a celkově se vyčerpáváte. 

Takže pokud jste na tom zle, máte velkou podváhu, pomalý tep, špatné zdravotní výsledky a jiné problémy, cvičení by jste se měli na nějakou dobu vzdát. 

A platí to i u bulimie, i když třeba nemáte podváhu. Pokud zvracíte a berete projímadla, připravujete tím tělo nárazově o soustu živin, a i v takovém případě může být cvičení nebezpečné. 

I pokud trpíte záchvatovitým přejídáním, neměli by jste to s pohybem přehánět. Samozřejmě cvičit můžete, dokonce se to doporučuje. Ale ROZUMNĚ. Nepřehánět to a nekompenzovat přežery extrémním cvičením, protože to povede k vlčímu hladu, a to zase k dalšímu přežeru.  A vy se ocitnete v bludném kruhu přežer - extrémní cvičení - přežer.

Navíc tady jde i o psychickou stránku věci. Vy se musíte naučit, že když nějakou dobu nebudete cvičit, že se nic nestane. Že nepřiberete přes noc deset kilo, ani se vám neodplaví všechny svaly, ani se nezhroutí svět. a když si opravdu dokážete od cvičení dát pauzu třeba i na několik týdnů, je to nejlepší způsob, jak zjistit, že nemusíte denně cvičit jako šílenci. Že to jde i bez toho. A tím spíš pak začnete cvičit normálně, a ne jako blázni 2x denně...

Sport a cvičení by jste nikdy neměli dělat jen za účelem pálení kalorií. To je choré a je to projev PPP. Cvičení a sport by vás mělo hlavně bavit, měli by jste to dělat proto, že vás to baví, posiluje, dává vám to lepší energii, že u toho vypnete, a že vás to udělá zdravějšími. Ale na to musíte být aspoň trošku zdraví, aby vám to prospívalo.

Nicméně to neznamená, že by jste nemohli dělat žádný pohyb. Jen zvolte něco klidnějšího, třeba procházky, jógu, protahování nebo krátkou projížďku na kole, ale ne po žádných šílených kopcích. U tohohle pohybu si pročistíte hlavu a nebudete tolik zatěžovat nemocné tělo.

Pokud na tom nejste tak zle, pak samozřejmě cvičit můžete. Třeba když právě nemáte podváhu, tak zlé krevní testy nebo vám neslábne srdce. Ale zase by jste to neměli přehánět. JInak by jste se taky do toho špatného stavu museli dostat.

Navíc pokud začnete cvičit, měli by jste tomu taky adekvátně navýšit příjem. A nebojte se, to, že cvičíte, neznamená, že pak máte jít na Mekáč a sežrat vaničku zmrzliny :) 

Ale prostě si normálně navýšit porce, což v praxi znamená přidat si na snídani do kaše o 20g vloček navíc, k svačině sníst polotučný tvaroh místo odtučněného, na oběd si přidat 50g masa a 30g rýže nebo těstovin a do večeře přidat třeba deset oliv a lžíci oleje... Prostě počítat s tím, že když máte vyšší výdej, musíte mít i větší příjem. A to zamezí i tomu, že budete zase přidávat pohyb na úkor jídla a snažit se nějakým způsobem vykompenzovat příjem a nepřibrat.

V první řadě by jste se ale měli zaměřit na svoje uzdravení a na váš přístup. Nepoužívat pohyb jako kompenzaci jídla a jako nástroj k  pálení kalorií, protože dokud to budete dělat, neuzdravíte se. 

Navíc pokud jste nemocní a jste na tom zle, cvičení vám nepomůže k tomu, abyste vypadali líp. Naopak, kvůli špatným hormonům budete, holky, vypadat víc, jako kluci, budete chlupatější a budete i v obličeji vypadat jako kluci, a kluci, vy zase kvůli ztrátě estrogenu budete mít tendence být spíš víc do holek. Taky vaše vlasy, pleť a nehty půjdou do háje, a dokud nejste v kalorickém nadbytku a máte méně tuku v těle, než máte mít, ani ty svaly nebudete optimálně budovat, ale spíš je pálit, takže budete neforemní a povolení a té postavě to prostě neprospěje...

To ale neznamená, že nesmíte vstát z postele, můžete chodit na procházky, můžete dělat relaxační formy cvičení. A pokud chcete začít zase sportovat, berte to jako motivaci, proč přibrat a proč začít jíst. Teprve pak vám bude sport prospívat :)

Zkrátka, pokud se chcete vyléčit, musíte to mít na prvním místě. Mít to jako prioritu. A až pak řešit vzhled, protože dokud jste nemocní, ani ten vzhled ( o který bohužel stejně většině lidí jde, proto to zmiˇunu, protože si nedělám iluze) zkrátka nebude Bůh ví co...