Už delší dobu jsem nepřidala žádný článek a když už, přidávala jsem jen nějaké informativní články o stravě, výživě atd. Ale už je asi načase napsat i to, jak se mi daří. Nebo spíš nedaří...
I navzdory tomu, že jsem jedla dostatečně, začala jsem se cítit hůř. Přikládala jsem to únavě z nové školy a práce. Také jsem teď navíc zařizovala spoustu věcí, a vlastně celý den lítala mezi školou, úřady, brigádou a fitkem. Podzim s sebou, jako každý rok, přinesl deprese, úzkosti, a už několik týdnů jsem vlastně úplně mimo. Neschopná čehokoli.
Ke špatné náladě a depresím se přidala i větší únava, což se zdálo jako následek nového režimu a neustálého poklusu, ale začínaly se k tomu přidávat další věci, kterým jsem musela chtě nechtě věnovat pozornost.
Začaly mi zase víc padat vlasy, a přestože jsem jedla dostatečně a neměla vůbec hlad ani chuť, spíše naopak, začala se mi čím dál víc motat hlava a jednou jsem v práci zase málem omdlela. Začala jsem být zase trošku v útlumu.
A pak jsem i na 1800 kaloriích zhubla za čtyři dny skoro dvě a půl kila. Už jsem měla 51 kilo, ale teď jsem zase spadla na 48 a půl, i když jsem nehladověla ani nijak nesnižovala příjem.
Faktem je, že hodně cvičím a chodím, některý dny jsem fakt prochodila 3 hodiny a každý den hodinu cvičila.
Mám teď strašný úzkosti, nejen z jídla a z váhy... ale celkově.
Má nemoc se proti mně postavila v plné síle, a i když jsem našla sílu a vůli vytrvat v jídle, začala jsem se vidět čím dál tlustší a odpornější, a v podstatě nad každým jídlem plakala. Navíc jsem s přicházejícím podzimem a nástupem do školy, při které jsem musela docházet na brigádu, jsem ztratila chuť k jídlu a do jídla jsem se musela vyloženě nutit. Břicho se mi někdy nafouklo i o 30 centimetrů, a i když po pár hodinách zase splasklo, bylo neskutečně těžké sníst svůj příjem navzdory nafouklosti, oteklosti, nechutenství a neustálému pocitu přejezení, který jsem měla i z jogurtu, natož z toho velkého množství jídla, které bylo potřeba, abych jedla.
Nenávidím sebe, svou váhu a jídlo. Přitom, i když jsem přibrala na váze, na centimetrech se to nijak neprojevilo, stálemám své míry, přes stehna 40 cm, přes břicho 58, v pase 56cm a přes zadek 81…. Stále nosím dětské oblečení a oblečení mé 12ti leté sestry, a velikost 34 mi je volná. Navzdory tomu si připadám neuvěřitelně tlustá, vidím samu sebe asi jako takové ty lidi, kteří jsou tak obézní, že už se ani nemohou hýbat. Každý den je boj a násilné nucení se do jídla.
Zítra jdu na doběr krve zjistit, jestli je všechno v pořádku, ale i když bude, psychicky v pořádku nejsem, a proto ani nedokážu vyplodit žádný kvalitnější článek :(
Komentáře
Okomentovat