Bulimie

Jednotlivě se věnuju PPP i jiným, než mentální anorexie, se kterou hlavně bojuji. Dneska si povíme něco o mentální bulimii.

Pro začátek ve zkratce připomeneme, co to je. Bulimie je nemoc, kdy se člověk střídavě přejídá a pak se toho jídla zbavuje, ať už zvracením, užíváním projímadel a diuretik nebo léků na hubnutí a nebo i extrémní cvičením a kompenzace přejedení haldověním nebo omezováním jídla.

Existuje také atypická mentální bulimie, což je ale dle mého názoru jen výraz pro to, když to někdo nedělá tak často....

A také purgativní anorexie, což je případ, kdy si člověk vyvolává zvracení nebo bere laxativa i po malém nebo normálním množství jídla.

Sama jsem si prošla krátkým bulimickým obdobím s tím, že jsem ale nezvracela, protože mi to nešlo, ( Ale způsob, jakými jsem se o to pokoušela, byly vážně šílené - pití octa, peroxidu vodíku nebo zkoušení toho i 40 minut...) šla jsem na to cestou laxativ a čajů na odvodnění a užívala opravdu enormní dávky, 2xjsem se předávkovala...

U mě bulimie propukla vlastně při prvním léčení z anorexie... Když jsem se v léčebně, ( v Černovicích, kde to sice bylo super, jako na hotelu, ale nijak mě neléčili ani nehlídali) kdy jsem se ke konci trošku rozjedla, protože jsem jim tam akorát zhubla dvě kila a už mi to bylo blbý...

Jenže tím, že mi tam absolutně nehlídali jídlo ani pravidelnost, a jak jsem byla vyhládlá a v tu chvíli i rozmlsaná, protože jsem po víc jak roce ochutnala věci jako pečivo, sladkosti, oříšky a rýži, a neměla záklopku, takže se mi parkrát stalo to, že jsem se prostě přejedla.

A začala jsem se přejídat moc, snědla jsem třeba 3 croissany a 2 koblihy, 2 skořicový rolky, koláč, tabulku čokolády, a nebo někdy prostě jen celou porci k obědu a mysli tyčinku, ale pro mě to bylo strašně moc. A protože jsem opravdu neuměla zvracet, začala jsem užívat gutalax... Na kterém jsem se stala docela závislá a po propuštění z léčebny nastala asi měsíční éra oříškových másel, ládování se a užívání gutalaxu, prášků na odvodnění a extrémního cvičení, kdy jsem měla jedno velké balení na jedno použití...

Takže několik týdnů můj život vypadal tak, že jsem celý den nejedla nebo jedla jenom salát, a pak jsem snědla najednou celou pixlu oříškovýho másla, obří pytel ořechů a někdy k tomu ještě něco dalšího, asi 2x jsem se fakt přejedla sladkým, jinak jsem byla schopná se přejídat i jabkama s tvarohem ( 8 jablek, 2 vaničky tvarohu, 4 jogurty...), a následně jsem vypila celé balení gutalaxu a cvičila v průměru 2 hodiny denně a chodila 10 kilometrů... A takhle každý den.

Naštěstí se mi povedlo se z tohohle dostat. Asi po pár týdnech se mi povedlo toho nechat. Projímadel a kupodivu i přejídání ( Vyhla jsem se potravinám, co mi to způsobovaly) ale vrátila jsem se k anorexii ( i když v té době spíš k chronické anorexii, jedla jsem 800-1000 kcal a cvičila průměrně hodinu a půl nebo dvě denně)

Tím, že to mě bylo jen tohle období, nebylo až tak těžký se z toho dostat. Prostě jsem byla sama sobě odporná a nechtěla jsem riskovat rakovinu střev... Ale pro někoho, kdo s bulimií bojuje dýl a ve větším měřítku, to je samozřejmě těžší. Obecně platí, že čím dýl problém trvá, tím je těžší se ho zbavit.

Psala jsem si s holkou, která říkala, že její den v nejhorším období vypadal tak, že se vlastně jen přejídala a zvracela, třeba 10x denně, pak dva dny nejedla, a pak zase od znova...

A v tomhle případě je opravdu strašně těžký se z toho dostat a člověk to většinou sám nezvládne.

Jak bulimie vzniká? Někdy po anorexii, kdy člověk začne víc jíst, ale bojí se přibírání, tak se začne násilně jídla zbavovat a nebo jako nedodržená extrémní dieta nebo se k ní sklouzne od záchvatovitého přejídání.

Bulimie je i to, když se člověk přejídá, a pak extrémně cvičí ( třeba 3-4 hodiny denně) Tento typ bulimie je častější u mužů než u žen.

U bulimie je na rozdíl od anorexie problém, že je víc skrytá. Lidé trpící bulimií, totiž často nemají podváhu, mohou mít dokonce nadváhu, protože člověk nikdy nevyzvrací víc jak 30% toho, co snědl a projímadly se nehubne nic víc, než voda...Takže když se hodně přejídají a nevyzvrací všechno, můžou i přibírat. ( O to horší a bolestnější je to pro duši. Když je člověk posedlý tím, aby zhubnul a měl co nejnižší váhu, a místo toho nekontrolovatelně přibírá, je to fakt strašný pocit)

Jenže v mnoha případech je ještě nebezpečnější, než anorexie, protože zvracením se z těla vyplavují ionty, ničí se tím žaludek, hltan, jícen, zuby, hrozí vznik rakoviny žaludku i rakoviny hrtanu, naprosto si rozbijí metabolismus a může kdykoli dojít k zástavě srdce. V případě projímadel si zase člověk může uhnat rakovinu střev, chronickou zácpu nebo se předávkovat a můžou mu prasknout střeva.

Diuretika mohou zase poškodit ledviny.

Takže klidně můžete mít bulimičku, která má sice 80 kilo, ale umírá. A to je to, co si dost lidí stále neuvědomuje, a mají pocit, že PPP trpí jen lidé vyhublí jak z koncentráku...

Tím, že jsem si prošla jen tím krátkým obdobím asi nemám ani úplně univerzální radu, jak z toho ven, u mě šlo jen o to prostě ty svinstva přestat brát, taky ze strachu, a po tom, co jsem se 2x předávkovala málem k smrti, ale vybočit z toho kurhu není snadný.

Jediná šance je ho prostě přerušit. Nezvracet/ nic nebrat. Ani když dojde k záchvatu přejezení, prostě to vydržet a neudělat to. A jak se zbavit/ zamezit přejídání už jsem rozebírala v minulém článku.

Jediná šance je jíst dostatečně, osvojit si zase zdravé jídelní návyky, vyhýbat se potravinám, co záchvat způsobují a učit se je jíst postupně, jíst je třeba s někým atd...A prostě nezvracet. Říct si, že tím opravdu víc ztratíte, než získáte, protože tím nezhubnete nic, než vodu a že každé další zvracení orpavdu může být to poslední... protože můžete opravdu kdykoli padnout mrtví k zemi. A to i bez předchozích signálů. Neříkejte, že zrovna vám se to nestane, protože až se to stane, už budete jaksi mrtví...