Jak jsem se předávkovala a zkoušela zvracet

 Dnešní článek nebude vůbec pěkný. Takže pokud jste hodně slabší povahy, pozor... Dnes jsem se rozhodla napsat o něčem, o čem je mi hodně nepříjemné mluvit takhle otevřeně a do detailů, nebude to vůbec hezké a nebudou zde popsány žádné kytičkové věci...

Ale dělo se mi to. A nejsem jediná. Bulimie je stále hodně rozšířená, a bohužel, často také daleko více skrytá, než anorexie. Bulimici totiž nebývají vždy vyhublí ( ani anorektici, ale bulimici zvlášť) Lidé trpící bulimií mívají mnohdy normální váhu nebo i dokonce nadváhu. Navíc v některých případech přes den i normálně jedí... Nebo jedí zrovna před vámi.  Ale rozhodně před vámi nezvrací nebo vám už neřeknou, že se nalévají projímadly nebo zobou diuretika...Proto bulimie často není vidět, a není zasáhnuto. Přitom je vlastně ještě nebezpečnější, než anorexie a kolbas je často náhlý. Nic, nic, stokrát nic umořilo osla, 50x se vyzvrací nebo vezme projímadlo a nic se nestane, a pak ten člověk najednou z ničeho nic na místě zemře.

Ale už se o tom tolik nemluví. Přitom je bulimie stejně rozšířená jako anorexie, a postihuje často i muže nebo sportovce. Ale už se to tolik nerozebírá, jako anorexie, protože řece jenom, je jednodušší přiznat, že nežeru, připadám si tlustá a chci za každou cenu zhubnout,  než přiznat, že si strkám ruku do krku a bleju si na ní nebo že beru projímadlo, abych schválně měla průjem... Ale děje se to, a ohrožuje to lidi na životě.

Já sama jsem si bulimií prošla, i když naštěstí jen krátce ( udělala jsem to parkrát i mimo bulimické období, ale samotné období trvalo vkuse asi 6 týdnů) takže vám o tom dnes povím. I o tom, co mi to i za tak krátkou dobu způsobilo, a jak to vypadalo. Budu hodně otevřená, samotné je mi to velmi nepříjemné, o tom veřejně psát, ale lidé by měli vědět že se tohleto děje, a že to existuje...

Když jsem se poprvé léčila v Černovicích, po měsíci, kdy jsem spíš jenom zhubla a nic nejedla, jsem se snažila trošku jíst, aby se teda neřeklo... jenže mi začaly vlčí hlady. Měla jsem pořád hrozný hlad a začala strašně moc jíst. Přejídala jsem se a plácala páté přes deváté. Nikdo tam o tom nevěděl... Doktoři, sestřičky ani spolupacienti si nevšimli... A bála jsem se, že přiberu. takže jsem zkoušela zvracet. To už jsem zkoušela i dřív, ale nikdy mi to nešlo.

Nemám dávivý reflex. Ale byla jsem vytrvalá, byla jsem schopná se nad mísou nebo nad sáčkem dávit i půl hodiny... Ale docílila jsem max toho, že jsem něco vyklopila ven nosem, což je opravdu hodně bolestivé. Sice jsem věděla, že se tím nehubne, ale ta šance, že třeba aspoň tak moc nepřiberu nebo že vyzvracím aspoň něco, ta naděje, že třeba nepřiberu tolik, byla v tu chvíli silnější, než veškerý zdravý rozum.

Ale zvracet mi prostě nešlo. Tak jsem na to šla bohužel cestou projímadel a prášků na odvodnění. Brala jsem si až 5 tabletek forfeminy ( diuretikum) denně. Pak jsem do toho brala ještě jiné prášky na odvodnění a čaje na odvodnění atd. následkem toho mám slabé ledviny. Mohly mi prý i selhat, naštěstí se to nestalo, jen mám do teď některé problémy, řekněme, že musím na malou chodit skoro pořád...

A začala jsem, tehdy tam v nemocnici, brát projímadla. A to denně. Denně jsem použila i tři čtvrtě lahvičky gutalaxu. A nepřibrala jsem ( vlastně jen ta dvě kila, která jsem před tím zhubla, ale ani to ne, ta váha tehdy hrozně kolísala, po přežeru 49 a půl, po zabrání projímadla 47 a takhle furt dokola)  i když to bylo spíše tím, že jsem také extrémně cvičila a běhala a přežery kompenzovala denním až dvoudenním hladověním.

Jenže z nemocnice jsem pak odcházela s bulimií, o které nikdo nevěděl. Vždycky jsem den nic nejedla nebo snědla třeba jenom jabko a broskev, pak jsem se další den šíleně přejedla a vzala si projímadlo. Dost velkou dávku. A noc jsem pak samozřejmě trávila VY víte kde...šla jsem třeba 14x, a občas tam i velkou část noci zůstala, nosila jsem si tam polštářek a odcházela tak vyšťavená, že jsem se plazila po čtyřech...Sestřičce jsem řekla, že je to kvůli lékům. Později jsem pak už lítala i přes den... V té době mi také slezly vlasy. Rok anorexie před tím, a nebylo to s nimi tak hrozné, jako za měsíc bulimie. Moje vlasy to odpískaly úplně, stejně tak se mi brutálně zhoršila pleť, a dle zubaře i zuby. 

Navíc jsem každý den riskovala srdeční zástavu, rakovinu střev nebo roztržení střev. Navíc jsem brala hlavně gutalax, který je návykový, takže jsem na něm byla závislá.

Doma to pak pokračovalo... Až do doby, kdy mě to skutečně málem zabilo. Tehdy jsem už nějak nezvládla cvičit, takže jsem si za trest vzala celé balení najednou. Když jsem se v noci probudila, lítala jsem na záchod, dokud... bylo co, až pak ze mně šla už jenom krev. Měla jsem horečku a křeče a břicho se mi nafouklo tak, že jsem myslela, že vážně praskne. Nakonec jsem omdlela na chodbě a probudila se až ráno, ale opravdu jsem tehdy věřila, že se neprobudím... 

Protože jsem se pak vážně bála, že umřu, na nějakou dobu jsem přestala, ale za dva týdny jsem dostala angínu a nemohla cvičit a chodit na procházky, a snědla jsem za den dvě jabka... A dostala strašný strach, že přiberu, takže jsem to udělala znova... Celé velké balení gutalaxu najednou.

V noci se situace opakovala, zase ze mě valila krev, horečka, halucinace, křeče, píchání v hrudi. A snad ještě horší, než před tím. Zase jsem se pak probrala ráno na chodbě, úplně vyčerpaná, dehydrovaná a se strašnými bolestmi. Zařekla jsem se, že s tím musím skončit, protože jinak se fakt zabiju nebo si přivodím rakovinu střev.

Od té doby jsem si projímadlo nevzala. Ale byla jsem na gutalaxu závislá a první dny jsem po něm fakt měla až absťák, měla křeče, horkost a zimnici a pila jsem vodu se sladidlem, abych si nahradila tu chuť. Přejídání jsem se tehdy zbavila tak, že jsem začala jíst strašně moc na objem, ale málo na kalorie. Asi 800 kcal v zelenině a ovoci, obří pekáče pečené zeleniny atd. to mě zapláclo, takže jsem se sice přestala přejídat, ale zase jsem měla anorexii.

Protože jsem si samozřejmě dva týdny vůbec nedošla na wc, přibrala jsem na 50 kilo, a pak začala nejhorší éra anorexie, ale to už víte z jiných článků...

Od té doby jsem ale měla potíže s trávením, které přetrvávají do teď, i když teď se i to začalo zlepšovat, ale opravdu jsem dva roky měla problém si vůbec dojít, a často mívala bezdůvodně křeče, nebyla schopná trávit některé potraviny a trpěla na nafukování břicha v takové míře, že jsem se pár hodin třeba nemohla hýbat. 

Ty problémy mám občas stále, i když teď se to konečně začalo lepšit, ale trvalo to, prosím pěkně, víc než dva roky...I tak můžu být vděčná, že nemám rakovinu střev.

A tohle všechno jen kvůli nějakým dvoum blbým kilům. Kvůli strachu. Bylo to hnusný, odporný, nebezpečný a hlavně úplně zbytečný. Jsem moc ráda, že jsem se aspoň tohohle úplně zbavila, a už to nikdy víc neudělala, ani když jsem se přejedla. Ale moje trávení a ledviny už na tom asi nikdy nebudou dokonale.

Bulimie je závažný problém, který může člověka skutečně náhle zabít. Proto jí nepodceňujte, ani když to trvá chvilku... Je často dobře skrytá, ale pokud nacházíte u někoho blízkého poschovávané jídlo v šatníku nebo obaly od sladkostí a potravin, a pokud si k tomu všimnete, že třeba zvrací nebo má neustále průjem nebo dokonce najdete obaly od projímadel či diuretik, pokud váš blízký ihned po jídle odchází na toaletu nebo pokud má například hned den poté, co jste společně měli nějaké větší jídlo, průjem,  stejně tak pokud se tajině přejídá a k tomu extrémně cvičí, neberte to na lehkou váhu. Skutečně může mít bulimii, i když na to třeba vůbec nevypadá.

O mé bulimii nevěděl nikdo. Měsíc jsem s ní byla přímo na psychiatrii, a nikdo si nevšiml. Ani ve škole o tom nikdo nevěděl, přestože jsem na některé hodiny vůbec nedorazila, jelikož jsem byla na oné místnosti... Doma máma sice ( jak jednou později řekla) našla obaly od gutalaxu a věděla, že to beru, ale rodiče už nevěděli, co se dělo ty dvě noci, co jsem se předávkovala. Nevěděli, že jsem málem umřela pár metrů od nich když spali. A když jsem se s tím jednou chtěla mámě svěřit, řekla, že nechce nic slyšet, a že jí ty moje problémy nezajímají...

Jde to zastavit, ale musíte chtít a uvědomit si, že si tím nehorázně ubližujete a riskujete život, navíc něčím, čím se ve finále ani nehubne. Přejedení sice také není zdravé, a dlouhodobě i to má negativní následky, ale zvracením nebo užíváním projímadel a různých léků se můžete skutečně zabít nebo si oddělat orgány daleko rychleji, než anorexií!