jak šel čas - + fotky - jak jsem přibírala a hubla a co za tím stálo

 V dnešním článku udělám dlouhou rekapitulaci toho, jak jsem ( i v raném dětství) vypadala, a co za tím stálo. Uvidíte, jak jsem průběžně přibírala a hubla, a co se dělo. vzpomenu si tak, co se dělo, v čem byl problém, a jak to vypadalo. Kde vlastně vznikl problém. Zároveň se tady můžete zasmát nad tím, jak jsem vypadala dříve a jako malá. Tak, jdeme na to :)

3 ROKY

Jak vidíte, nebyla jsem nikdy žádná hvížďola, byla jsem takové to zdravě baculaté dítě s plnými tvářemi. Ale tehdy jsem ještě neměla nadváhu

1. TŘÍDA

Tady už jsem měla dost velkou nadváhu, je to i vidět. Vlastně nevím, proč jsem tehdy tolik přibrala, když mi doma skoro nedávali najíst :D Asi i právě proto... Také jsem se vůbec nehýbala. A samozřejmě mě šikanovali a začaly tady první problémy, které jsem měla se svou váhou. Od té doby jsem snad už vždycky ( a to i v dobách, kdy jsem nadváhu už neměla, měla pocit, že se ode mě očekává, že budu vážit míň, a že zhubnu. Protože v téhle době se to ode mě čekalo pořád.... Takže tady vznikl ten mindrák a pocit, že hubenější = vždy automaticky lepší. Čím míň vážit, tím líp... Takhle oplácaná jsem byla první i pátou třídu, a pak jsem ve třetí zhubla...

3. TŘÍDA

Jak můžete vidět Rin ze třetí třídy, tady jsem dost zhubla. Bylo to to léto, kdy jsem byla u babičky, kde jsem měla hodně pohybu, ale jedla jsem tam opravdu hodně. Babička samozřejmě vyvářela a pekla, ale jedla jsem pravidelně a měla hodně pohybu. Sama máma, když mě po dvou týdnech přijela vyzvednout, nevěřila, jak je to možné. Navíc když jí babička řekla, co jsem jedla. Také jsem v té době dost vyrostla a tím i zhubla. A byla jsem za to ráda. V té době jsem také chodila na míčové hry, na plavání a tancovala.

5. TŘÍDA

V páté třídě jsem byla také v pohodě. Žádná vychrtlina, ale normální, byť kypřejší holka. Myslím, že jsem vypadala dobře a byla na tom úplně optimálně. I tak jsem se ale cítila silnější oproti ostatním spolužačkám, přestože teď, když se dívám na fotky, tak si nijak tlustá nepřipadám. Ani tehdy jsem si nepřipadala tlustě, jen jsem měla z dětství někde hluboko pořád ten hlásek, že mám prostě zhubnout. Ale nijak jsem to neřešila, a žádný problém s jídlem neměla.

6. TŘÍDA

Nicméně v šesté třídě můžete vidět, že jsem zase hodně přibrala. tehdy jsem vážila skoro 70 kilo. Popravdě, sama nevím, jak to, že jsem zase přibrala. určitě v tom hrály roli i nevhodné léky, které jsem tehdy musela brát, částečně asi i puberta a dospívání a to, že jsem přestala pravidelně tancovat a sekla s plaváním... Takže ubylo pohybu. Jídla přitom začalo být zase mnohem méně, protože rodiče se báli, abych dál nepřibírala, protože jsem měla opravdu velkou nadváhu takže v téhle době - a to si pamatuju - se můj celodenní jídelníček skládal z activie, půlky jogurtu, školního oběda, pokud jsem ho jedla, pokud ne, tak nic a z kopečku rýže a kompotu k večeři. Přesto ( a možná i proto, že se tělo bálo) jsem hodně přibírala. V sedmé třídě jsem pak už měla dost vážné zdravotní problémy a musela zhubnout. Takže jsem na začátku osmé třídy začala držet tehdy docela přísnou, ale pořád ještě zdravou dietu, a zhubla...

8. TŘÍDA

To vidíte tady. Zhubla jsem na dobrou, váhu, asi 58 kilo. A to velice rychle asi za měsíc. Měsíc jsem tedy držela tu dietu, ta byla docela přísná, ale začala jsem jíst častěji, pravidelně a zdravěji. Dokonce jsem hubla dál, i když už jsem dietu nedržela, asi na nějakých 54-55 kilo, což jsem tak měla v 9. třídě. To jsem si držela úplně snadno, jedla jsem si, co jsem chtěla, nijak extra se nehýbala, ale prostě se mi to drželo. S jídlem jsem žádné problémy neměla, a dokonce začala získávat i zdravější sebevědomí. Vlastně jsem až do anorexie neměla s jídlem žádný problém...

PRVÁK NA STŘEDÍ - 15-16 LET

Asi 55 kilo. Žádný problém s jídlem, žádné velké starosti ohledně postavy, cítila jsem se nejlépe. Měla jsem stejnou váhu jako teď, ale o 5 kg méně svalů a byla jsem o 4 cm menší.

Jedla jsem si, co jsem chtěla, ale nepřecpávala se, občas jsem tančila a jezdívala jsem na longboardu, jak vidíte :D Ale to bylo vše, žádné cvičení. 

DRUHÁK NA STŘEDNÍ - 17 LET

Tuhle fotku mám hodně ráda. Můžete si všimnout, že jsem trošku přibrala, asi na 63 kilo. Ale popravdě, myslím, že jsem tady byla nejhezčí vůbec. Už jsem se sice necítila fyzicky úplně nejlíp na světě, přece jen jsem byla menší a neměla žádné svaly, ale rozhodně jsem se sebou v téhle době byla nejspokojenější a nejsebevědomější a myslím, že i nejhezčí. Ano, s nejvyšší váhou... Přibrala jsem asi proto, že přibylo školy a ubylo pohybu, jídávala jsem nepravidelně a byla jsem v dost toxickém vztahu s klukem, co mě bil a podváděl. Doma to v téhle době už bylo strašné. A to bylo právě to, co vedlo sebevědomou, u kluků velmi žádanou a zdravou holku k anorexii... Ale jak říkám, a sama si to připomínám a zároveň ukazuji druhým. Nejvyšší váha, 63 kilo, a přesto šťastná, sebevědomá, a sice holka krev a mlíko, žádnej hubeňour, ale rozhodně ne tlustá.

TŘEŤÁK NA STŘEDNÍ - 18 LET

Mezi druhákem a třeťákem můžete vidět velký rozdíl, konkrétně 13 kilo... Mezi druhým a třetím ročníkem na střední jsem onemocněla anorexií. Sice tady ještě není vidět, že jsem byla anorektička, ale rozdíl mezi druhákem a třeťákem je výrazný. Měla jsem asi 50 kilo, a přestože se usmívám, už jsem na tom byla dost bídně. Vlasy jsem si na tuhle fotku dvě hodiny tupírovala, takže to není vidět, ale už jsem začínala být skoro plešatá. Osteoporoza, anémie, permatentní migrény a deprese, 300 kcal denně a ty návleky a vysoké boty nemám v červnu jen proto, že mi byla zima, ale i kvůli chlupům, které jsem měla po celém těle... Ještě jsem na tom nebyla nejhůř, nicméně tento rok změnil můj život...

ČTVRŤÁK NA STŘEDNÍ - UŽ PO OBOU LÉČENÍ

Tady už je hodně vidět, že ze mě v jisté době anorexie udělala zombie. Skoro plešatá. A to už jsem byla po dvou hospitalizacích, ale dělala jsem chyby a neléčila se dostatečně. Můžete vidět, že na tom opravdu nic krásného není, a i když jsem byla hodně hubená, hezká jsem nebyla.

A to jsem tady ještě hodně nalíčená a hezky oblečená, ale v téhle době jsem vypadala opravdu žalostně. A to už jsem trochu jedla, ale stále hodně málo. 

Maturovala jsem pak v tomhle stavu se 48 mi kilama

43 KG

Tady jsem na tom byla nejhůř. To bylo těsně předtím, než jsem šla podruhé do nemocnice, což bylo na podzim roku 2018. Od té doby se toho událo hodně, nejvíc jsem přibrala asi na 56-57 kilo... Nicméně to byl od té doby ten největší boj a zdaleka není vyhraný.

Mimochodem, tady mi bylo 19. Ale vypadám tak na 13...

AKTUÁLNĚ

Vážím asi 54-55 kilo na 172 cm. Vzhledem k tomu, že mám více svalů, je to prý málo, i když už ne nezdravé, ale já se cítím tlustá. Daleko víc, než kdysi. Bohužel, je to tak. Mám pocit, že jsem obézní a že bych si ty faldy musela snad ustříhat, abych se vešla do dveří. Ze své postavy jsem nešťastná a přibrání je pořád velký strašák. Nicméně jsem na tom dnes mnohem lépe. I vlasy mi zase začínají růst. Vrátila se mi síla, chuť do života a mé koníčky. Zase kreslím, píšu, tancuju, a dokonce se učím zpívat. Mám skvělého přítele, který mě nosí na rukou. jsem mnohem zdravější. V hlavě je to stále. Pořád mě pronásledují myšlenky, že bych měla zhubnout, že si přeju vážit 45kg a méně, že jsem tlustá, a že si nemůžu dovolit už přibrat ani deko. Pořád musím denně hodinu až dvě cvičit,  a hodně chodit, jinak se zhroutím. Pořád se někdy dost bojím jídla a některá jídla si sama nedokážu dát ( jen s přítelem). Ale i přes tohle trápení je mi v jistém ohledu mnohem líp. Už neomdlívám. Menstruaci mám zpátky sice jen díky lékům, a hormonálně na tom nejsem dobře, ale rozhodně jsem mnohem zdravější, a hlavně silnější a neodpadávám. Vlasy se mi vrací, nehty mám svoje, chlupy nemám všude.

Dokázala jsem zase začít vézt nějaký normální život. Přes rok jsem bojovala se záchvatovitým přejídáním, a do teď se mi to občas stane, ale rozhodně mnohem méně. Nemocná nebývám skoro vůbec, takže se mi i spravila imunita. Dokážu studovat vysokou školu a do hlavy pustit i jiné věci, než kalorie, přestože i ty tam zabírají hodně velký prostor. Každopádně jdu ale cestou k lepšímu životu bez anorexie, bulimie i přejídání. Bude to trvat ještě léta, než se to spraví a už celý život to bude určitým způsobem boj, ten problém už se nevypaří... Ale může být líp, můžu zase fungovat jako normální člověk. Už jsem od doby, kdy jsem jedla jen jeden bílek a list salátu denně, snědla hodně čokolád, nanuků, jídel z restaurace, kaší, příloh, pečiva, celého ovoce a normálních jídel. Mockrát se přejedla, mockárt zase na chvíli začala blbnout. Několikrát přibrala daleko víc, než jsem chtěla, a několikrát zase zhubla do podváhy.

Aktuálně se snažím si svou váhu udržet a rozjíst se na vyšší kalorie, protože když cvičím 6x týdně, není dobré, abych jedla 1300-1500 kcal. Mým cílem je moct vézt co nejnormálnější život a naučit se jíst vše, necvičit jako šílená, ale HLAVNĚ, přijmout samu sebe, své tělo a svou váhu. A to bude to, s čím se budu prát asi už celý život. Ale ta snaha stojí za to, protože život po anorexii existuje. Život s ní nekončí. naopak, zase začne, až s ní začnete DOPRAVDY bojovat.