Jeden článek o mýtech o anorexii jsem už kdysi dělala, ale těch mýtů je tolik, že jsem se rozhodla udělat ještě jeden díl a říct o dalších. Protože mezi normálníma lidma pořád koluje spousta blbostí o lidech s anorexií a celkově o lidech s PPP.
První mýty máte tady v tom článku, tak si ho přečtěte a pak vám sem napíšu další :)
1. ANOREKTICI SE NEMOHOU NA JÍDLO ANI PODÍVAT A HNUSÍ SE JIM.
Přesně naopak :) Jídlo milují. Naprosto. Daleko víc, než vy. je středobodem jejich vesmíru. Jsou závislí na jídle, i když ne přímo na jeho jezení, tak na řešení jídla a přemýšlení o jídle, myslení na jídlo... Jsou na jídle závidlí, jako drogově závislí na heroinu. nedokáží myslet na nic jinýho. Bohužel jsou zároveň závislí na nejezení a na hubnutí nebo alespoň na tom, aby nepřibrali ( protože v určité fázi už moc hubnout nejde, ani když ejíte téměř vůbec)
Ale v podstatě nemyslí na nic jiného, než jídlo, na své oblíbené potraviny a strašně moc je chcou, jenom se jich moc bojí. Ale právě proto, že jsou vyhladovělí, jejich mozek nedokáže myslet na nic jiného, než jídlo. Proto je součástí léčby z anorexie tak často záchvatovité přejídání.
2. TÍM, ŽE PŘOBEROU NA NORMÁLNÍ VÁHU JSOU VYLÉČENÍ
A zase ne :) Ano, někde v nemocnici je vykrmí nebo se nějak pžejídáním nebo i vlastní snahou léčit nějak ,,vyjí" na zdravou váhu, začnou jíst, protože ví, že musí, aby žili, ale to neznamená, že to mají v pořádku sami v sobě. Pořád spoustu potravin nedovolí. POřád se jídla bojí. Pořád se vidí tlustí a jsou z toho nešťatsní. Pořád třeba nadměrně cvičí. neumí o jídle přemýšlet normálně, pořád jsou pro ně jídlo čísla. Jabko je pro ně furt 60 kalorií, čokoládová tyčinka třeba 250, krajíc chleba 120... Čísla a ne potraviny. Pořáf na jídlo myslí neustále. Pořád jsou tím posedlí, jen už nehladoví nebo prostě někde přibrali. Ale pořád jsou to anorektici a vyléčení nejsou, jen trošku dokrmení...
3. JEDÍ JEN OVOCE A ZELENINU
Ne. Je to strašně individuální. někdo ano, ale někdo jí klidně i sladkosti. Klidně si dá i koblihu. když mu to sedí do kalorií, které jsou ale často nebezpečně nízké. Ono... když za den sníte jen 2 řádky čokolády, koblížek a 2 kuřecí nugetky z Mekáče, tak to opravdu nepůsobí jako anorexie, ale výše vypsané jídlo vychází pouze na 567 kalorií... Což je opravdu smrtelně málo...Samozřejmě je to individuální, někdo jí 500 kalorií z ovoce a zeleniny, ale najdou se i anorektici, kteří snědí opravdu cokoli, co se jim vejde do kalorií, které jsou ale strašně nízké...
4. PO ROCE UŽ PŘECE MUSÍ BÝT DÁVNO V POŘÁDKU.
Zase ne. Anorexie není záležitost jednoho roku. Léčení těla trvá obvykle 2x tak dlouho, že trvala anorexie. Takže když někdo jako já trpěl anorexií 2 roky, hrozí, že i 4 roky se z toho bude plácat. jsem toho smutným důkazem, už rok a půl se léčím, jím, a stejně pořád nejsu zdravá ani tělesně. Nemám krámy, vlasy mi padaj, že je nestačím zametat, mám vysoký cholesterol, špatný krevní obraz a trávidí obtíže... A to je řeč jen o tělesných problémech. O psychice nemluvě... Ta se z toho bude dostávat další roky... Průměrná doba uzdravení z anorexie je 7 let. A psychicky se člověk nemusí uzdravit už nikdy...
5. I KDYŽ NEJÍ, TAK MAJÍ ZÁHADNĚ PLNO ENERGIE A NEVADÍ JIM TO.
To je to, co světu ukazují. Ale oni tolik necvičí a nehýbou se proto, že by měli přebytek energie, ale proto, že je hlava nutí. Stejně tak všechno nezvládají tak, jak dávají najevo. Často jsou perfekcionisté, taže v práci nebo ve škole a ve cvičení se kousnou a dokopou k nejlepším výkonům, ale spoust věcí nevidíte.
Už nevidíte, jak po cestě domů omdlí. Jak pak doma brečí slabostí a bolestí. Jak strašně těžký je pro ně každý pohyb, jak moc náročné je i vyjít pár schodů.
Například mě na těláku říkali, že jsem strašně hyperaktivní, ale už mě neviděli pak brečet únavou na záchodě a lít do sebe litry vody. Už neviděli, jak jsem se doma hroutila z toho, že nemám sílu ani vyklidit myčku...
Před vámi jsou možná energičtí a hyperaktivní, ale v soukromí melou z posledního.
Komentáře
Okomentovat