Nedala mi vůbec nic. Nic pozitivního. Protože ona vám nic pozitivního dát nemůže. Nedává, jenom bere. A někdo by mohl říct: ,,Ale díky ní jsi zhubla!" Zhubla... jenže jak? Rozhodně ne zdravě ani správně, spolus tukem určitě i spoustu svalů a něco i z kostí...Nezdravě a tak, že rozhodně nemám pěkně vytvarovanou postavu...A navíc, v hlavě jsem nezhubla. Nikdy jsem se neviděla jako hubená, ani když jsem měla 44 kilo jsem se sebou enbyla spokojená a nepřipadala jsem si ani trochu hubená. Viděla jsem se ( a vidím se) spíš čím dál tím tlustší. Pokaždé se odraz v zrcadle víc a víc zdeformoval, až jsem se divila, že se do toho zrcadla vůbec vejde...Na špičky si nevidím přes bčřicho ( které tam ve skutečnosti není) a když sedím na židli,cítím, jak mi přetékají špeky. ( není to skutečné, ale až takhle moc to cítím.) Takže žádný dobrý pocit, sebevědomí ani nic takového jsem nezažila. Ani s podváhou deset kilo...
Navíc jsem zhubnout nepotřebovala. Nebo maximálně tak ty tři kila, ano, dejme tomu, že jsem byla lehce oplácanější...Jenže pak už nic nestačí. Ani tři kila, ani dvacet...Proto neexistuje nic jako dost štíhlá nebo dostatečně hubená nebo konečně na cílové váze. Žádná cílová váha neexistuje. Protože pokaždé, když dosáhnete cílové váhy, budete den, dva, týden nadšené, ale potom přijde zklamání, že nevážíte ještě míň...Vím, že i kdybych měla 30 kilo, za pár dní bych byla smutná a naštvaná, že nemám 29...Takhle to prostě je.
Co mi vzala? Vlastně všechno. Ta nemoc vám vezme všechno, ovládne vís a roztrhá na kusy.
Vzala mi zdraví, imunitu, vitamíny a živiny. Je velká šance, že nikdy nebudu mít děti, což mě osobně vůbec netrápí, ale věřím, že někoho by to trápit mohlo a to hrozně...
Vzala mi energii, sílu a chuť do života. Udělala ze mě slabou chodící mrtvolu, která sotva zvládla vyjít schod a občas i ztrácela vědomí.
Vzala mi vlasy. Vypadaly, musela jsem se ostříhat na kráttko a i tak jsou hrozný, řídký a krepatý.
Vzala mi talent. Dřív jsem psala a tancovala. Na tanec jsem neměla sílu a můj podviživený mozek nedokázal dávat dohromady souvislé věty a slovní zásoba se také ztenčila.
Vzala mi chytrost. Nic mi nedocházelo a paměť se zhoršila. O soustředění ani nemluvím...
Vzala mi vztah. Přítel se se mnou kvůli tomu rozešel. A ano, i když vím, že to tak mělo být a že to nebyl ten pravej, když utekl, bolelo to, zničilo mi to vztah...A já, ( a to jsem řekla až ve čtvrtek na skupině) poslední víkend před tím, než jsem se šla léčit poprvé, jsme se měli vidět. Ale já za ním nejela, protože jsem věděla, že by mě nutil jíst. Takže jsem se vymluvila na nemoc, abych mohla být doma, cvičit a nejíst. A od té doby jsme se neviděli. To on se se mnou sice zbaběle rozešel přes fb, ale já taky udělala chybu, dala jsem přednost anorexii před ním...Hrozně těžko se mi tohle přiznává. Ale když už tohle píšu, je asi třeba napsat všechno.
Vzala mi sociální život. Proč někam chodit, když bych pak neměla sílu a čas na cvičení a c kdyby tam bylo jídlo, že...
Vzala mi sebevědomí. Nemůžu se dívat do zrcadla, vůbec, prostě nemůžu...A když se sebou nejste smíření a nepřijímáte sami sebe, dost těžko se funguje.
Vymyla mi mozek a ublížila i všem okolo. A prostřednictvím mě.
Přijde ráda, ale odcházet se jí nechce...
Komentáře
Okomentovat