No, žádná velká sláva to není. Ale snažím se do sebe denně vpravit aspoň 1000 kcal, ne vždy se to podaří, někdy je to 800, někdy 500, ale většinou se aspoň na tu 1000 dostanu :)
S váhou jsem pořád nastejno...A bohužel je to moje krizový číslo. Už mě napadlo na těch 54 prostě přibrat, abych to měla ,,za sebou". Říkám si, že dkyž přiberu cíleně, neztratím pocit kontroly, jako kdybych to pak nabrala ,,náhodou" a měla pocit, že se mi to totálně vymklo z rukou.
Jenže je strašně těžký to opravdu chtít udělat :(
Taky mám pořád strašnou touhu jít pod 300. Ten hlas v hlavě se furt ozývá ,, Jen jeden den, je to jen experiment, jen jednou, zkus, s jak málem dokážeš vystačit..." A nedá pokoj a nedá pokoj.
Ale vím že nesmím...Houby experiment, a je mi jasné, že by to nebylo jen jednou. ://
I dneska po cvičení. měla jsem sice hlad, ale takovou strašnou touhu se nenajíst. Bylo mi strašně líto jíst, když jsem cvičila. Tak strašně moc jsem se chtěla v tabulkách dostat do mínusových hodnost :/ Neudělala jsem to, protože vím, že nesmím a že bych se zase jen vezla dolů...ale je to fakt závislost. Bylo to fakt jako kdybych si chtěla něco šlehnout. Až mi z toho bylo skoro do breku.
A říkám si, jestli se to někdy zlepší. Jestli to někdy přestane... jestli ten hlas aspoň na chvíli ztichne a jestli někdy budu schopná akceptovat zdravou váhu. Pořád je to ,, kdybych zhubla přesně 7 kilo, tak trhnu rekord" ( a že možná umřu, to už mi ten hlas jaksi neříká, naštěstí to za něj dělá můj rozum, což jsem strašně ráda)
Každej den najdu x důvodů, proč nejíst nebo jíst 300 kcal nebo proč zkoumat, s jak málem bych dokázala vydržet. A každej den to neudělám, pokud najdu aspoň jeden jedinej, proč to neudělat. :) A ten zatím vždycky najdu. I tak je to ale boj. Na to držet to takhle mi moje pevná vůle stačí...Jenže to nestačí. Vím, že pořád nejím jako normální člověk, hlavně furt počítám kalorie a furt se vyhýbám pohledu na svoje tělo do srcadla, furt se bojím, že skokově přiberu ze dne na den 3 kila, když si dám kousek něčeho navíc nebo náhodou osladím kafe medem...Vím, že je to blbost, ale ten strach ve mě pořád je.
Prostě se to nechce pustit, a i když proti tomu silou vůle dokážu bojovat, setřást to ze sebe nedokážu :(
Komentáře
Okomentovat