Právě to slovo měsíc je pro mě docela významné. Už je to toitž měsíc, co jsem naprosto ,,čistá", bez hladovění. měsíc, co jsem nehladověla ani jeden den a ani můj denní příjem neklesl nějak výrazně pod 1000 kcal ( Což bude zhruba můj udržovací příjem, protože mám nenávratně zpomalený metabolismus, teď jím 1500, což je pro mě na rychlé přibrání - pro zdravou ženu normální udržovací příjem)
Uvědomila jsem si to dneska úplnou náhodou, že už to opravdu ten měsíc bude. Bez hladovění jsem samozřejmě mnohem dýl, ale tak byly dny, kdy to prostě nešlo a kdy jsem fakt jedla třeba 600+-, což se sice nemusí zdát jako tak málo, ale je to málo...Zvlášť pro někoho, kdo denně cvičí a běhá okolo 10ti kilometrů)
Tak či tak, chtěla jsem se jen pochlubit. Už mám 49 a půl kila a tímhle tempem budu za týden nebo dva na nejnižší zdravé váze .
A jak se cítím? Popravdě strašně :) Jsem z toho unavená, vyčerpaná, zhnusená, mám odpor sama k sobě... Ale pořád se snažím věřit, že jednou bude líp nebo že si prostě zvyknu. Už teď si na to začínám zvykat. Zvykám si na to, že si už nikdy nebudu moct obléct plavky a dívat se do zrcadla. že už nikdy nebudu tancovat, protože se nedokážu dívat do zrcadel a kontrolovat si pozice a pohyby...
Ale zase na druhou stranu, vím, že i kdybych byla hodně hubená, že bych to stejně neviděla, hlava by mi nedovolila to vidět a stejně bych spokojená nebyla... Tak ať jsem aspoň zdravá. A jak říkám, třeba si na to jednou zvyknu. Z jídla se snažím si udělat zábavu, dělat si z něj hru ve stylu: Splnit určitý počet kcal a odškrtat si čísla, barevné dny, výzvy na určitý počet kcal, určitý počet maker, určité potraviny... Hezky si to chystat, vařit péct, plánovat, sestavovat... Snažím se si z jídla dělat hru a trochu to funguje... nemám k němu pak takový odpor.
Nicméně faktem je, že jsem tím pořád naprosto posedlá a nevypadá to, že by se to někdy mohlo změnit.
Komentáře
Okomentovat