Nechutenství - Anorexie

Dneska se budu věnovat anorexii. Pozor, ne mentální anorexii. Ano, je v tom rozdíl. Anorexie nebo prostě jen nechutenství je porucha přijmu potravy, ale od těch ostatních se liší jednou velmi podstatnou věcí. Jejím cílem není ( nebo převážně a do určité doby není ) snižování hmotnosti nebo udržování podváhy.

Člověk trpící nechutenstvím na rozdíl od mentální anorexie odmítá nebo omezuje potravu z jiného důvodu, než že chce hubnout. Tyto důvody mohou být psychické i fyzické. Mezi ty fyzické patří dlouhodobá nemoc, střevní potíže nebo potravinové alergie či intolerance. Člověk, kterému je špatně, často mu bývá špatně nebo mu dělá zle určitá potravina, ale třeba není která, se logicky začne bát jíst a začne se bát jídla, protože nechce, aby mu bylo špatně. Takže začne jíst míň, omezovat jídlo a vyřazovat různé potraviny.

A také když nějakou dobu jíte velmi málo nebo třeba nejíte ( Při velké střevní chřipce, salmonele, i při normální chřipce nebo prostě z jiného důvodu) stáhne se vám samozřejmě žaludek a už nemáte tolik hlad, třeba ani chuť a jste mnohem rychleji přeplnění.

Psychickými důvody jsou stres, deprese, úzkosti nebo cokoli jiného. Člověk je smutný, vydeptaný, nemá na nic chuť, včetně jídla nebo je tak ve stresu, že má stažený žaludek a nic do sebe nedostane. Nebo mu někdo ublížil, tak na truc nejí, za a proto, že je tak otrávený a vydeptaný, že na to nemá náladu a za b proto, aby teda všichni viděli, co mu dělají... ( takhle to u mě vlastně začalo)

A zase. Žaludek se stáhne a člověk už pak tolik jíst nepotřebuje.

Tím to ale nekončí. Je vědecky dokázané, že člověk, který nějakou dobu hladoví nebo je podvyživený, začne mít příznaky a myšlení mentální anorexie, přestože jí netrpí - a to je strach z jídla. Zase, je to dost logické. Zvykl si nějak fungovat na malém množství jídla, je to pro něj tím pádem už normální stav, a jíst víc ( i když normálně) je něco jiného, tedy něco, co už pro něj není přirozené, a tím pádem by se mohlo něco stát...A jak má stažený žaludek, když se pak nají víc, je mu těžko, špatně, nadýmá se... a to je nepříjemné. Takže raději jí méně.

A když jí člověk hodně málo - třeba malikaté porcičky, že si sem tam kousne nebo když se nají jen 1x denně, po nějaké době se z toho stane zvyk. A jsme zase u zvyku - Zvyk je něco, co je normální a cokoli jiného je nenormální - tím pádem něco, čeho se přirozeně obáváme. Takže už si neumíme představit, že by jsme najednou jedli 5x denně... A tady nastává ten problém.

Pak se člověk samozřejmě začne bát různých potravin, třeba právě těžkých jídel, začne se bát normální porce, protože na ní není zvyklý, a nebo si na jídlo za celý den ani nevzpomene.

Když jsou důvody hlavně psychické a člověk si zafixuje, že jakýkol problém ( špatná nálada, stres, to, že vás někdo ten den urazí nebo naštve, když s se vám něco nepovede, dostanete špatnou známku = nejíst ( ať už ze zvyku nebo že tím podvědomě trestáte sebe nebo vaše okolí) pak už stačí opravdu málo a vy se prostě nenajíte.

A na tom pocitu čistoty, lehkosti, prázdnoty a toho, že nejíte, se závislost bojuje rychleji, než by jste řekli...

Člověk třeba ani původně nechce hubnout, trpěl nechutenstvím, například po rozchodu, při zkoužkovém obodbí ( ze stresu), kvůli depresím nebo po dlouhodobé nemoci, kdy mu bylo zle, ale najednou si uvědomil, že zhubl, že tolik jíst nepotřebuje, že jíst nemusel a nějak to šlo a v téhle chvíli začne přepínat... A pak se z anorexie může stát právě mentální anorexie.

U mě to tak bylo. Původně jsem vůbec nechtěla hubnout, chtěla jsem jen nejíst. Nejíst doma, aby mi za to nenadávali. A když jsem dělala experimenty s jídlem, ( 500kcal, 300kcal atd.) ze začátku mi vůbec nešlo o to, kolik a jestli hubnu. Šlo jen o to sníst jen určitý počet kalorií, a když jsem to nedodržela, bylo to selhání. Chyba. Nejíst bylo správně a jíst bylo špatně, bylo to prostě tabu... A až ve chvíli, kdy jsem těmahle experimentama zhubla asi 7 kilo, mi přeplo. právě proto, že jsem viděla, že hubnu a chtěla jsem víc...A že nejíst bylo něco normálního a jíst něco špatného...

Jak poznáte, že tpríte nechutenstvím a že už je to problém? Jasně, když máte těžší období a 2 měsíce jíte míň, když 2x vynecháte jídlo nebo si jednou týdně nedáte snídani nebo když si zapomenete vzít do práce svačinu, není to porucha přijmu potravy. Problém je ve chvíli, kdy opravdu nejíte, kdy do sebe nejste schopní dostat nic pořádnýho, a hlavně když se jídla začnete bát nebo když vás hladovění přivání ke spokojenosti nebo do té podivné ,,čisté" euforie. Ve chvíli, kdy toto přetrvává,je třeba zpozornit. Na co dát pozor:

- Když si třeba ve čtyři odpoledne uvědomíte, že jste ještě nejedli.

- Bojíte se jídla, máte strach, že když sníte i malé množství, bude vám zle a něco se vám stane

- Denně vynecháváte jídla a velké množství potravin

- Jste v takovém stresu, že máte stažený žaludek natolik, že vám dělá zle se i víc napít.

- Delší dobu skoro nejíte, protože jste smutní

- Sice nemíváte hlad, ale cítíte se často unavení, malátní , máte potíže se spánkem nebo naopak spíte pomalu celý den, když vás bolí hlava, záda a končetiny, máte střevní potíže, bolesti břicha a křeče, jste hodně zimomřiví, smutní a plačtiví, otupělí, špatně se vám soustředí, pořádně si nepamatujete, co jste před den dělali, motá se vám hlava. ( příznaky hladovění a podvýživy)

- Víte, že máte tendence nejíst na truc pokaždé, když vás něco rozhodí nebo zamrzí.

- Máte pocit, že z nějakého důvodu jíst nemůžete.

Anorexie má stejné fyzické následky jako mentální anorexie, protože nejezení je prostě nejezení, ať už k tomu máte důvod jakýkoli. To, že jste skoro nejedli znamená, že jste skoro nejedli a na tělo už nemá vliv, jestli jste nejedli proto, že se bojíte, že přiberete, a nebo proto, že jste na to neměli náladu. Rozdíl je jen v té psychice a po psychické stránce.

Jak bojovat s nechutenstvím?

Především si uvědomit, že to není jedno. Není to fuk, je to vaše tělo a vaše zdraví a na tom přece záleží. Živiny a vitamíny potřebujete. A jíst se musí, jinak by jsme umřeli.

Pokud má vaše nechutenství původ ve zdravotních důvodech, pak je třeba zjistit, co vám dělá zle, která potravina vám dělá špatně, na co máte třeba alergii atd. Takže zajít k doktorovi a zjistit důvod nevolností. A podle toho se zařídit. Zjistit, co vám nedělá dobře a ne radši vynechat ( skoro) všechno.

Jestli jste po dlouhodobé nemoci, je logické, že nemáte tolik na jídlo chuť a že máte stažený žaludek. Začněte jíst postupně, pravidelně, postupně přidávejte a ono se to časem zase všechno zlepší. Jen si neříct, že je to přece fuk. Není.

Pokud jsou vaše důvody psychické, i tak je třeba je řešit. když je člověku mizerně, samozřejmě nemá na jídlo ani pomyšlení, ale nejezením se NIC nevyřeší. Nikdy. Je to jen odvedení pozornosti, vlastně je to podobné, jako když se někdo řeže...

Tím, že nebudete jíst nepotrestáte vaše okolí, ale jen sami sebe. Vašemu partnerovi, který vás podvedl nebo nechal, je úplně jedno, že vy nejíte. Vašemu šéfovi, co vás naštval, je to fuk. Těm, co vás šikanovali, rodičům ( pokud jsou takoví, jako ti moji), tomu, kdo do vás na ulici vrazil... těm lidem je to vážně fuk. Je nepotresáte tím, že nebudete jíst. Ani jim tím neotevřete oči. Nic jim nedojde. Potrestáte jen sami sebe a svoje tělo ( a časem by jste mohli i duši). Tohle je třeba si uvědomit. Vynecháváním jídla se NIKDY NIC nevyřeší, je to jen odvedení pozornosti od skutečných problémů.

A co tedy dělat? Jídlo si plánovat, nastavovat si třeba budíka, a když zazvoní, jít prostě jíst.

Nebát se, potraviny zařazovat postupně, učit se je zase znovu jíst, zvykat si na ně.

Udělat si nějaký plán a nějaké časy jídla, které dodržíte, abyste si zase osvojili zdraví jídelní návyky.

Myslet na to, že jíst zkrátka musíte, abyste byli zdraví, při síle, měli dostatek energie na činnosti i na myšlení, a že to děláte pro sebe a pro své zdraví.

Učit se si jídlo nějak lépe dochutit, dělat si z něj příjemnou chvilku ( třeba s přáteli, s někým z rodiny nebo u příjemného seriálu, v pěkném prostředí. hezky si ho chystejte. Učte se si z něj udělat nějakým způsobem radost, abyste na něj tak měli lepší náladu v době, kdy ta nálada prostě není nejlepší, aby se z jídla stala nějaká příjemná záležitost. dejte si jídlo ke kávě, k vašemu oblíbenému čaji.

Když na jídlo nemáte čas, noste si svačinky - tyčinky, ovoce, mléčné nápoje, proteiové nápoje, popř. krabičky.