Někdo by si asi mohl myslet, že přibírat z podváhy je vlastně hrozně super. Že je to super, moct hodně jíst, nemuset se hlídat a moct mít v klidu velkou snídani, večeři, oběd i svačinu a k tomu si ještě dát sladkost...Jenže ono to vůbec super není. Pro člověka, který trpí poruchou přijmu potravy vůbec ne, protože tam hrají roli i ty psychické faktory, ale ani kdyby se nekonaly žádné výčitky z jídla a strach, tak by to super nebylo.
Ono to fakt není nic o co by člověk stál. Být permanentně přejezený, nafouklý, přecpaný a jak balón.
Vysvětlím. Ztáne ten pocit, když se třeba na oběd u babičky fakt hodně přejíte? Když si dáte šest knedlíků, abyste jí udělali radost a pak ke kávě ještě dezert, když ho tak hezky upekla atd a jste fakt strašně přejezení, až je vám těžko a špatně? Ale zároveň je to třeba fajn, protože jste se dobře najedli, ale jste fakt na puknutí...No je to fajn, když je to jednou. Ale představte si, že by jste se tak cítili POŘÁD. Neustále, ve dne v noci.
A i kdybyste se cítili takhle strašně přejezení ( jako třeba u té babičky) a v tu chvíli do sebe museli spát další jídlo. I v tu chvíli toho největšího přejezení by jste hned museli sníst ještě svačinu a ... jíst vlastně neustále i na pocit toho přejezení. To fakt není dobrý. Je to hrozně nepříjemný.
Do toho to břicho...žaludek a střeva nejsou na jídlo zvyklý, žaludek je smrštěný a střevo zlenivělé...takže se s tím vypořádává...po svém. Takže mám permanentně nafouklé a vypoulené břicho, kdybych nebyla neplodná tak bych se opravdu bála, že jsem těhotná...Permanentní bolesti břicha, křeče a nadýmání...fakt hnus.
Do toho teď na nás udeřili s celými porcemi... musíme sníst všechno a je toho opravdu moc, nedá se to stihnout, takže ovoce nebo jogurty dojídáme ještě v mezičasech a jíme vlastně opravdu neustále. Jednou denně a to pořád :D
A to nemluvím o tom, jak se s tím vyrovnává psychika.Ale ani tělo nereaguje nejlíp. Jsem z toho neustálýho jezení hrozně vyčerpaná, už opravdu nedělám nic jinýho a po každém jídle mám hrozné křeče a boleti a i když jsem přecpaná, musím do sebe za chvíli zase cpát další jídlo.
Takhle to opravdu je, nic super na tom není, člověk samozřejmě nemá na nic chuť, to ani nejde, takže nic, co by se dalo si užívat nebo bylo fajn. Na tom moc ( nebo muset) hodně jíst není nic fajn, protože nejíte tolik, kolik chcete, ale opravdu pořád.
Komentáře
Okomentovat