Signály, že někdo může trpět poruchou přijmu potravy

V dnešním článku bych se chtěla rozepsat o tom, jak můžete poznat, nebo alespoň odtušit, že někdo váš blízký trpí poruchou přijmu potravy.

Takové ty první signály, které každého asi napadnou jsou to, že výrazně zhubne. Jenže to tak být ze začátku vůbec nemusí. Nikdo není celou dobu v nějaké akutní fázi...Poruchu přijmu potravy už může mít i člověk, který ještě tolik nápadně nezhubl nebo navíc v případě bulimie a přejídání právě ani hubnout nemusí. ( Nebo když se někomu s anorexií střídají období hladovění a přejídání, váha sice kolísá, ale tak výrazně nezhubne, a kvůli tomu si okolí nemusí ničeho všimnout)

Navíc lidé s PPP to umí opravdu výborně skrývat a mají spoustu svých triků, které jsou tak lstivé, že by jste se až divili :D Proto napíšu pár těch méně viditelných varovných signálů, které jsou sice vidět, ale třeba by vás z nich vůbec nenapadlo, že se může jednat o anorexii/bulimii. Hlavně existují určité modely chování a způsoby jednání, které jsou u všech stejné nebo velmi podobné...

1. Furt se zajímá o jídlo

Někdo si myslí, že lidi s PPP jídlo nenávidí a nechcou o něm ani slyšet, ale je to naopak. Jsou na něj naprosto fixovaní. Pořád se ptá, zajímá, co jste měli k obědu, co k večeři, jak to chutnalo, co budete mít zítra, co kde podávají, kde otevřeli tu a tu novou restauraci, ve které cukrárně mají nejlepší zmrzlinu, že jsou v Albertě slevy, že objevili supr nový recept, co kdo bude vařit...Furt mluví o jídle. I když třeba v dobrém. O tom, co mu chutná, na co má chuť, kde se daj koupit nejlepší potraviny. A když jde nakupovat, trvá mu to dlouho. Prochází regály s jídlem, prohlíží si je jako svátost, bere věci do ruky a otáčí, ale dává je zpět, snaží se být v obchodě co nejdéle, ale nakonec si vezme jen jednu věc nebo odejde s tím, že se mu tam nic nelíbilo a nevzeme si nic. ( nebo si koupí jen jabko s tím, že tam nic jinýho dobrýho neměli, ale před tím 5 minut fascinovaně zíral na čokolády)

A třeba ho s vámi i plánuje. Upozorňuje na to, že už jste strašně dlouho nikde nebyli, že musíte zajít na pizzu, kde by jste si mohli dát co dobrého...ale pozor! Dnes ne. ,,Dneska" to nikdy nejde. ( protože jeho zájem o to jít se někam společně najíst je maskovací zástěrka)

2. Všude jsou obaly.

Najednou se objevuje spousta obalů od sladkostí nebo od potravin, které dříve tolik nejedl nebo třeba nejedl vůbec. ( tyčinka, kterou sice snědl, když jí dostal na Mikuláše, ale jinak by si jí nekoupil, jogurt, který nejí) A hlavně je všude nechává. V lednici nechává prázdné kelímky, v šuplíku najdete spoustu papírků od všeho možného... A že by se z vašeho blízkého stal ze dne na den takový strašný bordelář, aby všude nechával takové množství obalů? Pokud se vám to nezdá, zpozorněte.

Když si vzpomenu, kolik jsem všude nechávala obalů :D Samozřejmě schválně. Někdy jsem něco i koupila a vyhodila, abych měla obal a nebo jsem obaly schovávala klidně 2 měsíce, a pak je někam ,,nastražila" :D

3. Najednou se u něj objeví všemožné potravinové alergie, intolerance a zažívací potíže.

Najednou má alergie, které dříve neměl nebo o nich nemluvil. Najednou je alergický na lepek, na laktozu, na ořechy, na ovoce...To a to mu najednou nesedí, tučná jídla mu dělají zle, po rýži a bramborách má zbytečný hlad, proto nejí přílohy, tyhle a tyhle potraviny mu najednou nesedí, tahle ho nadýmá...Vždycky něco.( Aby měl výmluvu, proč toho co nejvíc nejíst a proč odmítnout nabízené jídlo - když ho přece nesmí a má na něj alergii, tak by nikdo nechtěl, aby mu bylo špatně)

Nebo má najednou pořád nějaké střevní problémy. Dneska s vámi na oběd nepůjde, protože měl včera strašný průjem, čokoládu si nedá, protože má zácpu, chleba nechce, protože mu včera bylo nějak nevolno a nechce to dneska riskovat...Samozeřmě to může být i pravda, protože lidé s PPP obvykle tyto problémy i mají, ale pokud to začalo být z ničeho nic, často a pokaždé, když ve vzduchu visí ,,nebezpečí společného jídla", má nějaký problém, může to být výmluva.

( Já si vymyslela tolik potravinových intolerancí, že kdyby to byla pravda, tak bych musela být mrtvá :D Do ted nechápu, že mi to kamarádi opravdu spolkli XD. Tvrdila jsem, že mám alergii na lepek,a bych nemusela jíst pizzu a pečivo a na výletě se školou v Praze, že jsem měla střevní potíže, abych nemusela jít na žádné jídlo a jíst jen snídaně, což byl bílek z vejde a kousek ovoce a litry kafe )

4. Po jídle hned odchází na záchod ( hlavně u bulimie)

když už se před váma víc nají,nebo jí, tak ale hned po jídle se někam vypaří, chodí hned na záchod ( pokud zvrací) nebo má druhý den průjem ( bere laxativa)

5. Nevynechá abdoslutně žádnou možnost k pohybu.

Autobus jede až za šest minut? Přece nebudete čekat! Pojďmě pěšky...Jsme na další zastávce brzo? Pojďme ještě jednu! A na té další nám to ujelo? Tak to už nemá cenu čekat, můžeme jít pěšky celou cestu, už to přece není daleko. Čekat na výtah? Přece těch pět pater vyjdeme ne?

Chce s vámi něco probrat...ale nechce u toho sedět, je mu lépe, když chodí.

V tělocviku je najednou aktivní, při vybíjené utíká i před míčem, který na něj neletí, v posilovně se hned hrne ke strojím a jede na maximum, klidně ještě minutu po tom, co učitel zavelí odchod, při cvičení na míčích pořád poskakuje, při cvičení na podložce ve chvílích oddechu ,, nenápadně" dělá zkracovačky, na rozvičce jede jako blázen, a nebo si jí horlivě doplnuje o vlastní cviky, dělá víc dřepů, kliků...

A jakmile je prostě nějaká možnost, jak se hýbat, využívá jí. I když to třeba dřív až tak zapáleně nedělal.

6. Je apatický, unavený, nesoustředí se.

Z nedostatku energie je unavený, zpomalený, má pomalejší reakce, všechno najednou dělá jakoby s námahou ( i ten pohyb, do kterého se tolik hrne), je jakoby prázdný a hůř vás vnímá. Má zpolamené reakce ( tím, jak má mozek nedostatek živin) třeba když mu něco řeknete, vidíte, že vás sice poslouchá, ale to, co jste řekli, pořádně nevstřebal nebo si to nepamatuje.

Hůř se soustředí a chvílema jak když vypíná.

7. Kozel zahradníkem

Najednou vám radí. Pokud chcete zhubnout, měli by jste jíst tak a tak, pokud chcete přibrat, měli by jste jíst to a to...Hrozně moc se o tom chce bavit a toho tématu se chytá. Neměli by jste si dávat tolik cukru do kafe, protože přidaný cukr už je v té a té potravině, dávají ho do té i oné a tam a tam je tolik a tolik gramů cukru.

Všechno to ví, najednou je informovaný. Je z něj hotový výživový poradce :D Najednou zná termíny jako bazální metabolismus, kilokalorie, kolojoule, makra, radí vám, že by jste to a to neměli jíst, protože je v tom x gramů tuku a tohohle by jste naopak měli jíst víc, protože máte podle toho, co jíte, málo bílkovin. A Přitom vám kolikrát radí i dobře, jen se nedokáže vlastními radami řídit.

Nebo se naopak ,,nenápadně" vyptává někoho, kdo třeba hodně cvičí nebo se zajímá o zdravý životní styl. A nebo je na toto téma naopak hodně opatrný, ale je vidět, že ho zajímá.

8. Nechce se ukazovat/ dotýkat

Má nízké sebevědomí a problém se s vým tělem. Takže nechce jít do bazénu, protože se nechce ukázat v plavkách, najednou nenosí tak krátké sukně, uplá trička nebo kraťasy. Je celkově citlivější na svoje tělo, nechce se s vámi třeba už objímat, přestože mi to dřív nevadilo a i když do něj třeba omylem lehce vrazíte, cukne se, ztáhne - až podezřele rychle nebo vyplašeně.

A jeho sebedůvěra jde dolů...Ztrácí jisrku.

9. Chce jíst výhradně sám a nebo naopak jen když jedí ostatní.

Buď před vámi nedá do úst pomalu ani žvýkačku a chce jíst jenom o samotě ( pod různými záminkami, pravda je, že se bud chce na jídlo naprosto soustředit a vnímat jen ho, a nebo nad ním chce mít absolutní kontrolu, nebo se ho zbavit / popř. sníst mnohem víc)

A nebo naopak jí před vámi ( aby vám ukázal, že jí) nebo nechce jíst, když nejí ostatní, jí jen, když jedí všichni ostatní okolo...ale míň. A dává si na to nenápadně pozor, aby snědl méně, než vy.

10. Vypadá hůř.

To nemusí hned znamenat, že je vyhublý nebo mu trčí všechny kosti. Může být jen bledý, má kruhy pod očima, nažloutlý, vypadá unaveně... Nebo je nateklý a vypadá tak nějak nezdravě. ( zvracení, laxativa, některé léky)

Více mu padají vlasy, může mít zhoršenou pleť, kůži nebo nehty ( toho si obvykle nikdo moc nevšimne) nebo mu je najednou mnohem víc zima.

11. Když se někdo jen zmíní, že má o něj strach nebo zmíní poruchu přijmu potravy...

Tak se hrozně naštve, reaguje přehnaně ve stylu? ,, Já?! Ale to je přece taková blbost já a anorexie/ bulimie? Může hned začít vykládat, jak se strašně cpe, jak jídlo zbožnuje nebo vám začne vykládat, co měl všechno včera dobrého... Může reagovat výbuchem smíchu, až teaterálně. Nebo se urazí a stáhne do sebe. Jak si to o něm proboha vůbec můžete myslet...

A nebo vás jen hodně hodně ujišťuje, jak je naprosto v pořádku a jak se cítí skvěle.

12. Naopak, když je řeč o někom, kdo tento problém má...

Mluví, jako by mu rozumněl. Říká, co se v tom člověku asi odehrává, zastává se ho před lidmi, kteří na něj nadávají, tak nějak s ním soucítí a ztotožňuje se s ním...Nebo na něj naopak nadává taky o to víc a tvrdí, jak to nemůže pochopit, i když víte, že dříve se k lidem s tímto problémem takhle zaujatě nestavěl.

13. Má svoje rituály.

Chce jíst například každý den v PŘESNĚ ty samé hodiny, a když jídlo nestíhá, je to problém... když ho naopak dostane, dřív, je to problém... Nebo jí v ty samé dny ty samé věci ( v pondělí vždy kaši, v úterý vždy jogurt) nebo k obědu vždycky to samé...

Jídlo krájí na malé kousky nebo ho jí v určitém pořadí a na talíři si ho různě rozděluje...

14. Hodně pije.

Hodně vody. Nalévá se vodou jak cisterna, před jídlem třeba vypije dvě veliké sklenice vody nebo najednou pije mnohem víc kávy a čaje ( ale neslazeného) Pije před jídlem a během jídla nebo hned po něm.

Do teď, když mám větší hlad, bojím se začít jíst,a bych toho nesnědla moc, takže nejdřív vypiju půl litru nebo i litr vody nebo si dám čaj/ kafe, a až pak se najím.

15. Kontroluje se.

Tohohle si taky nemusíte vůbec všimnout, přestože to vlastně máte před očima...Člověka to prostě normálně nenapadne. Ale můžete si všimnout, jak se kontroluje. V zrcadle, ve výloze, snaží se nenápadně obejmout stehno, paži nebo pas rukama, ohmatává si zápěstí a zkouší, jak vysoko se dokáže chytnout, ohmatává si žebra nebo pánevní kosti. Pořád se nějak nenápadně přeměřuje a ujišťuje se, že z hodiny na hodinu nepřibral...

Tohle bohužel dělám pořád, že si furt měřím prstama ruce ( stehno radši ne, protože už ho neobejmu a děsně mě to deptá)