Včera jsem napsala o tom, jak jíme a o tom, jaký tu máme režim. Teď bych se chtěla podělit o něco ohledně toho, jak to tu ze začátku bylo, jak to fungovalo a jaké pokroky se mi už podařilo udělat a shrnout cíle na příští týden. A přidám sem i ukázku, jak jsem jedla poslední dny. Už jen to je ( si myslím) velký pokrok. Teda ne že bych to dělala dobrovolně, musím, ale to, že to nijak neobchcávám ( mohla bych, vím jak a umím opravdu hodně dobře předstírat, že jsem všechno snědla a ušít to tak, že bych vlastně nemusela nic, ale to bych šla sama proti sobě)
Když jsem ve středu ráno nastoupila, už jsem opravdu sotva tála na nohou, protože den před tím jsem nejedla nic ( vlastně i z nervozity) a ten před tím jen bílek, kus jabka a mandlové mléko, do toho jsem ještě v pondělí byla a hodinu a půl cvičit...
Příjem proběhl v pohodě, dokonce rychle, nikde jsme nečekali. První den jsem byla jenom na oddělení, hlavně v pokoji a četla si. Vyplnila jsem spoustu papírů a dotazníků a řekli mi, co mě v nejbližších dnech čeká a tak.
Že budem dostávat jídlo 6x denně a co můžeme, musíme a nesmíme. Jsem za to ale svým způsobem ráda no... že to není jak na dětském, kde anorektička = princezna a dělá se kolem ní ťuťu ňuňu, kvůli čemu je šance na uzdravení, no, podle mě žádná když je tam v tom spíš podporují. Takže jsem vlastně ráda, že se tady s náma nikdo nemaže a prostě se o pravidlech nediskutuje...
Nebyla jsem na tom teda vůbec dobře, zpomalenej tep nízká teplota, výsledky odběrů dost hrozný... Pak jsem na sebe byla opravdu naštvaná, že jsem si tohle způsobila.
Máme ale možnost v podstatě každý den mluvit s doktorem, kdybysme cokoli potřebovali a sestřičky jsou tu taky fajn. ( teda když neděláme to, co nemáme)
Jinak, funguje tady karma. Fakt :D Jednou jsem si nešla pro přídavek a omdlela na keramice. Pak jsem šla na dlouhou procházku, i když bych ( prý) neměla, a chytla strašnou rýmu :D
Hned od dalšího dne jsme se zapojili do režimu na oddělení, který máme podobný s ostatními pacienty z otevřeného oddělení, jen máme navíc ty naše terapeutické skupiny a přídavky a ukazujem jídlo... ( co jsme snědli)
První den jsem byla zbabělec, nezvládla jsem sníst víc, než jeden plátek sýra. Ale další den už to bylo o něco lepší a opravdu jsem se snažila zabojovat a udatně zprovodila ze světa půlku rohlíku. :3
Jinak povedlo se mi toho víc. Už jsem zvládla sníst ( ne najednou :D ) menší krajíček chleba, půlku bílého rohlíku, celý celozrnný, půlku porce k obědu, jedno vajíčko i se žloutkem a 2/3 porce jídla se sacharidama. A nejvíc se mi povedlo sníst 1164 kcal za den :)
Jaké mám cíle na příští týden:
1. Sníst jeden celý bílý rohlík
2. Sníst jeden celý krajíc chleba
3. Jíst poloviční porce oběda
4. Vzít si k příkrmu něco k svačině aspoň 2x
5. Nebrečet na váze ( tohle nejspíš nepůjde ...)
6. Jíst aspoň 1200 kcal každý den ( nebo rozhodně nejít pod 1000)
7. Vždycky sníst k večeři aspoň něco ( minimálně tu mandarinku)
8. Sníst aspoň část sacharidů u oběda a u snídaně.
Tak jsem zvědavá. Z cílů na minulý týden, kterých bylo taky 8, jsem splnila 5. Nezvládla jsem sníst celej bílej rohlík, chleba a mít každej den aspoň 1000 kcal ( jednou to bylo sice 900 a něco, ale su puntičkář :D )
A teď pár ukázek toho, jak jsem se polepšila:
Pondělí 5. 11.
SN: půlka rohlíku s medem, melta
SV: přídavek, sojové mléko
OB: bramborová polévka, vařená brambora, broskvový kompot
SV: Přídavek
VE: knackebrot a žervé ( celé)
VE 2: přídavek
Úterý 6. 11.
SN: vejce na tvrdo, půlka jabka, melta
SV: přídavek - nutridrink s kašičkou
OB: půlka zeleninové polévky, čtvrt jáhlového nákypu a všechno ovoce z něj
SV: přídavek
VE: mandarinka, 50 gramů jakéhosi sojového salámu
VE2: přídavek
Středa 7. 11.
SN: Skyr, jablko
SV: přídavek
OB: půlka porce mušliček s fazolema
SV: přídavek
VE: sojový párek, kiwi.
VE2 : přídavek
No, i když jím takhle tak jsem přibrala přes 2 kila za týden :( Musím mít fakt v háji metabolismus. O to víc se jídla bojím a je pro mě těžší mu důvěřovat. Navíc z těch příkrmů člověk prostě nabere, přitom ne špatně, protože jsou to hlavně bílkoviny, ale i tak...O to těžší je plnit ty cíle a taky to vědomí, že teď už prostě nezhubnu ani nezůstanu na stejné váze... to prostě nedopustí. Takže teď budu nějakou dobu muset jenom přibírat a to mě děsí, mám strach, že už se to nezastaví. I když vím, že ano, že tělo má nějakou váhu, na kterou se prostě vrací, že teď přibírám rychle, protože mám velkou podváhu. Ale i tak je to nepříjemné. Ta představa, že až odsud odejdu, budu mít minimálně 54 kilo - o deset víc, než když jsem přišla. Je to šílený. Pro mě naprosto šílený. Ale dělám to pro sebe :)
Komentáře
Okomentovat