Chyby, které jsem při léčení udělala a kterých lituji

Tento článek bude taková moje sebereflexe toho, co jsem od začátku dělala špatně a doporučení, čeho by jste se měli vyvarovat, protože tím se budete jen brzdit a ubližovat si a protahovat to nejhorší období. Ono je strašně těžký tyhl chyby neudělat a většina lidí je stejně dělat bude, i kdyby si řpečetli cokoli, protože jim to hlava nedovolí jinak, ale já sama těchto věcí lituji, a kdybych se měla vrátit v čase, napravila bych je bez ohledu na to, jak moc mizerně by mi bylo :) Tak se pojďme mrknout na to, co jsem udělala špatně.

1. ZAČALA JSEM PŘIBÍRAT NA STRAŠNĚ NÍZKÝCH KALORIÍCH

Začala jsem přibírat na 1000 kcal. A ano, doopravdy i přibírat, protože i když je 1000 kalorií strašně málo, pořád je to o hodně víc, než 150, takže tělo se na to logicky rádo adaptovalo. Takže si z příjmu 1000-1200 kcal vytvořilo svůj přibírací a následně udržovací příjem, i když je to kriticky nízký až nebezpečný příjem.

Kdybych našla odvahu od začátku přibírat třeba na 2500 kcal, sice bych přibrala mnohem rychleji a byl by to šok, ale už jsem teď s mým cvičením v pohodě mohla udržovat na 1700 i 2000 kaloriích, místo abych se tak tak držela na 1500ti... Takže chyba bylo začít na minimu a navyšovat postupně. Měla jsem naopak skokem jít na co nejvíc (2500 třeba) i kdyby to prakticky nešlo fyzicky, protože by to byl opravdu strašný šok, ale zase by se mi metabolismus adaptoval na mnohem, mnohem vyšší kalorie, než mám teď.

Taky bych se daleko rychleji dala do kupy a všechno by se daleko rychleji opravilo, místo toho, abych se z toho plácala ještě teď.

2. JEDLA JSEM ČISTĚ ZDRAVĚ

Jíst zdravě je samozřejmě správně a je to důležité a základem všeho. Jenže když jste podvyživení, tak to prostě nestačí. Jasně, potřebujete doplnit kvalitní živiny. Vy potřebujete ty bílkoviny, maso, vajíčka, tvarok, kefír, potřebujete ovoce a zeleninu, potřebujete ovesné vločky, rýži, brambory, ořechy, zdravý tuky... Ale nestačí to. Vy potřebujete jíst zdravě, ale potřebujete zároveň i tu čokoládu, potřebujete občas tu smetanovou omáčku s knedlíkem, vy potřebujete všechny živiny, vitamíny a minerály, ale zároveň i nějaký ty rychlý cukry a méně zdravé tuky. Protože potřebujete buď přibrat nebo i když nepotřebujete přibrat na váze, potřebujete prostě doplnit všechno, co jste si odpírali. A ono opravdu 1500 kalorií se zeleniny, ovoce, ovesných vloček a jogurtů a oříšků prostě není jako 1500 kalorií z méně zdravých potravin...

Navíc sníst třeba 2000 kcal čistě zdravě moc nejde. Takže abyste do sebe dostali to, co potřebujete, tak pokud fakt nechcete jíst každou hodinu velký porce, musíte k tomu zařadit i nějaké hodně kalorické a méně zdravé potraviny. Já třeba ke konci obědvala tabulku čokolády. Nebo jsem k večeři musela mít 2 obří naplněný tortily nebo jsem jedla i tousťák s banánem a nutellou. Jo, není to ideální, ale pokud se léčíte z PPP, i tohle potřebujete, ne pořád, ale také.

Navíc vám to moc pomůže i psychicky. Ze začátku je úspch každý kousek ovoce, každá hrst rýže a každý plátek ligt sýra. Ale pokud ještě po půl roce, co se léčíte, si nedokážete občas dát špagety, sníst pečivo nebo normálně ochutnat kus bábovky, aniž by jste se z toho definitivně zhroutili, pak jste vážně pozadu :) Taky to, že si tyhle potraviny dovolíte vám sníží pravděpodobnost, že se pak začnete přejídat. Protože když si sami zjistíte, že si občas můžete dát kousek pizzy nebo snikersku, a uvidíte, že se nic neděje a že fakt můžete, nebudete mít pak takovou potřebu se vším přejídat.

3. DĚLALA JSEM KRAVINY NA TRUC

Abych celému světu i sobě dokázala, jak je strašně špatný jíst něco jinýho než zeleninu, tak jsem jeden týden jedla jen sladkosti. Ano, za den jsem zbodla sklinku nutelly, další den celej balíček sušenek atd. A výdycky jsem to dělala tak, že jsem do odpoledne nejedla, užívala si to, a pak v slzách snědla svůj tehdejší příjem 1500 jen ve sladkostech...

Pak jsem taky byla na tekuté stravě a jen pila mlíko, podmášlí, proteińáky a smoothiečka... No kravina.

Dál jsem jedla šíleně moc naobjem, jako šíleně moc, protože jsem tehdy měla asi 1800 kcal a fakt jsem to do sebe narvala v zelenině a vajíčkách nebo odtučněných bílých jogurtech XD A to vypadalo tak, že jsem právě viz bod 2 jedla třeba 7x denně a to objemy nooo... I kilo jídla to mohlo být, i když převážně zeleninu.

4. DĚLALA JSEM VŠECHNO PROTO, ABYCH NEPŘIBÍRALA.

Ano, sice jsem jedla, protože to je přece to, co se po mně chtělo, že... nojo, jenže jsem k tomu cvičila přes 2 hodiny denně a do toho ještě další 2 a víc chodila a lítala schody po baráku, večer si ještě dávala HIIT. A byla jsem strašně vyčerpaná, bolavá, ale prostě jsem dělala vše proto, abych opravdu všechno spálila a nepřibrala, ani když to bylo mým cílem... A jen jsem se tím brzdila a vlastně si škodila úplně stejně, jako nejezením.

Pokud nejste smíření s tím, že přiberete, nemá smysl se vůbec léčit. Budete muset přibrat. Možná víc, než je vaše nejnižší hranice a víc, než plánujete. sama jsem to strašně dlouho nemohla přijmout. Ale bez toho to nemá smysl, musíte se s tím nějak smířit. Já byla přesvědčená, že radši umřít, než mít 50 a víc kilo, a teď mám 55 a žiju :) A nelíbí se mi to, nesnáším to, ale žiju a ve finále to tak bude lepší...

5. LELZLA JSEM NA VÁHU, KDYŽ JSEM NEMĚLA.

Vážila jsem se jak debil každý den nebo dokonce 2x, takže třeba i večer a po jídle a někdy v noci, a samozřejmě z toho měla akorát trauma, protože večer můžete mít o 3 kila víc, než ráno. Takže jsem se akorát deptala něčím, co bylo zbytečný a hlavně hloupost.

6. VSUGEROVALA JSEM SI, ŽE BUDU STRAŠNĚ TLUSTÁ

Musela jsem přibrat minimálně 12 kilo... A vsugerovala jsem si, že budu strašně tlustá. Popravdě, v zrcadle jsem se tlustá sice viděla, ale na fotkách jsem viděla, jak jsem vychrtlá. ještě loni v květnu jsem to viděla... Ale jak jsem přibírala, vsugerovala jsem si, že když přiberu 12 kilo, tak přece musím být tlustá... jenže ono, když přiberete 12 kilo z 43 tak to není, jako když přiberete 12 kg z 65ti... prostě to není stejný, a můžete přibrat i 20 kilo, a pořád být hubení, když jste měli velkou podváhu a byli na tom špatně... Přítel přibral celkem 35 a nebyl tlustej :) Naopak...

Jenže kvůli tomuhle se teď i an fotkách vidím jako silně obézní osoba a opravdu je to až strašný a přes břicho, které tam možná není, si nevidím na špičky... Ale fotky jste viděli a vy je vidíte reálně.

Když přiberete na zdravou váhu, NEBUDETE TLUSTÍ. Prostě nemůžete být. Tlustí by jste byli, kdybyste přibrali do nějaké větší nadváhy. Například když máte vážit minimálně 53, tak ani na 58 nebudete tlustí. To y jste byli, kdybyste měli třeba 75... to už možná ano. Ale ne, pokud přiberete na nějakou normální váhu úměrnou vaší výšce, věku a stavbě těla.

7. S KONÍČKY JSEM ZAČALA POZDĚ

Když jste v anorexii, jediné, co vás baví a zajímá, je jídlo. Řešení jídla, přemýšlení o něm, nakupování jídla, plánování jídla, koukání v obchodě na sladkosti, vymýšlení receptů... A cvičení. Nic jiného vás nebaví, nezajímá a netěší. A já sama s tím mám do teď problém.

Je strašně těžké, nutit se do toho, co vás nebaví a na co nemáte chuť. Ale je strašně důležité, abyste se co nejdřív začali věnovat svým koníčků, které nesouvisí s jídlem a se cvičením, i když vás to netěší a celý den se těšíte jen na to, jak si večer budete hrát s tabulkama a koukat na jídlo...Je strašně důležitý se prostě dokopat a jít kreslit, koukat na seriál, zpívat, jít na jógu, jít plavat ( ale proto, že vás to baví), přečíst si knížku nebo se jít starat o zvířata, vyšívat, cokoli! Ale prostě se zase začít věnovat tomu, co jste dělali dřív, a co jste milovali. A bude trvat strašně dlouho, než vás to začne bavit, ale čím dřív začnete, tím dřív vyplníte tu prázdnotu, která po anorexii zůstává. Jedině tak si vezmete zpátky svůj život a najdete si jiné zájmy, než vaši nemoc.

Já tímhle začala strašně pozdě, právě proto, že mě to už netěšilo a nedokázala jsem se donutit.

8. NECHODILA JSEM MEZI LIDI

Je strašně důležité nezůstat s tou nemocí o samotě. potřebujete jít mezi lidi, i když na ně nemáte náladu. Jakmile se sami zavřete doma s tou nemocí a budete se jí věnovat, pohltí vás. Musíte se dokopat k tomu zvednout ten zadek, zavřít ty recepty, nejít do tý posilky, ale jít třeba s někým na kafe, do kina, na procházku, do města, na párty, na návštěvu... Cokoli, ale nebuďte pořád sami. I když moc chcete a nechcete nikoho vidět, vy potřebujete lidi, kteří netrpí PPP. taky není dobrý stýkat se jen s vašima anorektickýma kámoškama, i když je strašně fajn být s někým, kdo vám rozumí a s kým si můžete popovídat o tom, co vás trápí, ale ti vás budou jen ovlivňovat. Abyste se uzdravili, potřebujete se vrátit do normálního světa mezi normální lidi a snažit se být v tomhle zase jako oni, jako jste vy byli dřív.

Já se jako velký introvert izolovala hodně, přitom vždycky, když jsem se donutila někam s někým jít, byla jsem nadšená a moc mi to pomohlo :)