Jen ve zkratce XD Dneska jsem náhodou narazila na stánek, kde se měřil tělesný tuk, tak jsem se nechala změřit a už jsem svůj tuk dostala na 9.9% :) Už jsem jak smetana XD
Váhu nevím, oběsím (zvážím) se až zítra, pocitově bych řekla, že mám tak 57, ale zas na druhou stranu, znám tyhle svoje pocity...:D
Popravdě, bojím se,s trašně se bojím. 50kg je moje kritická hranice, moje fobie. Už od minulého května jsem neměla víc jak 50, kromě chvilky v létě a to byla právě ta chvíle, která mi vyvolala to úplně nejhorší období.
Je teda jednodušší tu 50tku přeskočit a jít rvnou na 51 a víc ale... zase...Ta představa :( Zvedá se mi žaludek. Nevím, jak to ustojím. Nechci :// Zase jediná útěcha je, že když budu mít dost, budu moct jíst svůj udržovací příjem a ne takhle strašně žrát, doslova jak tank. Protože je mi pořád špatně, břicho mám jak meloun a řekněme že podstatnou část dne netrávím sezením na židli, ale někde jinde. A je to hrozný. Nechápu, jak si někdo může myslet, že jíst hodně a muset jíst hodně je fajn, vážně není. Bolí to :( Fyzicky i psychicky. A tak už to třeba skončí a budu mět klid.
Teď ustát tu váhu a naučit se s ní nějak žít. Ostatně, jsou horší věci na světě než trauma z váhy. Na té nezáleží...Jen dívat se na ta vysoká čísla je prostě strašnej boj. A nejnižší ,,zdravou" váhu jsem neměla už rok a mám pcoit, že už je to prostě nepřípustný, něco, co se NESMÍ, něco, co všechno zničí a co mi vezme všechno i to, kdo vlastně jsem. Vím, že to tak není, že váha není můj charakter. Ale takhle to bohužel pořád cítím :(
No tak či tak, 10% tuku je pokrok, když si uvědomím, že na 48mi kilech jsem měla 8.2% tuku, tak kolik jsem asi měla na těch 43kg...Nechci vědět :D
Stejně je to pocitově hrozný, že je mě o 6-10kg víc než v listopadu...Ale kolik doopravdy, to se ukáže až zítra.
Komentáře
Okomentovat