Většina české populace má opačný problém, nicméně u poruch přijmu potravy je přehnané cvičení hodně časté. pokud člověk cvičí třeba 4x týdně půl hodiny nebo hodinu, občas si zajde na kolo na volejbal a k tomu chodí na procházky, je to v pořádku a je to dokonce úžasný. Ale pokud cvičíte fakt každý den a nikdy nemáte den volna a nebo když cvičíte několik hodin denně, máte velký problém.
Nadměrné cvičení je nejen kontraproduktivní, ale hlavně může vážně ublížit. Může dojít k přetrénování, svalové horečce, vyčerpání těla, opotřebování kloubů a kostí a s nízkým příjmem až k osteoporoze, můžete mít migrény, bolesti hlavy, problémy se spánkem, zhoršenou imunitu a tělo nemá prostor pro regeneraci, takže pálí svaly a srdce je také sval...Hlavně je to pro tělo chronický stres a ten škodí snad úplně všemu. Takže dneska si povíme, jak se zbavit obscesivního cvičení a jak se učit mít k němu lepší přístup.
Cvičení může být hodně návykové. Sama to znám od sebe... celej den ymslím na to, jak půjdu cvičit, jsem nervózní, že do toho něco vleze, cvičit jdu, i když je mi zle, jsem unavená nebo nemám čas a někam kvůli tomu nejdu, a jakmile se teda zničím v posilovně nebo si doma zacvičím 2x denně, tak je to rauš jako kdybych si šlehla.
Musím se ale pochlubit, že jsem udělala pokrok a začala jsem cvičit maximálně hodinu denně, někdy i 45 minut. Volný den si zatím dát nezvládnu, ale pracuji na tom, abych aspoň jeden den v týdnu yvdržela s procházkou a protahováním nebo jógou... Lepší než cvičení 2-3 hodiny denně...
Cvičení mám anorektikům dává jistotu, že nad tím máme alespoň nějakou kontrolu. je to pro nás takové povolení se alespoň trcohu najíst. Hodně cvičím, obhájím si tím jakblko, obájím si tím to, že jsem si dala oběd, ohájím si tím to, že pak můžu alespoň něco sníst... A tenhle přístup je špatně.
Vynechat nebo snížit svičení může být ještě těžší, než začít jíst. Přesto je to potřeba. A stejně jako u všeho ostatního, mustíte dopravdy chtít být v pořádku a stavět to nad vše ostatní.
Pokud máte pocit, že cvičení mezit nezvládnete, položte si následující otázku:
Opravdu chci do konceživota cvičit 3 hodiny denně?
Opravdu chci být otrokem toho, co odcvičím?
Opravdu chci po zbytek života takhle cvičit, i když mi bude zle, budu unavený/á, když to nebudu stíhat, nervovat se kvůli tomu a totálně se zrhoutit, pokud si náhodou nebudu moct zacvičit?
Pokud je tvá odpověď ano, pak to tady zabal a běž cvičit :D
Pokud ne, pak na tom budeš muset pracovat. Zbav se alibizmu, že to vlastně nevadí, že pohyb je zdravý, a že je to jedno, že je to tvá věc, a že je lepší cvičit hodně, než vůbec. S tímhle pryč, pokud se chceš uzdravit.
Pro začátek začni snižovat cvičení postupně, abys to psychicky zvládal/a. Takže pokud cvičíš například 2 hodiny každý den, zkus buď 2 dny v týdnu vynechat, nebo pokud je to pro tebe lepší, stáhni cvičení na hodinu denně. Bude to těžké, ale vydrž to. Pokud ke cvičení chodíš ještě třeba běhat nebo na rotoped atd, tak si o polovinu zkrať dobu, kdy to děláš. Pokud běháš 30 min, dej to na 15. POkud 60, dej to na 30...
A když zvládneš tohle, nastav si nějaký udržitelný plán. Kolik bys chtěl/a doopravdy cvičit, aby tě to bavilo? Jak často cvičíš proto, že se ti chce a jak často pro to, abys nepřibíral/a? A jak často by sis to představoval/a tak,a by se to dalo vydržet do konce života? Je to třeba 3x týdně? Je to 4x týdně? Je to vždycky hodina vkuse nebo tě to baví 40 minut a zbytek už jedeš na sílu a otravuje tě to? Nikdy nechoď nad hodinu cvičení denně a nad 5x týdně, alespoň 2 dny měj volno... A podle toho si to nastav. A k tomu cíli se snaž postupně dostat.
Já mám právě aktuální cíl dostat se na cvičení 5x denně 45-60 minut denně. Ale to neznamená, že to tak musíte mít vy, pokud si myslíte, že by pro vás bylo nepohodlnější cvičit 3x týdně hodinu, tak klidně buťde pohodlní! I to stačí.
Také je dobré zkoušet nové druhy sportu a pohybu. Anorektici mají tendence vykonávat stále dokola to samé, osvědčené cvičení, stejné cviky, ve stejný čas, stejné série a ve stejných situacích.
Tak se zkuste na to vaše obvyklé vykašlat a dělat místo toho něco jiného. Také se budete hýbat, al přitom se tak budete zbavovat své závislosti. Takže, co jste si chtěli vždycky zkusit? Plavání? Lezeckou stěnu, Tenis? Kolobžku? Brusle? Jógu? Pilates? Tanec? Tak do toho! Teď je ten pravý čas. Najděte si místo toho občas jiný druh pohybu anahraďte tím některé vaše cvičení.
Dál je také dobré učit se vyplňovat ten čas. Protože když jste byli zvyklí několik hodin denně cvičit, budete teď mít hodně času nazbyt. Tak hlavně zůstaňte zaměstnaní, abyste na to nemysleli a nezačali cvičit, když nemáte. Jděte v ten čas na procházku,s někým se domluvte, aby vás ,,pohlídal", a vyražte na návštěvu, na kafe, právě s někým na kolo, telefonujte, vykecejte se z toho. Jděte na nákup, ukliďte doma nebo si opakujte cizí jazyk... Cokoli jiného, co vás zabaví a zaměstná. Hlavně v ty volné dny se zabavte, aby vás to nesvádělo. Rovnou si nachystejte práci. Naložte si na ten den různé úkoly a povinnosti a využijde den, kdy necvičíte na tady tyhle věci. Další dny toho budete mít méně a zárveň vydržíte den bez cvičení. Nebojde se se třeba někomu svěřit a trávit den s nějakým vašim blízkým.
Protahujte se. Protahování vás uvolní a uklidní, a přitom je to pro tělo nenásilné, takže vám to také může nahradit nějaké cvičení. To samé platí o procházkách.
Mystele na to, že se chcete dostat do normálu. Že chcete vést zase normální život, ne se otrocky dřít do vyčerpání. Tohle je cesta k tomu, jak se dostat do pořádku i po psychické stránce. A po čase sami uvidíte, že méně je někdy více a že i ta postava bude pevnější, když tělu občas dáte prostor odpočívat :)
Komentáře
Okomentovat